Fake boyfriend [JB]

31.Kapitola

Ahojte, jen chci oznámit, že teď nebudu mít týden signál, tak nebudou další kapitoly. Hned jak se vrátím, to doženu ;)

,,Líbeme se?" vyštěkla jsem.

,,To teda ne!" chytil mě a jako hadrovou panenku mě od Justina odtáhl.

,,Pozor!" třeštil oči Justin ,,Neubliž jí."

Zbytek obecenstva se na nás jen dívalo.
Rozmáchla jsem se loktem dozadu.

,,Pust mě." kopala jsem kolem sebe.

,,Nebudete spolu nic mít. To byla jasná pravidla." odnasl mě Chris až do pokoje a zabouchl za mnou dveře.

Vzala jsem za kliku, ale z druhé strany ji Chris držel. Tohle fakt přehání.
Rozbušila jsem se na dveře.

,,Okamžitě mě nech jít." snažila jsem se vyrazit dveře.

Ještě jednou jsem bouchla do dveří, pak jsem se rozbrečela.
Svezla jsem se po hrbolatých dveřích na zem.
Po mém výlevu zůstaly lehké prohlubně v dřevě.
Složila jsem hlavu do rukou.

Nechápu, proč to tak komplikuje.

Lehla jsem si bokem na zem. Zavřela jsem oči a soustředila jsem se na své dýchání.
Zezdola se ozýval hluk a hlavně řev.

Zamkla jsem dveře.
Po chvíli hluk ustal a já se ztrácela ve tmě.

*

Probudila jsem se celá zpocená. Rozhlédla jsem se a vstala jsem. Přelehla jsem si do postele a zase jsem usla.

*

Prudké bouchání na dveře. To bylo to, co mě probudilo.

,,Chloe, jsi v pořádku?" slyšela jsem mamčin hlas.

,,Jo." zachraptěla jsem.

,,Díky bohu. Vstávej, musíš do školy." následovaly vzdalující se kroky.

Vstala jsem, převlékla se, vzala si batoh a přemýšlela, jak se nepotkat s Chrisem.

Vykoukla jsem z okna. Před domem stála pouze bráchova motorka.
Povzdechla jsem si.
Odemkla jsem dveře, ani jsem nepozdravila mamku a kus cesty jsem běžela.

Neustále jsem se ohlížela, ale nikdo za mnou nejel.

Vy škole jsem to nějak zvládla a domluvila jsem se se Summer na odpoledne do kavárny.
Šly jsme hned po škole. Sedly jsme si do rohu místnosti, aby na nás nebylo vidět z venku. Mezitím, co ona šla pro pití, jsem bubnovala prsty o stůl a přemýšlela nad tím, co jí řeknu.

A když jsem se jí svěřovala s trablemi, stejně jsem nepřemýšlela. Prostě jsem říkala, co se mi na jazyku utvořilo.

,,Takže teď nevím, jak dál." ukončila jsem svůj proslov.

,,Ser na bráchu. Musí to pochopit. Láska je láska." pokrčila rameny a usrkla si kávy.

Hleděla jsem do své horké čokolády a vstřebávala, co mi řekla.

,,Máš pravdu." vzhlédla jsem k ní.

Do kavárny přišli další zákazníci. Nějaká banda kluků. V tom hloučku jsem zahlédla povědomou tvář. Narovnala jsem se a zaostřila jsem.

Jasně, Dustin. Ten tu chyběl.
Zjevně si mě po chvíli všiml, protože něco zamumlal kamarádovi a mířil si to přímo k nám.

,,Ahoj." usmál se.

,,Ahoj. Tohle je Summer, Summer Dustin." představila jsem je a přeskakovala pohledem mezi nimi.

Cítila jsem se, jako bych měla fata morgánu. Připadali mi až nadpozemsky podobní.
Sledovala jsem je, zatímco oni se navzájem pozorovali.

,,Summer." šeptl skoro neslyšně Dustin. Zamrkal.

,,Tak to sis vybral pěkně stupidní jméno, brácho." ušklíbla se Summer.

,,Že co?" vypískla jsem.

,,Změnila ses." lítostně nakrčil obočí.

,,Možná by se to nestalo." zamračila se ona.

,,Nevyčítej mi to. Bylo spoustu důvodů, které ani neznáte."

Jen jsem zírala z jednoho na druhého.

,,Oscar mi řekl, že jsi tady a že tě viděl." informoval nás Dustin.

,,Sedni si." šoupla se Summer a uvolnila tím místo Dustinovi. Nebo Twisterovi. Já nevím.

Pohodlně se usadil. Když si byli blíž, viděla jsem to ještě jasněji.
Div, že mi oči nevypadly z důlků. Skoto jako v těch animovaných pohádkách.

,,Je mi to líto, jasný?" prolomil chvilkové ticho Dustin.

,,Jo, to mě taky." upila Summer z hrnku.

Vytáhla jsem mobil. Potřebuju odvoz a oni si potřebujou promluvit, jen mezi čtyřma očima.

Chloe: SOS. Potřebuju svézt.

Odeslala jsem SMS Justinovi.

Odpověď mi přišla okamžitě.

Justin: Kde jsi?

Napsala jsem mu adresu.

,,Vy si to vyříkejte a já pádím domů. Zatím." hodila jsem peníze na stůj a šla před budovu.

Takže jsem vlastně svedla dohromady rodinu. A odkud on vůbec zná Oscara?! S tím si budu muset taky promluvit.
Později.

,,Nasedej." objevila se přede mnou motorka. Nasadila jsem si helmu.

Nasedla jsem bez keců a ani se neptala, kam jedeme.
Prostě jsem se nechala vézt. Vdechovala jsem jeho vůni a objímalo jeho pevné tělo. Takhle mi bylo nejlépe.