Pregnant with my love

# 27 - THE END

To jsme a ani nevíš jak moc jsem rád, že už jsi opravdu konečně moje. Tahle věta mě opět donutila plakat. Věděla jsem, že svatba pro mě bude hodně emočně těžká, ale i tak je to moc krásný pocit někomu patřit.

Svatební oběd proběhl přesně tak, jak měl. Po obědě bylo načase focení. Chtěla jsem spoustu fotek, abych měla tento den co nejlépe zdokumentovaný jak pro nás, tak pro Martínka a jeho případné sourozence. Fotili jsme se asi 2 hodiny a myslím, že výsledek bude stát za to.

Po focení přišla řada na krájení dortu. Kupodivu jsme ho rozkrojili bez jediného problému, protože tohle byl jeden z těch okamžiků, kdy jsme se s Martinem mohli celkem dost ztrapnit.

Večer přišel náš první tanec. Vzhledem k tomu, že je Martin přímo "dokonalý" tanečník, tak jsem měla co dělat, abych nechytla záchvat smíchu. Hrála nám k tomu písnička Perfect od Eda Sheerena a já v ten moment už nemohla být šťastnější. Postupně se k tanci připojili i ostatní a od té doby se tančilo a slavilo až do rána.

Ráno jsem se vzbudila v objetí mého manžela a jemným polibkem jsem vzbudila i jeho. Dobré ráno řekl chraptivým hlasem. Já mu jen s úsměvem na tváři odpověděla. 

Zhruba po půl hodině jsme se vydali na snídani. Všichni si chtěli ještě před odjezdem pochovat Martínka. Opatrně jsem ho předávala z ruky do ruky a když už si ho všichni pochovali, byla řada na Martinovi. Nikdy se dostatečně nenadívám na to, jak moc mu to s malým sluší. 

Dorazili jsme domů a po otevření dveří na nás vybafla velká tabule s podpisy všech, co byli na svatbě s nápisem Hodně štěstí do společného života. Ani jsem nepostřehla, kdy nám to tam během včerejších příprav stihli dát.

Martínek byl hodně unavenej, a tak jsme ho dali spinkat. Konečně jsme byli jen my dva. Bylo nám tak dobře a užívali jsme si to dokonalé ticho, které se rozléhalo po bytě. Včerejšek byl hodně vyčerpávající, takže jsme po pár minutách sledování televize usli. 

Vzbudil mě až Martínek, který měl hlad. Nakrmila jsem ho a připravila jsem kočárek na procházku. Opatrně jsem zavřela vchodové dveře, abych nevzbudila Martina a šla jsem směrem k centru. 

Po návratu už byl Martin vzhůru a hned chtěl malýho do náručí. Bez jediné námitky jsem mu ho odevzdala a šla jsem si dát sprchu. 

Následovala večeře, ale protože jsem neměla nic připravené, tak jsem musela začít vařit. Rozhodla jsem se pro jednoduché rizoto. 

Jsi skvělá kuchařka řekl po chvilce Martin. S úsměvem na tváři a naprosto beze slov jsem ho políbila a popřála mu dobrou chuť. Měl pravdu, povedlo se mi to. 

Po večeři jsme si pustili ještě nějáký film a potom už bylo načase jít spát. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

O rok později:

Je to přesně rok a den od naší svatby. Naše výročí jsme patřičně oslavili. 

Během toho roku se neodehrálo nic zajímavého kromě toho, že Martínek rostl a stále roste, chodí a hází úsměvy na všechny strany.

Na toto výročí, jsem měla pro Martina jeden velký dárek. Myslím si, že tentokrát už tušil co to bude. Jsem podruhé těhotná, ale tentokrát už to bylo plánované. Moc se těšíme na příchod nového přírůstku a nemůžeme se dočkat, až vše oznámíme rodině.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Za následujících 9 měsíců se nám narodilo naše druhé největší štěstí, dcera jménem Ema. Martin tvrdí, že jednou bude hokejistka, ale můj názor je jiný. Věřím, že pokud jí to bude bavit, mohla by se stát úspěšnou krasobruslařkou. 

Co nám život ještě nadělí, to netuším, ale věřím, že vše bude dobré a krásné jako to bylo doposud a stále je.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

První příběh je za mnou a já jsem opravdu šťastná, že zaujal tolik čtenářů. Ani jsem nečekala, že se bude tak moc líbit. Začala jsem psát už ale nový příběh s názvem ,,Nothing is impossible", tak pokud máte zájem o další příběh, budu moc ráda, když si přečtete i tento zmíněný. Jedná se opět o hokejové prostředí.