Fake boyfriend [JB]

15.Kapitola

Ten den jsem ho už neviděla. Ráno pro mě zase přijel. Škola byla opět o ničem a večer jsem zjistila, že jsem to dostala.
Celý týden jsem se pak všem vyhýbala, dokonce i do školy jsem přestala chodit. Mamce jsem nakecala, že je mi špatně.

Ležím v posteli, díval se na seriál a můj týden je pomalu u konce. Máma mě chce nechat doma ještě pár dnů, nemyslím si, že je to nutné. Ale namítat nic nebudu.

V sobotu ke mně do pokoje vpadl Justin.

,,To se mi jako teď vyhýbáš?" vyjel po mně hned.

Zabouchl za sebou dveře a sedl si na kraj mé postele.

,,O čem to mluvíš?"

,,Celý týden nejdeš do školy a vymýšlíš si, že ti je špatně."

,,Ale mně BYLO špatně." řeknu na svou obhajobu.

,,Aha." semkne rty.

,,Holčičí věci. Však víš." nepotřebuju s ním o tomhle mluvit.

,,To mě nenapadlo. Promiň." zasmál se.

,,V pohodě. Mamka mě chce nechat doma ještě čtyři dny." zazubím se.

,,Takže budeš v pondělí, úterý i středu sama doma, jo?" ruku položil na mé stehno.

,,Myslím, že se nechceš setkat s mou krví." smála jsem se.

,,Fuj." zakabonil se a stáhl svou ruku zpátky.

,,Dělám si srandu. Dneska mi to skončilo. Proč ti to vůbec říkám." znovu jsem se rozesmála.

,,Protože víš, že mě chceš." usmál se.

Okamžitě jsem ležela pod ním. Rukama se zapíral, aby mě nezalehl. Začalo se mi hůř dýchat, srdce se mi prudce rozbušilo.

,,Justine." zašeptala jsem.

Sklonil se ke mně a polibil mě na krk. Nejdřív jen lehce přejel rty po mé kůži. Potom se mi na krk nasál jako pijavice.
Potichu jsem mu vzdychla do krku.

,,Musíš být potichu, Chloe." šeptl mi do ucha ,,Nechceš přece, aby na nás vletěl tvůj brácha."

Když začal sát to správné místo, slastí jsem se prohla v zádech. Nehty jsem mu zaryla do zad.

,,J-Justine."

,,Ano, zlato?"

,,Nech toho."

Šokovaně se odtáhl.

,,Cože?" tvářil se dost zmateně a trochu naštvaně.

,,Co jsem ti sakra řekla o té provokaci."

Začal se smát a sedl si zpět na kraj postele.

,,Ty jsi vážně pako." usmíval se.

,,Jsem schopná se udělat jen z tvých doteků."

,,Tohle neříkej, jinak tě znásilním." podíval se na mně.

Představila jsem si Justina, jak mě tvrdě znásilňuje. Nejspíše by to ani nebylo znásilnění, protože bych se nechala.
Tělo mi zahořelo touhou.

,,Bože, Justine. Běž pryč." zaskučela jsem a schovala jsem si tvář do polštáře.

,,Neříkej, že se ti ta představa líbí." uchechtl se.

Neodpověděla jsem.

,,Ale notak, Chloe. Nemůžeš mi tohle dělat." zaúpěl.

,,Proto bys měl jít pryč." zahuhlám do polštáře.

,,Cože? Že chceš abych tě ohnul? No Chloe, to bych to tebe neřekl." dělal si ze mně srandu.

Z hlavy jsem nemohla dostat obraz Justina, jak se nade mnou naklání. Fňukla jsem.

,,Neboj, náš čas přijde." pohladí mě po boku.

,,Nesahej na mně!" vyskočím do sedu a posunu se, co nejdál od něj.

Možná si myslíte, že to přeháním, ale já cítím, jak se ve mně všechna touha kupí a nejsem si jistá, zda bych já spíš neznásinila jeho.

,,Jsi v pohodě?" zamračí se starostilě.

,,Jo, dobrý. Jen už bys měl jít." podrbu se ve vlasech.

,,Jsi celá červená."

Dojde ke mně z druhé strany a sáhne mi na tvář.

,,Celá hoříš, nemáš teplotu?" stará se dál.

Zavrtím hlavou.

,,Kdyby se ti udělalo zle, stačí zavolat." usmál se.

Když konečně vyšel, zamkla jsem za ním.

,,Chloe, co to má být?" ozve se naštvaně.

,,Potřebují být chvíli sama." odpovím a skočím zpět do postele.

Při představě Justina se celá zachvěju. Rukama zkoumám své tělo.
Potom jednu nechám na prsu a druhou zabruslím do kalhotek.
Za pomocí Justinovi tváře a vlastní ruky se dostanu daleko odtud. Až ke svému slastnému vrcholu.