Fake boyfriend [JB]

18.Kapitola

,,Chloe, vstávej." třásl se mnou někdo.

,,Co je?" vztyčila jsem se do sedu.

,,Usla si u učení." zamračil se Chris ,,Neměla bys to tak přehánět."

Podívala jsem se na zaplněný stůl.

,,Kolik je hodin?" vyskočila jsem ze židle a začala jsem ve skříni hledat nějaké oblečení.

,,Sedm."

,,Dobrý. Mohl bys mi prosím ofotit ty sešity?" hodila jsem po Chrisovi mobil. Nic neříkal a rovnou začal fotit. V jednu chvíli se zarazil.

,,Chloe, měl bych snad něco vědět?" díval se do mobilu.

,,Cože? O čem to mluvíš? Chrisi, nemám na hlouposti čas." začnu si házet věci do batohu.

,,Proč ti píše Justin?"

,,A co píše?" vytáhla jsem hřeben z šuplíku a rozčesávala jsem si vlasy.

,,Cituji: Doufám, že jsi dlouho neponocovala, zlato."

,,Tak mu odepiš, že si nemusí dělat starost, že jsem v pohodě." nanášela jsem si řasenku u zrcadla.

,,Já mu napíšu, ale něco úplně jiného." zavrčel zlostně Chris.

Až teď mi to došlo. Přestala jsem se vším a otočila jsem se na něj. Byl brunátný ve tvářích a něco horlivě ťukal do mobilu.

,,Dej mi ho." nastavila jsem ruku. 

Ignoroval mě.

,,Naval mi ten telefon!" zvýšila jsem hlas a vydala jsem se k němu.

,,Jo, hned to bude." vzdálil se ode mně. Naposledy ťukl, mobil mi vrátil a odešel pryč. Rychle jsem si přečetla, co mu tam psal.

Chloe: Neoslovuj moji sestru zlato jinak ti budu muset vybít zuby. Jestli zjistím že si spolu furt píšete tak vás zabiju oba a i když jsi kámoš na mou sestru nesáhneš. Doufám že rozumíš protože bych tě nerad kastroval takže klidni hormony a drž svého kamaráda v té správné vzdálenosti. S láskou CHRIS.

Sakra, tohle musím napravit. Cestou do koupelny jsem dostala odpověď.

Justin: Hele kámo nechci ti ohnout ségru. V klidu. Chloe je úplný antisexuální.

Nebudu lhát, i kdyby to nemyslel vážně, dotklo se mě to.

Chloe: Tak díky no

Justin: Co to mělo být?

Chloe: Co mělo být co?

Justin: Tvůj brácha

Chloe: Co já vím co mu zas je. Asi má měsíčky :D

Justin: Asi jo

Už jsem neodepsala a začala jsem si čistit zuby. Jestli to chci stihnout, musím si pohnout. Nejspíš dneska půjdu po svých. Co mi taky zbývá.
Seběhla jsem dolů, rychle jsem snědla lupínky s mlékem, skočila jsem si nahoru pro batoh a mohla jsem vyjít.

,,Chceš svézt?" seběhl schody Chris.

,,Ne, dík. Já se projdu." zabouchla jsem za sebou dveře.

Batoh mě celou cestu řezal do ramen. Když jsem potkala Hannah, tak jsem jí vše vrátila.
Neřekly jsme si ani slovo. Při pohledu na ni mě bodlo u srdce, ale překousla jsem to. Nejsem slaboch.

*

Ze školy jsem vyšla poklusem. Nasadila jsem si sluchátka a zamířila jsem si to domů.
Všimla jsem si temných mraků na obloze. Hlavně nesmím zmoknout, když jsem se dívala na předpověď, hlásili, že bude teplo a bez mráčku. Přidala jsem do kroku.

Ještě mi zbývalo deset minut chůze, v tom mi spadla kapka na nos. Zanadávala jsem si. Miluju déšť, ale jen když se na něj dívám z tepla domova.
Nestihla jsem ani udělat pět kroků a začalo lít jako z konve.
Téměř okamžitě jsem promokla na kost. Došlo mi, že už nemá smysl spěchat. Cítila jsem, jak se mi lepí mokré oblečení těsně k tělu. Naskočila mi husí kůže.
Voda mi tekla dolů už i po nose.
Před dveřmi jsem ze sebe vyždímala vše, co šlo.

Po schodech jsem za sebou nechávala mokré šlápoty.
V pokoji jsem se oblékla do čistého, udělala jsem si drdol a mokré věci jsem hodila do vany v koupelně.

Nechám je usušit až vysvitne slunce.
Zašla jsem si dolů udělat si čaj. Z obýváku byl slyšet hluk.

,,Ahoj mami." pozdravila jsem, když vešla do kuchyně.

,,Ahoj zlato, ty jsi zmokla?"

,,Ne, jen mě cestou sežrala obluda, ale zjistila, že nejsem chutná, tak mě vyblila." řekla jsem ironicky.

,,Chloe, nech si ty blbé poznámky." pokárala mě.

Protočila jsem oči.

,,Kluci jsou zase tady?" zeptala jsem se.

,,Jo, něco plánují."

Čaj jsem nechala čajem a vydala jsem se za nimi do obýváku.

,,Tak co se to tu plánuje?" opřela jsem se o futra a všechny pohledy se přesunuly na mně.