Fake boyfriend [JB]

10.Kapitola

,,Do prdele." vypadlo ze mně a běžela jsem pro led.

Ta rána musela jít slyšet až ven, protože když jsem se vracela, všichni už stáli v chodbě. Včetně mých rodičů. Probourala jsem si cestu a podala jsem Johnovi, který už byl na nohou, led. Justin mezitím zmizel v koupelně.
Hannah začala hysterčit. Vůbec jsem ji nepoznávala, vždycky to byla pohodová holka. Lítala kolem Johna jako by byla vosa.

Mamka jen vrtěla hlavou, ale se zbytkem odešla. Na chodbě jsem zůstala jen já, John a Hannah.

,,Mohla by sis příště Justina víc hlídat taky." osopila se na mně.

,,Prosím?" nevěřila jsem vlastním uších.

,,Nechápu proč takhle napadl Johna." rozhodila rukama.

,,To je v pohodě." ozval se John ,,Zasloužil jsem si to."

,,To teda není v pohodě. Příště se nechovej jako sobecká kráva!" zvýšila na mě hlas.

,,Cos to řekla?" furt jsem myslela, že se mi to zdá.

,,Už chápu proč si neměla kluka. Justin tě chce určitě jen na jedno použití." ušklíbla se. Věděla jsem, že spolu reálně nechodíme, ale jde o ten princip.

,,Tohle nemyslíš vážně!" bublal ve mně vztek.

,,Bože, ty jsi tak naivní." protočila oči a to už jsem nezvládla já.

Vrhla jsem se na ni přes půlku chodby a dala jsem jí pěstí. Nevím, kde se to ve mně vzalo. Nikdy jsem se nebila a přesto se teď nedokážu ovládat. Srdce se mi rozbušila návalem adrenalinu a v uších mi hučelo.

Ukázalo se, že se umí bránit. Ze země mi taky uštědřila pár ran. Měla jsem ruku od její krve, když mě od ní někdo násilím odtáhl. Chtěla jsem se na ní vrhnout ještě jednou, ale klučičí ruce byly příliš silné, než abych je přeprala.

Viděla jsem jak k ní jde John a pomáhá jí na nohy. Objímal ji a ledem ji ošetřoval obličej.

,,Pojď, pojď." tlačil mě někdo do koupelny. Už jsem se nebránila.

John s Hannah si to mířili po schodech dolů, nejspíš do kuchyně.
Já jsem byla zamčena v koupelně s Justinem. To on to zastavil. Bylo mi jedno, že to byl on. Ještě furt jsem trucovala. Mračila jsem se a dívala jsem se do stěny, když on hledal lékárničku.

Našel ji v jedné ze skříněk. Namočil ručník a otřel mi jím obličej. Nepohnula jsem se ani o kousek, prostě jsem jen seděla na vaně a nechala se obskakovat.

,,Neměla by si takhle útočit." nadhodil pro odlehčení situace. Neodpověděla jsem.

,,Jsi holka, nemáš se prát, ale jedno se ti musí uznat." zkusil to znovu. Tázavě jsem se na něj podívala.

,,Máš dobrou ránu." zazubil se. Vztek už ze mně už vyplaval, takže jsem se usmála.

V tichosti mi ošetřil obličej. Nejspíš budu mít monokl a mám trochu roztrhnutý ret, nebo možná rozkousaný, kdo ví.

,,Dej mi ruku."

Bez odmlouvání jsem mu ji dala.

,,Chloe, máš velký průser, aby bylo jasno." ozval se za dveřmi táta. Zaklela jsem.

,,Jen jí vydezinfikuju zranění." zavolal nazpět Justin.

,,Co mám dělat?" byla to spíš řečnická otázka, takže jsem nečekala, že dostanu nějakou odezvu.

,,Nic, na všechno kývej a tvař se, že je ti to líto." odpověděl Justin.

,,Super, mám problém u rodičů a ještě k tomu jsem bez kamarádů. Pochybuju, že se to jen tak vyřeší. Dost mě naštvala." zase jsem se zamračila.

,,Kamarádů ještě bude. Navíc máš mě, Chrise, Gabriela a Oscara. S Johnem se to brzo taky dá do pohody. Možná, že se udobříš i s Hannah."

,,Víš o tom, že jsme se naštvali oba ze stejného důvodu?" nadhodila jsem.

,,Tys vážně ještě neměla vztah?" změnil téma.

Zmlkla jsem a dívala jsem se, jak mi opatrně nanáší dezinfekci na rozedřené klouby. Přestal s činností. Cítila jsem na sobě jeho pohled. Pozvedl mi bradu, tak abych se mu dívala do očí.

,,Není to nic, za co by ses musela stydět." ujišťoval mně.

Nastalo pár minut ticha. Schválně si dával na čas. Čekala jsem, co řekne.

,,Měla si vidět jak John sjel po stěně." mírně se usmál ,,A to jak si po ní skočila bylo taky dost efektivní." podíval se na mně nahoru.

Konečně jsem se od srdce zasmála.

,,Že jo, taky si myslím."