Fake boyfriend [JB]

5.Kapitola

Nekecal. Po škole stál u motorky a něco psal do mobilu.
Chvíli jsem si ho jen z dálky prohlížela a pak jsem k němu šla.

,,Ahoj." usmála jsem se a objala jsem ho kolem krku.

Dal mi pusu do vlasů a paže mi ovinul kolem pasu.
Spokojeně jsem dýchala, ale nemohli jsme takhle být celou dobu.
Odtáhla jsem se a vzala jsem si už připravenou helmu.
Oba jsme nasedli a já si užívala jízdu. Musím si koupit vlastní motorku.
Je to úžasné.

Zaparkoval u garáže a oba jsme šli do domu.
Rozdělili jsme se až na chodbě, když jsem šla do pokoje a on do obýváku.

Začala jsem si psát úkoly.
Nestihla jsem si toho moc vypracovat a do pokoje přišel Chris.

,,Hele, to ráno..." odmlčel se ,,Prostě nebudeš jezdit na motorce. Je to nebezpečné."

Přisedl si na kraj postele.

,,Hlavně, že ty na ní jezdit můžeš." nezvednu pohled od sešitu.

,,To je něco jinýho."

,,A v čem?" podívám se na něj vážně.

,,No..." poškrábe se na zátylku.

Vidím mu na očích, že ho nic nenápadná.

,,Nech ji. Jezdím opatrně. Neboj, nic se jí nestane." ozve se ode dveří Justin.

Trochu mě to zaskočí. Zajímalo by mě, jak dlouho tam už stojí.
Naše pohledy se střetnou, ale ten jeho se hned přesměruje na Chrise.
Ten si jen povzdechne a proklouzne kolem Justina pryč.

,,Bude to v pohodě." ujistí mně Justin ,,Jen to potřebuje rozdýchat."

,,Já vím." celého si ho prohlížím.

Přišel ke mně, zastrčil mi pramen vlasů za ucho a naklonil se.

,,Přece už nejsi malá holka." zašeptá mi do ucha, z čehož mi naskočí husí kůže.

Otočí se a zmizí na chodbě. Slyším už jen vzdalující se kroky na schodech.

Úkoly už nedodělám, to je mi jasné.
Snažila jsem se být neviditelná, když jsem si šla dolů pro vodu. Nejspíš se mi to nepovedlo, jelikož se z obýváku ozvalo sborové: ,,Pivo!".

Pobrala jsem pět plechovek s pivem a dala jim je na stůl.

,,Otevřít?" zkusil to John.

,,Jsem tady služka?" odpověděla jsem mu otázkou.

V kuchyni jsem vypila dvě sklenice vody. Načepovala jsem si ještě jednu a vzala jsem si ji do pokoje.
Pustila jsem si nahlas hudbu a projížděla Facebook.
Nic moc nového.

Vyskočil mi chat s Dorothy.
Dorothy byla moje nejlepší kamarádka na základce, potom se odstěhovala do Británie. Občas si píšeme a voláme, ale není moc čas.

Dorothy: Dlouho jsme si nevolali. Dále videohovor? ;)

Chloe: Jasně :)

Sotva jsem to odeslala, už se mi ukázala její tvář na obrazovce.

,,Jsi ještě bledší než si tě pamatuju." zažertuju.

Vždycky byla až nadpřirozeně bledá. S černými vlasy působila občas děsivě a její modré oči jí přidávaly na divokosti. Přirovnala bych ji k hladové šelmě.

,,To teda ne. Jak se vede ve škole?"

,,Jo, jde to. Samé učení, vždyť to znáš. Co je u tebe nového?" usmívám se do notebooku.

,,Nic, jen mě poslal Georg k vodě. Teď chodím s Lucasem a hádej co," naklonila se k obrazovce a ztlumila hlas ,,má rád kočky. Nastěhovala jsem se k němu před pár měsíci a rovnou jsme si koupili šedého kocoura."

Dorothy miluje kočky. A taky pro ní není těžké najít si náhradu za kluka.
Za to já si nejsem schopna ani najít kluka. Teda toho skutečného.

,,Tak to se k sobě úžasně hodíte." usměju si.

,,A co ty a kluci? Už se nějaký našel?"

,,Nooo..." přemýšlím, jestli mám říct pravdu nebo ne.

Už se nadechuju k odpovědi, když v tom mi někdo zaklepe na dveře.
Ukážu Dorothy, aby počkala a vypnu si mikrofon.

,,Dále!" křiknu a otočím se židlí ke dveřím.

Vejde Justin.

,,Co potřebuješ?" zeptám se ho.

Podívá se za mně na obrazovku. Odkašlu si. Tím upoutám zpět jeho pozornost.

,,Vlastně nic." zazubí se a hned odejde.

Tohle bylo divný. Otočím se zpět a zapnu mikrofon.

,,Kdo to byl?" kouká se Dorothy furt za mě.

,,Justin." začnu si kousat ret.

,,COŽE?! TEN JUSTIN?" vyjekne přes celý pokoj, i když jen přes reproduktor.

Ano, ví o mém zakoukání do Justina. Celou dobu mě podporovala a zároveň mi radila, abych se na něj vykašlala.

,,Pšt, ticho. Určitě to jde slyšet." sykla jsem na Dorothy.

,,Panebože." zašeptala s vykulenýma očima ,,Nemůžu tomu uvěřit. A co u tebe chtěl?"

,,Nevím, prostě přišel a odešel." pokrčila jsem rameny.

,,I tak je to divný." zakřenila se na mně.

Bouchly dveře od pokoje, vylekaně jsem se otočila. Tentokrát tam stál Oscar. Vydechla jsem.

,,Co je?"

,,Mám ti od Jusse vzkázat, že zítra jdete na rande." zazubil se a odešel.

Ani se mi už nechtělo otáčet k notebooku. Bylo mi jasné, že tohle Dorothy nepřeslechla.
I tak jsem se pomalu otočila a hleděla jsem do její vysmáté tváře.

,,Chci slyšet všechno. A pouze pravdu." zajiskřilo jí v očích.