Na letišti jsme nasedli do auta a jeli směr Brno. V autě panovala smutná atmosféra. Martin říkal, že to nedotáhli do konce kvůli němu a že je špatnej kapitán. Luky pro změnu zase tvrdil, že je to všechno jeho chyba a že měl chytat líp.
Díky tomuto byla tahle cesta pro mě celkem hodně zdlouhavá.
Chtěla jsem přejít na jinou vlnu a tak jsem se zeptala Lukyho. Tak co? Našla se tam nějaká hezká holka pro tebe? On jen smutně zakroutil hlavou. Tak jsem se zeptala ještě Martina. A ten mi odpověděl. Jedina holka na světě, která pro mě bude dost dobrá jsi ty.
Tato věta mě zahřála u srdce. Když jsme konečně dorazili do Brna mohly být tak 3 odpoledne. Luky chtěl strávit zbytek vánoc s naší mámou a tátou a my s Martinem jsme svátky chtěli trávit spolu.
Došli jsme domů a Martin si šel vybalit. Než všechno udělal mohlo být tak 5 hodin. Pod stromkem už na něj čekalo spoustu dárečků, které ode mně dostane. Já si musela ještě rychle odskočit do města a tak jsem se jen s Martinem rozloučila.
Když jsem se vrátila, tak pod stromkem byly i dárky s mým jménem. Před dveřmi na mě čekal Martin a ruku v ruce jsme spolu došli ke stromečku. Co následovalo dále je asi každému jasné. Dostala jsem od něj naprosto nádhernou kompozici našich fotek v rámečku a spoustu dalších krásných dárků. Mezitím jsem netrpělivě čekala, až se Martin dostane k balíčku s tím nejdůležitějším dárkem. Když se k němu dostal a otevřel ho nechápal co to je?
Asi po pěti minutách mu to došlo a zeptal se mě. Ty jsi těhotná? Já mu trošku vyděšeně odpověděla. Ano. Z této chvíle jsem měla strach už dlouhou dobu a teď je tady. Martin s úsměvem na tváři se ke mě pomalu přibližoval a začal mě líbat. Po chvíli jsem cítila, že pláče. Utřel si slzy a řekl mi. Hezčí dárek jsem si ani nemohl přát. Slibuji ti, že budu ten nejlepší táta na světě a je jedno, že nám bude za měsíc 19. Společně budeme ti nejlepší rodiče na světě. Spadl mi strašně velký kámen ze srdce, protože už nemusím nic tajit a navíc už nemusím mít strach z toho jak to vezme.
Až jsme si rozdali všechny dárky šli jsme si už lehnout. Strašně dlouho jsme si povídali o miminku a o tom co se bude teď dít. Potom jsme usli.
Ráno jsem se probudila do prázdné postele. Sešla jsem dolů do kuchyně a tam se na mě Martin usmíval. Přišel ke mně klekl si aby byl v úrovni bříška a začal na něj mluvit. Kdykoli promluvil, mimi se ve mě pohlo. Čekali nás oba ještě reakce našich rodin. Protože jsme domluvení s mojí rodinou a i s tou Martinovou, že se dneska sejdeme, připravili jsme pro ně společně dárečky a Martin mi říkal. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že příští rok touto dobou budeme 3.
Potom jsme se vydali na cestu k Martinově rodině. Přišli jsme dovnitř a předali jsme jeho mámě, tátovi a sestře náš dárek. Když ho rozbalili tak Martinův táta šel k Martinovi blíž a řekl mu. Jsem na tebe moc pyšnej. Potom přišla na řadu reakce od jeho sestry, která mu řekla. Myslela jsem si že budu mít děti dřív než ty když jsem starší. A nakonec jeho máma která nic neříkala jenom ke mně přišla a objala mě a potom i Martina. Strávili jsme s nimi nějakou dobu a potom jsme se vypravili na cestu k nám. Martin mi řekl. Myslel jsem si že po mně třeba budou křičet nebo tak něco, ale jsem mile překvapen. Když jsme došli k nám už tam na nás čekal můj táta, moje máma a i moji dva bráchové. Lukyho už znáte a potom mám ještě jednoho staršího bráchu Davida. Když jsme jim předali náš dárek a otevřeli ho tak první kdo se ozval byl můj brácha Lukáš kterej řekl. To jsem nečekal, že budu tak brzo strejda. Ten druhý brácha řekl. Tak moje malá sestřička bude maminka. Táta řekl: Budu asi hodně mladej děda. A potom přišla reakce mojí maminky která přišla prvně k Martinovi a řekla. Jsi pro mou dceru ten nejlepší kluk na světě a beru tě už dávno jako zeťe. Doufám že budeš tak skvělej táta jako jsi přítel a budoucí zeť.
Potom už nás čekalo jen vánoční setkání s přáteli. Šli jsme do nedaleké malé kavárničky. Přišel Domča,Šalina, Dalda a Anne.. Nějakou dobu jsme si povídali a potom Martin vstal. Já jsem se ho zeptala. Co to děláš lásko? On mi dal jenom pusu a řekl. Chtěli by jsme vám něco říct. Já a Lottie čekáme miminko. Hned nám všichni začali gratulovat. Celou dobu si mě Martin držel při sobě. Bylo to strašně krásný jak měl nutnost mě chránit.
Když jsme došli domů, šla jsem se vysprchovat. Po sprše jsem šla do obýváku a viděla jsem Martina. Jak si prohlíží fotku našeho miminka. Došla jsem k němu a objala ho. Řekl mi. Už i přemýšlím nad jmény. A já se ho zeptala no tak ty vymyslíš holčičku a já chlapečka ano?
Zhruba po deseti minutách jsme oba řekli ty jména. Martin mi řekl. Myslím že jméno pro naši dceru by mohlo být Ema. A já mu řekla. To je opravdu krásné jméno. Potom přišla řada na mě. No a klučičí jméno je Martin. A on mi odpověděl. A co když bude náš syn potom hokejista. Je to jedno z hokejistových poslání mít syna, aby potom byl hokejista. A já mu řekla. Hezčí jméno pro kluka neznám. Myslím že na jménech jsme se celkem dost shodli.
Potom jsme šly do ložnice když se Martin vrátil ze sprchy začala jsem si ho prohlížet. Na co tak koukáš? Zeptal se mě. A já mu odpověděla. S miminkem ti to bude moct slušet. V ten moment ke mě přišel do postele a začal mě líbat. Potom jsem v jeho náručí usla.
V další kapitole se stane nějaká zápletka. Bylo by to jinak moc sladké.
ČTEŠ
Pregnant with my love
RomanceCharlotte je už rok ve vztahu s hokejistou, kterého bezmezně miluje. Jejich jinak bezproblémový život se ovšem potýká s jedním problémem. Charlotte nečekaně otěhotní. Jak spolu zvládnou čelit tomuto problému a zároveň vyřešit stěhování do Ameriky?