Fake boyfriend [JB]

11.Kapitola

Když jsem přišla do obýváku už tak seděla mamka, táta, John i Hannah.
Podle klidu jsem si domyslela, že ostatní poslali domů a Chris je asi v pokoji.

,,Sedni si." vyzvala mě máma.

Poslušně jsem si sedla, abych to ještě nezhoršila.

,,Justine, ty můžeš jit." ozval se táta.

Trochu mě mrzelo, když jsem uslyšela třísknutí hlavních dveří.
Čekala jsem, co příjde.

,,Co se tam stalo?" načala konverzaci máma.

,,Nic." zkusil to John.

,,Ty bys měl taky jít."

,,Já počkám na Hannah. Může přespat u mně." odsekl a dál už se tvářil nezaujatě.

,,To abych jí šla vyklidit věci." začala jsem se zvedat.

,,TY SEĎ!" zvýšila hlas máma.

Vyjukaně jsem se posadila. Takhle naštvaná byla naposledy, když mi bylo deset a rozebrala jsem schody.
Šlo vidět, že pro tátu to bylo nepříjemné, když je doma tak málo a musí řešit takové blbosti.

,,Takže o co jde?" řekl táta klidně. Je zvyklý z práce. Musí mít pevné nervy.

,,Mluvila velmi neslušně o Justinovi." namítla jsem s chladnou hlavou.

,,Protože zmlátil Johna." ohradila se.

,,Protože ho John urážel." upřesnila jsem.

,,No a co? Kamarádi do sebe občas rýpou." ušklíbla se.

Rodiče do toho zatím nezasahují a jen pozorují situaci.

,,Tohle NEBYLO rejpání, ale obyčejné uražení." zamračila jsem se.

,,Vážně jsem si za to mohl sám. Můžeme už s Hannah jít?" ozval se opět John.

,,No to si piš, že sis za to mohl sám." zase jsem se trochu rozohnila.

,,Dobře, můžete jít." kývla mamka ,,Ale tebe," ukázala na mně ,,čeká trest."

,,Jen jí dojdu pro věci." zvedla jsem se a došla jsem jí pro tašku, kterou jsem jí už předtím zabalila.

Vyšla jsem z pokoje a tašku jsem jí z prvního patra hodila dolů ze schodů.

,,CHLOELO!" zaječela matka zezdola.

Zabouchla jsem za sebou dveře v pokoji a zamkla jsem se.

,,Máš zaracha, aby bylo jasno!" prošla kolem mého pokoje máma.

Protočila jsem oči. Sedla jsem si k notebooku a pustila jsem si film. Máma mi zásadně mobil a notebook nebere. Ví, že by to nevydržela a stejně by to nemělo účinek.

Po jednom dílu jsem se šla okoupat a nastavila jsem si budík.
Měla jsem novou zprávu.

Justin: Tak co?

Chvíli jsem váhala s odpovědí.

Chloe: Mám zaracha na neurčito.

Justin: A co mobil?

Chloe: Nic. Vždycky mi ho nechá.

Justin: Aha. Tak zítra tě budu čekat ;)

Chloe: Dobrou :*

Vydechla jsem, otočila jsem se na bok a za pár vteřin jsem upadla do bezesného spánku

*

Probudil mě budík. Jak jinak. Udělala jsem to, co klasicky až na to, že jsem musela make-upem monokl. Oblékla jsem si roztrhané jeansy a obyčejný modrý top, přes který jsem hodila černobílou košili.

V kuchyni jsem našla mámu a Chrise.

,,Ze školy hned domů." přikázala mi.

,,Jo."

Hodila jsem do sebe cornflakes s mlékem a šla jsem se obouvat.

,,Ale dobře si jí dala do huby." pochválil mě Chris ve dveřích.

,,Dík."

Ťukli jsme si pěstmi.
Čekala jsem jen chvilku než se k nám do ulice vřítil Justin.

,,Máš novou motorku." bylo to spíš konstatování než otázka.

,,Jo, kawasaki." zazubil se a podal mi helmu. ,,Jede rychleji."

,,Tamta byla taky pěkná." ohodnotila jsem ,,Ale tahle je hezčí."
Nasedla jsem si za něj a chytila jsem ho kolem pasu.
Opět mě šokovala pevnost jeho těla. Rozbušilo se mi srdce a začalo se mi hůř dýchat.

,,Hlavně se pořádně drž."

Při každém jeho pohybu jsem cítila jak se pohybuje jeho tělo. Celou cestu ve mně vyvolával touhu. Měla jsem pocit, jako bych dostala horečku. Možná bych si to i myslela, nebýt toho zvláštního pocitu v podbříšku.

Jeli jsme opět poměrně pomalu. U školy jsem byli tak či tak brzo.

,,Nemusíš se o mě bát." řekla jsem, když jsem mu podávala helmu.

,,Jednou tě normálně svezu, slibuju." usmál se na mně.

,,Okay, zatím." usmála jsem se taky, i když jsem se na to necítila.

Celou dobu jsem se bavila většinou jen s Hannah. Jsem zvědavá s kým se budu bavit teď.

*

Ze školy domů jsem šla po svých. Celý den jsem po chodbách chodila sama. Překvapivě mi to nevadilo, stejně jsem si buď psala poznámky nebo jsem měla sluchátka.

Sotva jsem došla domů, už mě mamka zaúkolovala. Vysát, vytřít, utřít prach...
Tak doma se nudit nebudu.

*

Takhle to pokračovalo i další týden. Mamka byla neustále naštvaná a táta už byl zase v práci.

Do prázdnin si kamarádku nenajdu, takže mě čeká ještě pár týdnů samoty.