Charlotte je už rok ve vztahu s hokejistou, kterého bezmezně miluje. Jejich jinak bezproblémový život se ovšem potýká s jedním problémem. Charlotte nečekaně otěhotní. Jak spolu zvládnou čelit tomuto problému a zároveň vyřešit stěhování do Ameriky?
Je to už týden, co máme Martínka doma a jsme z něj pořád stejně unešení. Ty jeho malinký ručičky...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dneska se má přijet na malého podívat Martinova rodina. Ale ještě před tím musím s malým k doktorovi na prohlídku. Martin půjde se mnou. Říkal, že se chce ujistit, že je vše v pořádku. Je tak hodnej a tak starostlivej táta. Věděla jsem, že bude skvělý ale nevěděla jsem že až tak.
U doktora vše proběhlo bez problémů. Martínek je normální zdravé miminko. Paní doktorka se divila, že má tak mladé rodiče ale uznala, že je o něj moc dobře postaráno. Nespustíme s malého oči. Mezi mnou a Martínkem se vytvořilo hodně rychle mateřské pouto a troufnu si říct, že mezi Martinem a Martínkem je to to samé.
Dorazili jsme domů a čekaly, až přijedou Nečasovi. Nečekali jsme dlouho a už u nás byli. Bylo na nich už od dveří vidět, že se na malého moc těší. Přišli do obýváku, kde s námi Martínek přes den bývá a hned šli k postílce. Jejich reakce byla k nezaplacení. Paní Nečasová za mnou přišla a v obejmutí mi řekla. Vážím si toho, že zrovna ty jsi životní láska mého syna a teď i matka jeho miminka. Ani nevíš jak moc jsem ráda, že je vše v pořádku. Jako první si chtěla Martínka pochovat Anet. Bylo moc hezké ji vidět s malým, jak s ním mluví a tak. Jsem moc ráda, že má tak hodnou tetu. Mezitím, co se Martinova rodina střídala při chování mě Martin že zadu objímal.
Měla jsem velké bolesti díky stahování dělohy ale hodně mi pomáhalo hlavně to, že mě Martin objímal. To teplo co mi dával mi hodně pomáhá a hlavně se mě pořád ptá, jestli je všechno v pořádku.
Potom, co si Martínka všichni pochovali jsme si povídali a potom už bylo načase, dát jim sbohem. No bylo něco kolem 6 té hodiny a bylo načase vykoupat malého. Ani neplakal. Jak říkám, je to hodné miminko.
Po koupání, jsem musela malého nakojit. Při kojení usnul. Je to tak kouzelný se koukat, jak usíná. Teď už mám na světě dvě lásky. Položila jsem malinkého do postýlky v ložnici a zapla chůvičku. Šla jsem se věnovat Martinovi. Udělala jsem nám večeři a potom, jsme si šli lehnout, aby jsme byli na zítřek ready, protože má přijít moje rodina.
Ráno jsem se probudila s vynikající náladou. Dala jsem to najevo i Martinovi, který už byl vzhůru. Došla jsem k němu a nenápadně jsem se přibližovala za jeho zády. Objala jsem ho za záda a jemnými dotyky jsem ho hladila. Otočil se a rychle mě posadil na linku. Začali jsme se líbat. Jeho polibky byly teplé a pomalé. Přerušil nás až pláč malinkého.
Rychlé jsem utíkala do ložnice a vzala si Martínka do náručí. Sešla jsem s ním domů. Tam si ho Martin automaticky převzal. Musela jsem si zajít ještě k doktorovi kvůli té děloze a proto se o malého musel postarat na chvíli sám.
Zvládl to na jedničku, protože když jsem se vrátila, tak malej spinkal. Hrdě jsem se na něj podívala a pochválila jsem ho.
Za chvíli už tu byla moje rodina. Přišli za námi do obýváku a zase se rychle nahrnuli k postýlce. Tentokrát ale šla moje máma za Martinem a o něčem s ním mluvila. Mezitím si malého začal chovat David. Ten jen smutně řekl. Já jsem měl být první, kdo bude mít děti a tys mi tu vizi vzala. Já ho jen se smíchem objala. Potom si vzal do náručí malého Luky. Koukal se na něj jak na Svatý obrázek a řekl si jen tak pro sebe Tak já jsem strejda něčeho tak kouzelného. Opravdu mě některé jejich reakce opravdu pobavili. Jako poslední si Martínka vzal táta. Když si ho pochoval tak řekl. Moje malá holčička uz není malá holčička už je to maminka. Já nevěděla co mu na to mám říct a proto jsem ho jen objala.
Luky se na mě pořád díval jako kdyby měl strach, že něco není v pořádku a tak jsem mu řekla, aby se šel se mnou projít. Neváhal ani vteřinu a šel. Prošli jsme se po městě a sedli si v kavárně. Zeptala jsem se ho, proč se na mě tak díval a on mi řekl. Tváříš se jako bys měla velký bolesti a já má o tebe strach. Víš nevím jak ta léčba probíhá, ale jestli se ti něco stane tak to nezvládnu. Na světě je spoustu lidí, ale nikdo mi není tak blízký jako ty a kdybych o tebe přišel...... Nevím co bych dělal. Když tohle řekl chtělo se mi brečet. Jak ho mohlo napadnout něco takovýho, že umřu nebo že se mi něco stane? Chtěla jsem ho uklidnit, ale nevěděla jsem jak. Řekla jsem mu, že se o mě Martin stará a že mi pomáhá ve všech směrech a že se na něj můžu spolehnout. Ještě jsem dodala, že kdykoliv by se něco dělo, byl by to právě Luky, který by se to dozvěděl první.
Protože bylo už celkem pozdě a malý musel jíst, šli jsem zpět domů. Máma s tátou a bráchou Davidem se vraceli do Prahy a Luky šel domů.
Jakmile všichni odešli se mě Martin zeptal na to, proč jsem chtěla jít s Lukym ven. Já mu vysvětlila celou situaci a on ji pochopil. Malého jsem nakojila a vykoupala a potom už spinkal. Martin už byl taky celkem unavený a tak šel spát. Já jsem ale ještě zůstala vzhůru s malým v náručí a pozorovala ho, jak spí.
Další den ráno, jsem se rozhodla jít s malým poprvé na procházku. Šli jsme se podívat na autogramiádu komety a tam jsem se potkala s Radimem. Musela jsem ho obejmout protože jsme se už dlouho neviděli. Šli jsme se společně podívat za klukama z komety, kde byl i Martin a Dalda. Viděla jsem Martinův unuděný výraz ale když zvedl hlavu a viděl mě s malým tak se mu rozzářil úsměv na tváři. Došla jsem za ním a dala jsem mu velkou pusu. Kluci se jen otočili a podívali se na malého. Radim s Daldou řekli. Hmmm, tak ten se ti povedl Neči. Martin upřel pohled na mě objal mě kolem ramen a řekl. Nám se povedl. A nezůstalo samozřejmě jen u koukání. Všichni kluci si chtěli malého pochovat. Já jsem s tím samozřejmě neměla problém a nechala je ať si ho pochovají. Martin se ale vyděšeně díval kdykoliv se malej jenom pohnul. Kluci se mu smáli a říkali mu. Kde je ten tvrdej Nečas, kterýho jsme znali. A Martin jim odpověděl. Kluci tak s tím se můžete rovnou rozloučit teda alespoň v normálním životě na ledě budu pořád stejnej. Když se mi malý dostal do náručí, tak jsem ho dala zpátky do kočárku a šla se s ním projít. Potom jsem počkala, až Martinovi zkončí autogramiáda a šli jsme domů.
++++++++++++++++++++++++++++++++ Děkuji moc za veškeré ohlasy, moc si jich vážím.❤️❤️
