Fake boyfriend [JB]

37.Kapitola

,,Tohle ale není mluvení." odtáhla jsem se od něj s úsměvem.

,,Já vím." drtil si dolní ret mezi zuby.
,,Chyběla si mi." dodal po chvíli přemýšlení.

,,Ty mě taky." obejmula jsem ho.

Rukama mi přejížděl po zádech. Velmi uklidňující.
Souhlasně jsem mu zamručela do trika.

Uchechtl se. Odtáhl mě trochu od sebe a zahleděl se mi do očí.

,,Mám tě vážně rád."

,,Já tebe taky." zajiskřilo mu v očích.

,,Navíc mi dlužíš motorku." zažertovala jsem.

,,Takže chceš jen tu motorku a na mě ti nezáleží. Ty potvoro." se smíchem mě dloubl do boku.

,,Víš, co bych zase chtěl já po tobě?" rozzářily se mu oči.

Pozvedla jsem obočí.

,,Ještě jsme spolu nespali." zmáčkl mi zadek.

,,Všechno není jen o sexu." natiskla jsem se k němu blíž.

,,Ale já tě strašně chci." zakňučel mi do ucha.
,,Je mi jedno, jestli si tě vezmu dobrovolně nebo ne." zašeptal.

,,Takže znásilnění? Na lince? V domě plném lidí?" pobaveně jsem se na něj koukala.

,,Tvůj zamknutý pokoj zní líp." kousl mě do krku.

,,Měli jsme si to nejdřív ujasnit." zatnula jsem prsty do jeho zad.

,,Už jsme si to ujasnili." políbil mě na krk. Jelikož ho mám hodně citlivý, okamžitě jsem tiše vzdychla.

,,Nemůžeme. Ne teď a tady." snažila jsem se ho zarazil.

,,Justine." zaskučela jsem, když mi rukou přejel přes mé citlivé místo. Projela mnou vlna slasti.

Použila jsem zbytky mých sil na to, abych ho odstrčila a sama jsem pak odskočila ještě o dva kroky.

,,Já vím, že to chceš. Máš úplně promočené kalhotky." uchechtl se.

,,Nemám." bránila jsem se, ale cítila jsem, že lžu.
,,Možná trochu." protočila jsem oči.

,,Hodně." nedal se.

,,Sklapni." zavrčela jsem.

,,Ano, madam." ukloňil se mi.

,,Ty jsi fakt magor." protočila jsem oči.
,,Musím to vyřešit s Dustinem." frustrovaně jsem si povzdechla.

,,Co s ním?" viditelně se mu zhoršila nálada.

,,Rande nedopadlo tak, jak mělo a to jen kvůli tobě."

,,Nic jsem ti neudělal." zvedl ruce v obranném gestu.

,,Dostal ses mi do hlavy dost blbým způsobem." zamračila jsem se na něj a sedla jsem si na židli.

,,Jo?" zazubil se.

,,Nebuď narcis."

,,Jsem prostě úžasný." pochválil sám sebe.

Uchechtla jsem se.

,,Zítra si s ním promluvím." rozhodla jsem se.

,,Takže teď to zkusíme jako vážně?" popošel ke mně blíž.

,,Můžeme. Ale vážně na vážno." zadívala jsem se mu do očí.

,,Vážně?" křenil se od ucha k uchu.

,,Jo." usmívala jsem se, až mě bolely tváře.

,,Tak jo." vydechl a opět natiskl své rty na mé.

Potom se hned odtáhl a odešel.
Vyšla jsem chvíli po něm. Veškerá pozornost se upnula na nás.

,,Chrisi, jen ti chci oznámit, že s Justinem to spolu ode dneška myslíme vážně a jakékoliv tvé projevy či záchvaty neberu na vědomí." nasadila jsem poker face.

,,Fajn." pokrčil rameny.

Tím mě trochu vyvedl z rovnováhy.

,,Fajn." podezíravě jsem si ho prohlédla, ale vypadal úplně v pohodě a tak jsme se k nim znovu přidali.

*

Každou chvíli má zazvonit Dustin. Od rána jsem nervózní, nejsem zvyklá něco takového řešit. Zároveň to chci mít rychle z krku. V hlavě mi začaly vyskakovat nejhorší možnosti, jak to může dopadnout.

Z mých úvah mě vytrhlo zaklepání. Vyskočila jsem na nohy, doběhla ke dveřím a otevřela je.

,,Ahoj." pozdravil vysmátý Dustin.

,,Ahoj, půjdeme se radši někam projít." zabouchla jsem za námi.

,,Co jsi mi chtěla říct?"

,,I když si milý kluk a je s tebou sranda, líbí se mi někdo jiný." spustila jsem provinile.

,,Aha." úsměv mu opadl ze rtů.

,,Nechtěla jsem tě tahat za nos, je s tebou sranda a rozumíme si, ale nic víc k tobě necítím." lezlo to ze mě jako z chlupaté deky.

,,Chápu." zahleděl se do země.

,,Jednou budeš úžasný kluk, nějaké úžasné holky. Bohužel, já ta holka nebudu. Promiň."

,,Srdci neporučíš." pousmál se na mě.

,,Takže se nezlobíš?"

,,Jako by šlo se na tebe zlobit." začervenal se.

,,Můžeme být kamarádi?"

,,To asi nepůjde, aspoň do té doby, dokud se nezamiluju do jiný holky." opět zvážněl.

,,Dobře, nevadí." usmála jsem se na něj.

Ten obří kámen, co ze mě spadl, nejspíš vyvolal zemětřesení na druhé straně polokoule. Oddychla jsem si.
Čekala jsem scénu nebo že bude naštvaný, ale vzal to celkem s klidem.
Mrzí mě, že jsem mu ublížila. Ale přenese se přes to.

,,Lepší když budeš šťastná s jiným, než kdyby ses se mnou trápila." pronesl po pár metrech chůze.

,,Díky." vydechla jsem nadšeně.