Fake boyfriend [JB]

29.Kapitola

,,Co takhle zajít na bazén?" vpadne do mého pokoje, o týden později, Gabriel.

Tato sobota je slunečná a taky strašně teplá. Kdybych na teploměru neviděla 35°C řekla bych, že je tak 42°.

,,Vždyť máme bazén na zahradě." otočila jsem se k němu na židli.

Zrovna jsem si lakovala nehty na nohou a plánovala jsem, jak se budu celý den chladit v pokoji a raději nebudu otevírat okna.

,,No jo, ale není to ono. Nejsou tady pěkný holky a cizí lidi, kteří tě dovádí k šílenství."

,,Takže jako nejsem pěkná?" přimhouřila jsem oči ,,Zamysli se, než odpovíš."

,,Ale jasně, že jsi, ale jsi už okoukaná," ztlumil hlas do šepotu ,,navíc by nás Chris zabil, kdybych tě očumoval."

Zasmála jsem se.

,,Za jak dlouho chcete jet?"

,,Za deset minut buď dole." zazubil se a odešel.

Rychle jsem si nehty dolakovala, hodila na sebe plavky, vzala do tašky ručník a opakovací krém a seběhla jsem schody.

Kluci už stáli před dveřmi. Zase se čekalo jen na mně.

,,Jedu s Biebsem!" oznámila jsem.

,,Od kdy mu takhle říkáš?" podivil se Chris.

,,Od teď. Tak jedem." vyplula jsem z domu.

Sebevědomým krokem jsem se vydala k Justinově motorce. Nasadila jsem si helmu a upravila si šaty.

*

Jeli jsme zhruba dvacet minut. Vstupné nestálo balík, takže si budu moct později koupit i něco k jídlu.

Nachystali jsme deku, přikryli věci ručníkem, aby na ně tolik nesvítilo slunce a všichni jsme se vydali do vody.

Chvíli jsme dělali blbosti a skákali přes okraj, pak jsme si dali závody, které jsem samozřejmě prohrála a nakonec jsme si házeli nafukovacím balónem.

Kluci se rozhodli, že se půjdou koupit pití. Já jsem neměla žízeň tak jsem si sedla na kraj a vystavovala jsem tělo sluníčku. Nohy jsem si chladila ve vodě a poslouchala křik dětí a lidí okolo.

,,Ahoj." ozval se hluboký hlas vedle mě.

Otevřela jsem oči a změřila si dotyčného pohledem.
Byl celkem pohledný. Černé vlasy mu trčely do stran, tmavé oči měl lehce zalité krví, nejspíš z chlóru a nos i tváře měl lehce zarudlé od sluníčka.
S pokřiveným úsměvem vypadal nesměle.

,,Ahoj." odpověděla jsem po minutách ticha.

,,Jak se máš?"

,,Ty za mnou jen tak přijdeš a zeptáš se mě, jak se mám?" povytáhla jsem obočí.

,,No jasně. Je na tom něco špatnýho?" z tváře mu stále nemizí ten jeho úsměv.

,,Asi ne." pokrčím rameny a začnu pozorovat své nohy.

,,Takže?"

,,Se mám fajn a ty?" úsměv mu oplatím.

,,Jo taky. A vůbec, jak se jmenuješ?" usměje se ještě víc.

,,Chloe."

,,Já jsem Dustin."

Bezva.

,,A odkud jsi?" pokračovala jsem v rozhovoru.

,,Vlastně jsem se nedávno nastěhoval, ale je to kousek."

,,Aha, já bydlím taky kousek."

,,Ahoj lásko," přisedl si Justin z druhé strany ,,proč se bavíš s tímhle idiotem?" procedil skrz zaťaté zuby.

V duchu jsem zaklela a protočila oči nad jeho inteligencí.

,,Dustine, Justin. Justine, Dustin." představila jsem je.

Místo přátelského plácnutí se Justin mračil a chytil mě rukou kolem ramen.

,,Kámo, tahle už je zabraná, sorry." přitáhnul si mě blíž k sobě.

Dustinovi se blísklo v očích. Už chtěl něco říct, ale přišli kluci. Nejspíš zachránili situaci a ani o tom nevěděli.
Začali se hromadně zdravit a představovat.

,,Co to děláš?" využila jsem situace.

,,Nechci aby ti nějaký kokot ublížil." furt si podmračeně měřil Dustina pohledem.

,,Jediný, kdo se tu chová jako kokot jsi ty." sykla jsem na něj a odešla jsem na deku.

Zbytek dne jsem ho ignorovala a cestou domů jsem jela s Chrisem. Ten z toho byl trochu zmatený, ale neprotestoval.
A i když jsem mu řekla, že může jet rychle, jel jako stařenka na skútru. Dokonce ještě pomaleji, protože jedna taková babča nás předjela a vysmála se nám.

Doma jsem se zavřela v pokoji s tím, že se okoupu později. Padla jsem znaveně na postel a proměnila jsem se v Šípkovou Růženku.