Pregnant with my love

#23 Svatební šaty

Neuběhl ani týden a Anet už zvonila na náš zvonek.

Přivítali jsme se a ubytovali jsme Anet v 2. pokoji pro hosty, protože v jednom už byl Luky.

Anet se celý den motala kolem malého a nedokázala se soustředit na nic jiného. Nemám ji to za zlé. Je to skvělá teta stejně jako je Luky skvělej strejda.

Další den jsem měla pro Lukyho zátěžový test. Potřebovala jsem, aby pohlídal malého Martínka, protože Martin musel na kontrolu k doktorovi  a já jsem šla s Anet vybrat svatební šaty.

Už je celkem načase, protože se s Martinem budeme brát už za 2 měsíce. Moc se na to těším ale zároveň jsem hrozně nervózní.

Když jsme dojeli ke svatebnímu salonu, kde jsme měli domluvenou schůzku tak jsem byla oslněna tolika nádhernými šaty, že jsem se skoro ani údivem nemohla nadechnout.

Anet o mě měla obavy, ale když se podívala na všechny ty šaty tak se jí to stalo taky.

Vešly jsme do salonu, kde už na nás čekala paní, se kterou jsme si domluvili schůzku. Bavili jsme se o různých stylech a velikosti.

Potom bylo načase si nějaké šaty vyzkoušet. Anet mi řekla, že Martinovi se budou líbit spíše ty mohutnější svatební šaty než ty prosté podélné. Dala jsem na ni a vybrala si šaty jako z pohádky. Měli šněrování na mašli a celkově vypadaly nádherně.

Oblékla jsem si je a vyšla s nimi ven. Anet se rozplakala. Musela jsem ji obejmout. Tvrdila, že hezčí nevěstu snad ještě nikdy neviděla. Nechtěla jsem ji věřit ale raději jsem to neříkala.

Šaty už byly zamluvené a tak jsme se mohly vrátit domů. Po cestě jsme se stavily ještě do kavárny na lehký dortík a kávu.

Když jsme dorazily domů. Tak jsem už od vchodu slyšela hlasitý smích našeho Martínka. Došla jsem do obýváku a viděla Martínka i s Lukym jak si hrajou. Došla jsem za Lukym a řekla mu, že odvedl bezvadnou práci.

Jen jsem si dělala starosti o Martina, kde by tak dlouho mohl být? Naštěstí jsem se nemusela bát dlouho. Než jsem se stihla otočit už jsem slyšela zámek a klíče. Došla jsem na chodbu a pevně ho objala. On mi obejmutí jen s úsměvem oplatil.

Chytli jsme se za ruku a došli spolu do obýváku. Já jsem se šla s Anet postarat o oběd a Martin s Lukym hlídali Martínka a při tom probírali hokej.

V kuchyni jsme byli s Anet naladěny pozitivně a bavili jsme se o všech možných tématech. Je fakt skvělá. Moc si vážím toho, že mě tak rychle přijala do rodiny a celá Martinova rodina.

Když jsme dovařily oběd, tak šla Anet prostřít a já šla pro kluky. Všichni jsme se naobědvali a potom šel Martin s Anet na procházku a vzali s sebou i Martínka takže jsem s Lukym byla doma sami.

Povídali jsme si a Luky mi oznámil, že zítra bude odlétat zpět do ČR. Prý ho už potřebují na ledě. Nedivím se. Brankáře takovéto kvality nenajdete jen tak na ulici. Věřím, že se jednou dostane taky do NHL.

Když se Martin s Anet vrátili, tak jsme si všichni sedli a povídali si. Vzala jsem Martina za ruku a odvedla ho do ložnice. Protože je dneska 11. listopadu a má svátek, tak jsem mu předala dárek. Byl to oblek na svatbu.

Poděkoval mi za dárek a vrátili jsme se zpět do obýváku. Zbytek večera jsme strávili sledováním filmů.

Ráno jsem pomohla Lukymu zabalit a odvezla jsem ho na letiště. Bylo pro mě těžké se s ním rozloučit, protože jsem si zase na přítomnost někoho z mé rodiny zvykla. Přeci jen nastala ta chvíle a já se s ním rozloučit musela. Ani jeden jsme nezadržovali slzy.

Přes přepážku jsem naposledy Lukymu zamávala a odešla zpět k autu. Jela jsem zpět domů.

Doma jsem si povídala s Anet a Martin šel s malým spát. Začaly jsme s Anet zase vařit oběd. Dneska jsme se rozhodly upéct i dort.

Po obědě jsme se vrhly na přípravu hlavní části dortu. Všechno nám šlo od ruky a tak jsme spolu s Anet vytvořily nádherný dort. Vyfotily jsme si ho a potom jsme zavolali i Martina. Rozkrojili jsme ho a všem nám moc chutnal.

Pozdě  večer mi zavolal Luky, že už konečně dorazil domů. To cestování tím letadlem z Ameriky je zdlouhavé. Trvá necelých 12 hodin a proto jsou všichni vždycky rádi, když už jsou konečně doma.

Další den jsme jeli na výlet. Jeli jsme do zoo. První problém ale nastal, když měl Martin složit kočárek do auta. S Anet jsme se mu smáli z dálky ale dlouho mi to nevydrželo. Radši jsem to udělala sama, jinak by jsme tam byli do teď.

Vše bylo připravené a tak jsme se konečně mohli vydat na cestu. Sedla jsem si dozadu za Martínkem a nechala Anet sedět ve předu.

Když jsme dorazili do zoo. Tak jsme se natěšeně vydali prozkoumat pavilon opic. Nevím proč, ale vždycky mě tato zvířata fascinovala. Dále jsme pokračovali k ledním medvědům a dostali se postupně až k východu.

Výlet jsme si dokonale užili ale už se všichni těšíme domů. Připravili jsme k večeři s Anet salát. Po večeři a následující sprše jsme všichni vysílením usnuli a spali až do rána.