Fake boyfriend [JB]

36.Kapitola

První den prázdnin a já jsem vzhůru už od sedmi.
To bude tím, že jsem spala v autě.

Užila jsem si dlouhou, horkou sprchu, navlékla na sebe kraťasy a tílko, udělala všem palačinky a rozečetla si novou knihu.
Před obědem mi přišla zpráva.

Dustin: Nechtěla by ses projít?

,,Mami, kdy bude oběd?" zakřičela jsem přes zavřené dveře.

,,Za půl hodinky." ozvalo se tlumeně

Chloe: Nemůžu za chvíli máme oběd. Napíšu ti později.

,,Můžou přijít kluci?" zaslechla jsem Chrise.
Zřejmě se domlouvá s mamkou.

,,Po obědě ale." dovolila máma.

To se budu muset vypařit.
Začíst jsem se už nemohla, tak jsem šla dolů prostřít.

,,Kdy zase přijde táta?" nadhodila jsem.

,,Nevím, zlatíčko." povzdechla si máma.

Mlčky jsme snědli oběd. Sklidila jsem nádobí do myčky a zapnula ji.
Vydala jsem se do pokoje, ale do někoho jsem vrazila.

,,Promiň." omluvila jsem bez povšimnutí.

,,V pohodě." ozval se jeho medový hlas.
Ztuhla jsem a pozvedla jsem hlavu.
Samozřejmě Justin.

,,A-ahoj, co tady chceš?" vykoktala jsem.

,,Přišel jsem za Chrisem. Budeme grilovat, přidáš se?" pozvedl koutek úst.

,,Nevím." prosmekla jsem se kolem něj a bouchla jsem za sebou dveřmi od pokoje.

Neměla bych se cítit trapně, je to jeho vina. Ty jeho krásné oči. Nedokážu se nad ním nerozplývat.

Chloe: Můžeš dorazit tak za půl hodiny?

Dustin: Zazvoním :)

Vydechla jsem. Nechtěla jsem využívat Dustina k tomu, aby Justin žárlil. Ale přece jen jsem se pousmála nad představou, že by Justin vyváděl.

Převlékla jsem se do květinových šatů, které mi sahaly ve vlnách nad kolena. Rozčesala jsem si vlasy a stříkla na sebe svou oblíbenou voňavku.
Když zazvonil zvonek, dělala jsem, že neslyším. Jen ať otevře Chris a oznámí všem, že si pro mě někdo přišel.

Vše se odehrálo přesně tak, jak jsem si představovala.
Za pár vteřin jsem slyšela Chrise.

,,Chloe!" zakřičel do patra.

,,No?" hrála jsem, že nevím, o co jde.

,,Je tady Dustin!"

,,Už běžím." zašvitořila jsem ze schodů.

Dolů jsem skoro dotančila.
Zatímco Chris si Dustina měřil pohledem, Dustin měl oči přilepené na mně a mého bratra ignoroval.

,,Sluší ti to." pochválil mě.

,,Díky." začervenala jsem se ,,Tak mi už půjdeme." oznámila jsem Chrisovi.

,,V sedm buď doma." zamračil se.

,,To určitě ne." usmála jsem se na něj.

Pohledem jsem naposledy zalétla na zahradu. Sice jsem špatně viděla, ale naštvaný výraz Justina jsem zahlédla.
Zašimralo mě v břiše. On žárlí.
Měla jsem co dělat, abych k němu nedoběhla a neupusinkovala ho k smrti. Ale to nemění nic na tom, že se cítím ukřivděně.

Zavřela jsem za námi dveře.

,,Kam půjdeme?" zeptala jsem se.

,,Kam chceš jít?" povytáhl obočí.

,,Tak třeba do parku?" plácla jsem první místo, které mě napadlo.

,,Jak je libo." široce se usmál.

*

Došla jsem domů celá rozmrzelá. Jestli to mělo být rande, bylo totálně na nic. Není to Dustinem, je milý, štědrý, vtipný, hodný na děti a všechno, co si holka může přát, ale necítila jsem to stejné, jako když jsem s Justinem.
Nazrychlil se mi dech, když se přibližoval, a potom ten polibek. Měla jsem pocit, jako bych dala pusu bráchovi.
Nic to ve mě nevyvolalo. Cítila jsem se dobře, ale nic víc. Žádné velké city nebo poskakující srdce.

Navíc jsem ho v hlavě furt porovnávala s Justinem. A přes to, jsem mu řekla, že si to někdy zopakujeme.
Jsem nemožná. Později mu budu muset říct, že necítím to, co bych měla. Z očí do očí.
Pochopí to.
Zaslouží si upřímnost.

Opřela jsem se o stěnu v chodbě a třela si spánky. Začala mě bolet hlava.

,,Jsi v pohodě?" pohlédla jsem ze země na Gabriela. Držel v ruce pivo a měřil si mě pohledem.

,,Jo." pokusila jsem se o úsměv.

,,Jak dopadlo rande?" vyptával se dál.

,,Fajn."

,,Moc se netváříš." zazubil se a opřel se o stěnu naproti mě.

,,Jen..." zdráhala jsem se.

,,Jen co?"

,,Nic jsem necítila." fňukla jsem.

,,Ještě furt máš v hlavě Justina?" křivě se usmál.

,,Ne." vystřelilo ze mě.

,,Protiřečíš si." zasmál se.

,,Nene."

,,Vstávej." natáhl ke mně volnou ruku.

Příjmula jsem ji. Pomohl mi vstát a vtiskl mi do ruky jeho pivo.

,,Teď se k nám přidáš a opiješ se." radil mi.

,,Nemůžu ještě pít a máma je doma." protestovala jsem.

,,Je to jen pivo." protočil oči.

,,Ještě před pár dny byla mamka pekelně nasraná. Nebudu ji provokovat."

,,Fajn," povzdechl se ,,ale přidáš se."

Táhl mě za ruku ven.
Našel volnou židli a usadil mě do ní. Odložila jsem rozpité pivo na stolek před sebou. Rozhlédla jsem se.
Skoro nikdo si mě nevšímal, prostě jsem seděla a pozorovala okolí.
S větším zaměřením na Justina.

,,Potřebuju s tebou mluvit." přišel ke mě.

,,Tak mluv." na prázdno jsem polkla.

Nesmím s ním být mimo lidi, jinak na něj skočím.

,,V soukromý." kývl hlavou k domu.

Sakra.

Následovala jsem ho dovnitř. Zavedl nás do kuchyně, napil se džusu z krabice a opřel se o linku.

,,Tak co chceš?" zkřížila jsem si ruce na prsou.

,,Tebe." zapředl.

,,Že co?" vyvalila jsem oči.

Přešel ke mě, jednu ruku mi dal kolem pasu, druhou do vlasů, sklonil se ke mě a rty lehce přiložil na ty mé.

Chvíli jsem jen stála, když jsem se vzpamatovala, rukama jsem mu vjela do vlasů a přitáhla si ho do pořádaného polibku.

Motýli se mi rozletěli po celém těle.