Fake boyfriend [JB]

12.Kapitola

Jednou, když jsem se vrátila ze školy, jsem zastihla zase celou partu u nás v obýváku. Tentokrát hráli jinou střílečku.
Vypadá to, že se Justin s Johnem usmířili. No jo, kluci.

Nejdřív jsem si šla do kuchyně pro džus.

,,Hele, promiň za to předtím." ozvalo se za mnou.
Podle hlasu jsem poznala Johna.

,,V pohodě." podívala jsem se na něj a pozvedla jsem jeden koutek úst.

,,Vážně?" omluvně se usmál.

,,Jo." polevila jsem a usmála jsem se.

,,Objetí na usmířenou?" zazubil se.

Zlehka jsem ho objala kolem krku.

,,A co ty a Hannah?" začala jsem nenápadně.

,,Jo dobrý. Úplně se na tebe vysrala. Trochu mě to mrzí." šli jsme zpět k obýváku.

,,V pohodě, to zvládnu." poplácala jsem ho po zádech.

,,Musím s tebou mluvit." vyletě nečekaně Justin z obýváku.

S Johnem jsme se na sebe udiveně podívali. Otočila jsem se a šla jsem zpět do kuchyně.

,,Něco se děje?"

,,Ne, ne nic. Jen..." přemýšlel nad tím, co říct.

,,Nebudu tě už vozit do školy." konečně se na mně podíval

,,V pohodě. To nevadí."

Snažila jsem se dát najevo pochopení, uvnitř jsem pocítila zklamání.

,,Protože budeš mít svou vlastní." upřeně se na mně díval a čekal na reakci.

Začala jsem se smát.
,,Jak jako svou?"

,,Daruju ti tu starou."

Nevěděla jsem, co říct. Nejspíš jsem ani plně nepochopila, co řekl.

,,Nejdřív tě všechno naučím a pak už budeš jezdit sama." vysvětloval mi.

,,Hele, tohle není sranda." zamračím se.

,,Myslím to vážně." furt se dívá vážně.

Chvíli zkoumám jeho výraz.
Jen se na mě mile usměje. Potom na něj ještě chvíli zírám s otevřenou pusou.

,,Ty to myslíš vážně?" zeptala jsem se pro jistotu.

Jen kývl.

,,Jako vážno vážně?" ujišťuji se ještě.

,,Ale notak, vypadám, že si dělám srandu?" zasmál se.

,,To bych jako měla vlastní motorku?" zopakuju úžasle.

,,Ano." zase se usmál.

Zapištěla jsem a skočila jsem mu do objetí. Obmotala jsem mu nohy kolem pasu a pevně ho objímala.

,,Díky, díky, díky, díky." šeptala jsem mu do krku.

,,Hele, radši bys měla slézt. Ne, že by mi to vadilo, právě naopak. Je to příjemné, ale až příliš." zasmál se.

Než jsem stihla cokoliv udělat vtrhli do kuchyně kluci.
Nejspíš to byl zvláštní pohled, protože Chris hned začal namítat něco o tom, že jsme moc blízko sebe.

Pustila jsem se a Justin mi opatrně pomohl na zem, aniž by mi sáhl na zadek. Začala jsem se červenat, když jsem se otáčela ke klukům.

,,Kámo, co jsem říkal." řekl Chris.

,,O nic nejde." ušklíbl se Justin.

,,To jsem viděl. Pozor na tu vzdálenost, brácho." varoval ho Chris.

Všichni odešli a já jsem vtančila do svého pokoje.

,,Chloe," ozval se Chris ode dveří, až jsem se lekla ,,Justin sice není to, co se o něm říká, ale stejně se do něj radši nezamiluj. Prosím."

,,Dobře." kývla jsem, i před to, že jsem věděla, že je už pozdě na tyto rozpravy.

Udělala jsem si úkoly a snažila jsem se učit, ale z mysli mi nevymizela ta motorka. Měla bych vlastní motorku. Je to boží.

Potom jsem se okoupala a už mi bylo jedno, co se děje dole. Mamka se za mnou stavila, chvíli si se mnou povídala a donesla mi večeři. Zjistila jsem, že dnes byla u kamarádky a už se tolik nezlobí. Zaracha mi ani tak nezrušila.

Usla jsem šťastná a bezstarostná.