#20- Překvapení

962 29 0
                                    

Začíná říjen. Martínek nám roste jako z vody. S Martinem jsem se neviděla už 14 dní. Je to divné nebýt s ním každou vteřinu. Rozhodla jsem se, že dnes spolu s Martínkem ho navštívíme.

Nakojila jsem malého a vyrazili jsme. Sbalila jsem vše potřebné, protože se zjevně zdržíme déle než 1 den. Martin o tom neví. Bude to něco jako překvapení.

Jela jsem zhruba 2 hodiny a byla jsem téměř na místě. Martínek byl celou cestu hodný. Celou dobu spinkal.

Byla jsem už ve městě. Teď už jsem jen musela najít přesnou adresu.

Martin tam kupodivu byl. Otevřel smutně dveře. Když ale spatřil mě a Martínka, tak se mu vykouzlil úsměv na tváři. Položila jsem Martínka ve vajíčku pro miminka,protože jsem tušila, co bude následovat. Chytl mě, vyzvedl vysoko a políbil. Nechtěl mě pustit. Pustit mě ale musel. Vzala jsem Martínka a dala ho do přenosné postýlky. Všechny věci jsem vybalila a pozorovala Martínka.

Martin za námi přišel a díval se se mnou na Martínka. Nevydržel ale dlouho. Objal mě a táhl do postele. Je jasné co následovalo.

Odpoledne jsme šli na trénink. Pořádně jsem Martínka oblékla a šla za Martinem,který nás odvezl na stadion. Šel se připravit a já se šla zatím projít. Celý den jsem se usmívala jako sluníčko.

Vrátili jsme se na stadion a tam jsem dala Martinovi malého do náručí a vyfotila ho s ním. Potom jsem ho políbila.

Po tréninku jsme jeli k Martinovi. Měl něco připravené. Nevěděla jsem co ale tvářil se nějak zvláštně.

Řekl mi,, Domluvil jsem hlídání a chtěl bych s tebou někam vyrazit.,,
Já se nijak nebránila a tak jsem se připravila a mohli jsme vyrazit. Jeli jsme do nějakého lesíku.

Uprostřed cesty, která vedla přes les, jsme zastavili na mytině. Martin vystoupil a otevřel mi dveře. Nevěděla jsem co se děje ani co bude následovat. Jen mě chytil za ruku a pustil rádio v autě,kde hráli písničku perfect od Eda Sheerana.

Začali jsme tancovat. Jen tak jsme se v objetí pohupovali a tančili. Koukali jsme se jeden druhému do očí a usmívali se. Byl to příjemný pocit ale zároveň jsem měla celkem obavy, co tady budeme dělat.

Ještě nějakou chvíli jsme tancovali a potom mě Martin chytil za ruku a mluvil. Dnes jsem tě sem vzal protože si myslím, že není úplně nějaké místo, kde bych ti to měl říct. Skoro celé dva roky co jsem s tebou si kladu jednu otázku. Proč zrovna já mám to štěstí, že mám po svém boku tak hezkou a milou holku, která se mnou není jen kvůli penězům a která mi pomohla i v těch nejhorších situacích? Ty jsi pro mě dar z nebe, na který čekám celý život a zdá se, že jsem se dočkal. Od prvního pohledu na tebe jsem si byl jistý, že ty jsi jiná než ostatní, že ty jsi v něčem speciální. Nedalo mi to. Chtěl jsem se s tebou seznámit a možná mít i něco víc a ono se mi to podařilo. Myslel jsem, že jsem se zmílil a že tento vztah zase brzy skončí, ale jak tak tím vztahem procházíme, tak se společně navzájem doplňujeme, dodáváme si energii a vlastně vše co nám chybí. Máme spolu 3 měsíčního malinkého syna a žijeme spolu v Americe. Tohle pro mě byly před dvěmi lety nemožné věci. Nikdy bych si nemyslel že první láska mého života bude i mou poslední. Od první chvíle co jsem v tomhle vztahu jsem ani jednou nepochyboval o tom, že jsi ta pravá. Ta, co mi dává sílu žít a posouvat se v životě. A teď k věci.
Charlotte Anne Dostálová vezmeš si mě?

V tento okamžik jsem začala pociťovat teplé slzy, setkající po mě tváří. Chvíli jsem mlčela a potom odpověděla. Ano. Moc tě miluji a doufám, že pro tebe budu dobrá žena.

Oba jsme zůstali stát a potom se objali a políbili.

Vrátili jsme se do auta a jeli zpět domů.

Další den ráno, jsme se měli setkat s rodinou obou.

Rozhodli jsme se, že jim tuto zprávu oznámíme.

Odjeli jsme do Raleigh. Přeci jen je tento byt mnohem větší a mnohem lépe zařízený a Martin se domů těšil.

Z letiště dorazili obě naše rodiny. Uvítali jsme je a usadili u nás. Všichni si postupně pochovali Martínka a potom jsme společně obědvali.

Po obědě Martin vstal a všichni na něj jen tiše zírali. Začal mluvit Asi vám teď přijde divné proč jsem vstal. Musíme vám ale něco důležitého oznámit. Já a Charlotte se budeme brát.

V místnosti zavládlo ticho a potom velké gratulace.

Po obědě jsem šla s Anet na nákupy. Prošli jsme celkem hodně obchodů. Na závěr jsme zašli do kavárny, kde jsme si dali kávu.

Anet mě objala a řekla. Jsem moc ráda, že si Martin vybral tebe. Za chvíli budeme mít stejné příjmení. Bude to zvláštní že?

Potom jsme se dále bavili a postupně vyrážely domů.

Doma byli všichni u postýlky s Martínkem. Otevřel nám Martin. Anet se hned rozběhla za malým a tak jsme zůstali sami. Objala jsem ho a políbila. On si jen prohlédl prstýnek a řekl. Moc ti sluší zlato. Já mu odpověděla. Tobě bude taky slušet ten tvůj.

Prstýnek byl opravdu nádherný.

Strávili jsme společně krásný den a další den ráno už opět odletali zpět do Česka a Martin do Charlotte

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Strávili jsme společně krásný den a další den ráno už opět odletali zpět do Česka a Martin do Charlotte. Odjížděl s úsměvem a já mu úsměv oplatila.

================================
Omlouvám se za delší pauzu ve psaní, nebylo moc času. Budu moc ráda, když mi napíšete váš názor. ❤️

Pregnant with my loveKde žijí příběhy. Začni objevovat