Pregnant with my love

#2 - 11.Listopad

Vzbudila jsem se brzo ráno. Protože Martin ještě spal a já ho nechtěla budit,musela jsem se velmi pomalým pohybem zvednout z postele abych ho neprobudila.

Když se mi to podařilo, šla jsem do koupelny, kde jsem se klasicky převlékla, vyčistila si zuby atd. Potom jsem šla připravit snídani. Hotovou snídani jsem odnesla do ložnice dlouhým polibkem jsem probudila Martina se slovy "Všechno nejlepší k svátku.,,

Byl celkem překvapený a během malého momentu jsem se ocitla vedle něj v posteli. Nechtěl mě pustit, ale já mu řekla pojď se najíst jinak nestihneme ten tvůj trénink.

Po snídani jsem Martina odvezla na trénink a šla do města, kde jsem měla sraz s jeho sestrou a přáteli, které máme s Martinem společné.

Protože mám už dlouho dopředu domluvenou schůzku v Praze, potřebovala jsem aby moje láska měla kolem sebe na svůj svátek společnost a protože se na Radima, Dalimila, Anne, Anet a Dominika můžu spolehnout, byla jsem si jistá, že bude mít tu nejlepší společnost.

Jediný malý zádrhel byl ale to, že Martin nevěděl, že dnes mám schůzku. Ostatní mi řekli že mu to vyřídí a proto jsem mohla v klidu odjet.

Po cestě do Prahy a i v Praze jsem nemohla přestat myslet na to, co si bude myslet až se dozví, že jsem na nějaké schůzce,protože mi nedošlo to, že jsem všem zapomněla říct s kým ji mám. Schůzku mám totiž domluvenou se sportovním manažerem z Ameriky, se kterým se dnes domluvím na tom, kde budu moci trénovat. Přeci díky tomu že budu žít v Americe se nevzdám reprezentování České republiky v krasobruslení. Horší to bude v disciplíně dvojic, kdy se budu s mým partnerem scházet jenom 3 týdny v roce a to ještě děleně.

Schůzka dopadla dobře a překvapivě celkem rychle. Po cestě domů jsem Martinovi ještě koupila hodinky co už dlouho chtěl a jela jsem zpět do Brna. Když jsem přijela do Brna mohlo být tak 6 hodin večer, tak jsem šla rovnou domů kde už na mě dle očekávání čekal můj vyděšený přítel ve společnosti ostatních a ještě se přidal Luky.

Dalo mi velkou práci ho ujistit, že to byla schůzka s manažerem, ale nakonec jsme si večer nádherně užili. Až všichni odešli dala jsem Martinovi můj dárek a řekla mu "Sice jsi nám sníh nepřivezl ale tohle si zasloužíš.,, a podala jsem mu ho. Přála bych vám vidět jeho výraz po tom, kdy ho rozbalil a uviděl ty jeho vysněné hodinky. Řekl mi" ani nevím jak ti mám poděkovat.,, A já mu odpověděla "pusa by možná stačila.,, Rozhodli jsme se, že se ještě půjdeme projít po městě, a tak jsme šly.

Vrátili jsme se sice pozdě ale nebyli jsme vůbec unavení a tak jsme si ještě dlouho povídali o všem možném až jsme se dostali k tomu jak dopadla ta schůzka. S úsměvem na tváři jsem Martinovi řekla, že dopadla přímo fantasticky. Potom zničehonic začalo sněžet a on mi spokojeně řekl "tak svůj úkol jsem už splnil.,, Bylo to strašně romantický, když jsme pozorovali padající sněhové vločky z okna.

Zeptala jsem se ho co bylo na tréninku. Řekl mi, že přišli nové roztleskávačky, a že budou nejspíše hodně povrchní, když se spolu prý seznamovali tak se jedna chlubila tím, že se vyspala s celým Třineckým týmem.

Když to řekl, celá jsem se otřásla a v hlavě si říkala co když..... a začala přemýšlet nad vším možným. Protože mě Martin moc dobře zná věděl nač čím přemýšlím a řekl mi. Ani nad tím nepřemýšlej, nebo tě zlechtám a vím, že ty jsi strašně lechtivá a v tom mě začal lechtat. I se záchvatem smíchu jsem mu řekla dobře ale už mě nelechtej. A on řekl "Moc dobře víš že miluji jenom tebe.,, A já mu řekla" "dokaž to.,,V tom mě zničehonic začal brát do náruče a jeho kroky směřovali do koupelny kde jsme se společně osprchovali a potom šli do ložnice kde jsme.....však vy víte. No a tímto skončil celý tento pozitivní den.

Tato kapitola je kratší, ale slibuji, že se další kapitoly budou pohybovat kolem těch. 1500-2000 slov. 🙂