Fake boyfriend [JB]

33.Kapitola

Sedím na posteli a uvažuju, jestli mám jít na záchod nebo ne. Chce se mi čůrat maximálně půl hodiny, jenže mi to přijde jako věčnost. Potom, co nás tam mamka načapala, dostala záchvat.

Všechny vyhodila, vodní dýmku taktéž. Ta letěla oknem. Oba nás s bráchou profackovala, i když jsem se jí snažila vysvětlit, že v tom nejedu.
Nakonec mě poslala do pokoje a rozzuřeně oddusala do ložnice. Docela ji chápu, ale vyslechnout mě mohla.

Můj močák to vydrží možná pár minut. Buď zajdu na záchod a risknu další facku nebo to pustím z okna.

Rozhodla jsem se radši pro facku. Přece jen nechci aby mi to pod oknem smrdělo po moči, ještě k tomu, když nemáme psa.
Tiše jsem otevřela oči a nakoukla ven. Nikdo nikde.
Po špičkách jsem se doplížila do koupelny a konečně si ulevila.
Cestou zpátky jsem lehce klapla dveřmi. Zkameněla jsem. Budu doufat, že to mamka neslyšela.

Radši jsem se měla modlit, protože sotva jsem dosedla na postel, už se dveře rozlétly.

,,Nemysli si, že někam jdeš!" ječela máma.

,,Nejdu, jen jsem byla na záchodě." zvedla jsem ruce v obranném gestu.

Přimhouřila oči a zabouchla za sebou dveře.
Začala jsem uvažovat nad tím, jak dlouho jí to vydrží. Mé myšlenky přerušilo až cinknutí mobilu.

Rychle jsem po něm skočila a vypnula zvuky. Určitě by mi ho zabavila.

Summer: Můžu dát Twisterovi tvoje číslo?

Přemýšlela jsem, kdo je Twister. Po chvíli se mi rožlo.

Chloe: Určitě!!!

Převalila jsem se na břicho a čekala na odpověď, místo toho mi přišla zpráva od neznámého čísla.
Došlo mi, že je to Dustin.

Dutin: Ahoj :)

Chloe: Čauky

Dustin: Nechceš někam zajít?

Chloe: Já bych ráda ale mám zaracha kvůli bráchovi :(

Dustin: Není tvůj brácha náhodou v podobném věku jako my?

Chloe: Jo je ale dělá blbosti.

Dustin: Tak já přijdu k vám?

To se nejspíš ptá na svolení.

Chloe: Jasně :)

Dustin: Pošli mi adresu ;)

Poslušně jsem mu ji poslala a začala jsem uklízet pokoj.
Stačilo jen decentně.

O pár minut později jsem zjistila, že to bylo zbytečné. Zapomněla jsem mu napsat aby nezvonil.
Takže když se domem ozvalo zvonění, zarazila jsem se.
Následovaly mamčiny kroky a krátký rozhovor o tom, že nikam nemůžu a nikdo nemůže ke mně.

Přiběhla jsem k oknu okousávajíc si nehet. Naštěstí měl Dustin zjevně stejný nápad a zůstal stát pod oknem i po tom, co mamka zavřela dveře.

Naznačila jsem mu, aby byl zticha, než jsem uslyšela bouchnutí dveří od ložnice.

,,Promiň, nedošlo mi to." omlouvala jsem se mu šeptem.

,,V pohodě. Nechceš někam zajít, třeba v sobotu?" schoval si ruce do kapes kalhot. Rozkošnej.

,,Jasně. To už bych snad mohla. Víš o tom, že si mi to mohl napsat." nedalo mi to.

,,Jo, ale zkusil jsem to."pokrčil rameny ,,Navíc jsem tě chtěl vidět." dodal a prohrábl si roházené vlasy.

,,To je od tebe milé." usmála jsem se a snažila se nedat najevo rozpaky.

Zadíval se do země.

,,Tak v sobotu, v deset u knihkupectví? Potřebuju si tam zajít." navrhla jsem.

,,Jo, tak v sobotu." věnoval mi jeden krásný úsměv a vydal se pryč.
Čekala jsem, že přijel autem, ale šel pryč po svých.

Dívala jsem se za ním, pak jsem se otočila na svůj uklizený pokoj, převlékla se do "pyžama", přece jen to nebudu riskovat a zalehla jsem.

Chloe: Dobrou noc :)

Odeslala jsem zprávu, na kterou mi přišla hned odpověď.

Dustin: Dobrou Lociko ;)

S úsměvem jsme protočila oči, nastavila si budík, schovala mobil a zadívala se do stropu.

Myslí se mi honilo spoustu věcí. Hlavně to, jak mě mrzí, že jsme se s Justinem rozhádali.
Chybí mi ty naše noční telefonáty. I jeho rty a oči a vlasy a tělo a vůně, vlastně všechno.
V jednu chvíli jsem se natahovala pro mobil s tím, že mu zavolám, ale hned jsem si to zase rozmyslela.
Přece jen se naštval on. Nebudu se mu vtírat. Až bude chtít, ozve se.

Ještě dlouho jsem se převalovala, než jsem usla.