Charlotte je už rok ve vztahu s hokejistou, kterého bezmezně miluje. Jejich jinak bezproblémový život se ovšem potýká s jedním problémem. Charlotte nečekaně otěhotní. Jak spolu zvládnou čelit tomuto problému a zároveň vyřešit stěhování do Ameriky?
Je půlka března za námi a mě začíná bříško růst čímdál víc. Už se ho nesnažím skrývat. Nemělo by to ani cenu.
Ráno jsem byla na vyšetření a všechno je v pořádku. Blíží se konec hokejové sezóny a zároveň se blíží Mistrovství světa v ledním hokeji, které se bude konat v Dánsku. Jsem ráda, že se tam dá pohodlně dostat autem a že se konečně na nějaké to mistrovství podívám. Posledně bylo totiž celkem daleko a já byla těhotná.
Martin už mi zařídil ubytování a vše potřebné. Je moc hezké, jak se snaží starat se o nás. Navíc jemu taky hodně záleží na tom, abych tam s ním byla. Je potom mnohem klidnější. Už nic nepodceňujeme od té doby, co nás oba napadli.
Ráno nebyli ničím speciální. Strávila jsem celé dopoledne doma a odpoledne,jsme byli s Martinem na procházce. Po cestě nás potkalo pár jeho fanynek a přálo nám naše společné miminko.
Je moc hezké vědět, že ne každý člověk závidí a proto dělá naschvály.
Když jsme se vrátili z dlouhé procházky, tak se Martin rozhodl, že mi vyfotí bříško a dá si ho na instagram. A pod příspěvek napsal.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Je to jeden rok, co jsem s tou nejlepší slečnou ve vztahu. Ještě před rokem, kdyby mi někdo řekl, že budu táta bych se mu vysmál ale teď... Jsem ten nejšťastnější muž na světě. A za to všechno vděčím mé nádherné přítelkyni Charlotte. Lásko, děkuji ti za tvou toleranci k mé práci. Za to že jsi tu pro mě v nejtěžších situacích a za to, že jsi mě udělala tím nejšťastnějšim mužem na světě. Stala ses absolutně nepostradatelnou části mě samého a upřímně si už nedovedu představit život bez tebe. Ani nevíš jak moc mi na tobě záleží a jak moc se těším, až bude malinký na světě. Moc tě miluji a chci aby to každý věděl.
Když jsem si to,co napsal přečetla, už jsem nepochybovala o tom, že by mi u porodu utekl. Ujistila jsem se, že za mnou bude stát a že bude ten nejlepší a nejspolehlivejší táta na tomto světě.
Večer, se Martin vrátil z tréninku s obrovskou kyticí v ruce. Zeptala jsem se ho za co je a on mi odpověděl že za všechno co pro něj dělám.
Kdyz mi to řekl rozplakala jsem se dojetím. Ani netuším jak skvělého a milujícího kluka mám při sobě.
Potom jsme si povídali dlouho do noci. S ním bych si mohla povídat spoustu a spoustu hodin a stejně by to bylo málo. Máme toho tolik společného, že to ani nevnímáme.
Jsem už v 5.měsíci těhotenství a pořád tomu nemohu uvěřit. Za chvíli tu s námi bude běhat malý roztomilý chlapeček,ktery bude mít ty nejlepší rodiče na světě.
Do konce března už se nedělo nic zajímavého. Pořád jsme řešili stěhování do Ameriky a spoustu dalších podobných záležitostí. Měla jsem spoustu času jít s mými přáteli na kávu a nebo do města. Byla jsem s každým zvlášť, abych si je všechny dostatečně užila dokud ještě můžu. Předpokládám, že až se narodí malý, nebude na nic takového na delší dobu čas a navíc se přece stěhujeme do Ameriky a už se s nimi nebudu tak často vídat.
A proto mi hodně záleželo na tom, abych si popovídala s každým zvlášť o tom, jak to bude a co všechni spolu musíme určitě ještě zažít, než se odstěhuju.
