Charlotte je už rok ve vztahu s hokejistou, kterého bezmezně miluje. Jejich jinak bezproblémový život se ovšem potýká s jedním problémem. Charlotte nečekaně otěhotní. Jak spolu zvládnou čelit tomuto problému a zároveň vyřešit stěhování do Ameriky?
Už jsme v Americe týden. Martinovi pomalu začíná hokejová sezona. Ještě před tím, než začne úplně jsme pozvali Anne, Anet,Daldu, Radima, Lukyho a Domču k nám, aby se podívali na to, jak tu žijeme a Domča ještě neviděl ani malého.
Dohodli jsme se, že je Martin vyzvedne na letišti.
Večer už nás bylo doma plno. Všechny jsem přivítala s otevřenou náručí. Domčovi se malý hned zalíbil.
Ráno jsme šli na stadion. Nikdo tam nebyl. Byla prázdná hala a to svaté ticho co tu bylo byl opravdu velký nezvyk. Martin si s klukama zahráli hokej a my s holkama jsme je pozorovali. Samozřejmě i s Martínkem. Zničehonic se kluci začali bavit v malém hloučku a my netušili o co jde.
Dominik: Tak co Neči, kdy bude svatba? Miminko už máte a tak není na co čekat.
Luky: Nee sotva jsem se smířil s tím, že je má sestra matkou a že se odstěhovala.
Martin: Vy jste na všechno moc rychlí svatba přijde možná časem ale teď si myslím, že je na to ještě čas.
Radim: Jo tak my jsme na to moc rychlí hmmm no nevím kdo je teď táta 2 týdenního chlapečka.
V ten moment se Martin rozzářil jako sluníčko přibruslil k mantinelu a podíval se do kočárku.
Anet napadlo, že by šli všichni na procházku s Martínkem a že by jsme měli chvíli čas jen pro sebe. Neměli jsme žádné námitky a tak jsme se na stadionu ocitli sami dva.
Obula jsem si brusle a Martin mě vedl k ledu. Chvíli jsme spolu bruslili a potom Martin zakopl o brusli a spadnul chtěla jsem ho zvednout ale jakmile jsem se zohla tak už jsem byla na ledě já a on ležel na mě. Chvíli jsme se dívali jen tak jeden druhému do očí a potom jsme se začali jemně líbat. Cítila jsem, jak se Martin pomalu zvedá a bere mě s sebou. V náručí mě donesl až na střídačku a řekl.,, Máme teď spoustu času pro sebe tak toho musíme využít.,, V ten moment mě chytil a nesl neznámo kam. Jeho kroky směřovaly do kabin. Společně jsme si je prohlédli a potom mi ukázal jeho místo, kde mu visel dres s jeho jménem. Stoupl si za mně a objal mě. Zeptal se mě,, Jak se ti bude líbit to, až ti budou jednou říkat paní Nečasová?,, Já jsem se na něj jen podívala a řekla mu.,, Budu to příjmení hrdě nosit a kdykoliv ho někdo vysloví vzpomenu si na tebe.,,
Ani jsem se nenadechla a už jsem ležela pod jeho věcmi. V šatně jsme se spolu vyspali a potom jsme se chytli za ruce a šli domů.
Už tam byli i ostatní. Přišel za mnou Radim a požádal mě, jestli bych s ním nešla na chvíli někam ven. Neodmítla jsem a šla jsem s ním. Prošli jsme se po parku a chvíli si povídali a potom došlo k meditu věci. Radim se ke mně přibližoval a přibližoval až se naše rty spojily v jedny. Hned jsem ho zastavila a vysvětlila mu, že jediní pro které žiju a dýchám jsou Martin a Martínek. Potom jsme společně odešli zpět.
Martin si mě vzal do ložnice a zeptal se co se stalo. Nebála jsem se mu to říct, protože vím, že je rozumnej a že to pochopí. Když jsem mu to dopověděla tak byl celkem v šoku. Nevypadal nějak naštvaně ani tak, že by chtěl někomu ublížit, spíš vypadal smutně a zklesle. Já jsem ho objala a řekla mu ze miluji jen jeho. On mě objal políbil a potom jsme spolu došli zpět k ostatním. Od té doby si mě Martin držel ohromě při sobě a nepustil mě. Když jsme večer šli spát, tak jsem šla do sprchy. Zničehonic se otevírali zamlžené dveře od sprchy a za nimi byl Martin, řekl mi,, Nebude ti vadit když se k tobě přidám?,, Já jsem se na něj jen podívala a přitáhla ho k sobě do sprchy, kterou jsem následně opět zavřela. Měla jsem strach, že to byl někdo cizí ale pro moji úlevu to byl jen můj milovaný. Po celou dobu sprchy jsem ho hladila po zádech a líbala ho.
Po sprše už Martin nebyl tak nešťastný a s úsměvem na tváři usnul. Já ještě nakojila Martínka a šla jsem si taky lehnout.
Tuto noc se mi zdál sen. Zdálo se mi o tom, že jsem našla Martina v posteli s jinou. Vzbudila jsem se a začala jsem plakat. Martin se vzbudil a vyděšeně se na mě podíval. Já mu vše vysvětlila a on mě v objetí uklidňoval.
Ráno jsem se probudila s dobrou náladou a Martin zjevně taky. Jeho úsměv na tváři kouzlil i můj úsměv. Martin se jen zasmál a řekl mi.,, A zase se budu celej den usmívat jako vůl.,, V polibku jsem mu řekla.,, To to sluší nejvíce.,, Neuhlidala jsem se a omylem jsem ho kousla do rtu. Ani nezasténal ale po chvíli mi to oplatil.
Když jsme došli k zrcadlu a viděli své rty tak jsme se smáli. Viděla nás Anet a řekla.,, Vy jste se pokousali jak upíři. To vám nestačí se líbat normálně?,, dodala se smíchem. My jsme se na sebe podívali a jen se smáli. Martínek je pořád stejně maličký.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Uplynuly 4 dny a my se s nimi museli rozloučit všechny včetně Radima jsem objala a Martin taky dělali jsme, jakoby se nic nestalo.
================================ Děkuji moc za vaše odezvy. ❤️❤️❤️
