Fake boyfriend [JB]

22.Kapitola

Zabouchla jsem za sebou dveře našeho domu.

,,Klika, Chloe!" upozornila mě mamka z kuchyně.

,,Jak víš, že jsem to vždycky já?" opřela jsem se o futra a založila jsem si ruce na prsou.

,,Protože ostatní používají kliku." zvedla oči od nějakého časopisu.

,,To určitě." zašklebila jsem se a odešla jsem do pokoje.

Za hodinu a půl jsem měla napsané úkoly a byla jsem naučená na pátek.
Přečetla jsem kousek knihy a šla jsem spát. Po teplé sprše, samozřejmě. A tentokrát jsem nezapomněla na budík.

*

Probudil mě otrávený zvuk budíku. Z postele jsem vstala jen díky myšlence, že je pátek a zítra nemusím do školy.
Prázdniny se nám už naštěstí blíží rychlostí světla.

Udělala jsem ranní hygienu, oblékla si černé triko a roztrhané kalhoty a vyšla jsem do školy.
Šla jsem kolem aleje jabloní, když jsem uslyšela řvoucí motory daleko za mnou. Otočila jsem se a spatřila jsem několik motorek, jak si jezdí po prázdné silnici jako by jim patřila.
Hned jsem poznala bratrovu motorku a Justinovu taky.

Otočila jsem se zpátky a pokračovala jsem v cestě. Kousek přede mnou zastavil Justin.

,,Naskoč." překřičel řev motorky.

,,Už je to jen kousek." zakroutila jsem nesouhlasně hlavou.

,,No právě. Dělej." sundal si helmu a podal mi ji.

,,Ale ty nemáš." zamračila jsem se a helmu od něj převzala.

,,Nebuď tak upjatá." mrkl na mně.

Sedla jsem za něj a skoro hned jsem zase slézala.
Zvedla jsem jeden koutek úst místo pozdravu a vpadla jsem do školy.

Chodba už byla zaplněna lidmi. Došla jsem ke své skříňce, nachystala si věci a vydala se do učebny.

*

Rozhodla jsem se, že si o přestávce na oběd zajdu do knihovny a porozhlédnu se po knize, která by mi pomohla pochopit to, co probíráme v dějepisu.

Sotva jsem vešla do té knihovny, pohled mi padl na osobu sedící v koutě.

,,Ahoj Summer." stoupla jsem si před ní s úsměvem.

,,Ty se nebojíš, že tě se mnou někdo uvidí?" podívala se na mně přes okraj knihy.

,,Měla bych? Jsi dealer nebo patříš do nějaké sekty? A co takhle boss v gangu? Vezmete mě do vašeho gangu?" sedla jsem si vedle ní na lavici.

,,To tě musím zklamat, nemáme gang, ale jestli chceš, tak můžeme založit my dvě svůj vlastní." šibalsky se na mně usmála.

,,To zní dobře. Co to čteš?" podívala jsem si jí přes rameno, ale z textu to nešlo poznat.

,,Povinnou četbu." protočila oči.

,,Aha, to mě taky moc nebere. Nevíš kde bych tu našla knihu o historii?"

,,Jasně, půjdeš úplně dozadu a pak doprava." navigovala mně.

,,Jsi tu často?"

,,Vlastně jo. Nemám co jiného na práci, tak se tu vždycky zastavím. Někdy pomůžu knihovnici zařadit knihy a jindy si čtu. Jako teď, ale většinou čtu to, co si sama vyberu." pokrčila rameny.

Knihu, kterou jsem potřebovala jsem našla skoro hned. Vrátila jsem se zpátky k Summer a sedla si vedle ní.

,,Proč si to nepůjčíš domů?"

,,Mám šest sourozenců." uchechtla se ,,Nejde číst když z jedné strany posloucháš One Direction, z jiné hádku o autíčko a přitom do tebe ještě rejpe ségra, která neví, co si vzít na rande. A to nezmiňuju zbývající část rodiny."

,,Ou, to je dost na hovno." zastydím se.

,,V pohodě. Člověk si zvykne." zvedne ke mně pohled.

,,A nechceš jít někdy k nám?" navrhnu ,,Si číst nebo si jen povídat." dodám.

,,Jasně."

,,Kdy máš čas?" rozzářila jsem se.

,,Ty teda nemrháš časem." zasmála se.

,,No jo, to víš, když jsi bez přátel, tak ti pak začíná hrabat." zakřenila jsem se.

,,Vidím. Můžu už dneska, jestli můžeš i ty teda."

,,Jasný. Tak se sejdeme před školou."

Ještě se rozloučíme a už pádím chodbou. Překvapilo mě, že to může být až tak snadné.
Zbytek školy už proběhne jako po másle.