Pregnant with my love

# 10- Pár Dní Před Mistrovstvím

Je konec března. Kometa se chystá na poslední zápas v extralize proti Liberci. Věřím, že letos opět vyhrajeme. Na stadionu už bylo spoustu lidí hodinu předem. Já byla v šatně s Martinem a povzbuzovala ho.

Když se měli chystat na led dala jsem mu velkou pusu a popřála hodně štěstí, které bude určitě potřebovat.

Zápas se vyvíjel dobře pro Liberec, ale nakonec jsme naštěstí vyhráli my. Na stadionu vládla neuvěřitelná atmosféra. Moje zmatené hormony udělaly své. Začala jsem plakat dojetím. Nevěděla jsem co mám udělat dřív. Nakonec jsem šla dolů k ledu kde se svým týmem Martin slavil.

Když mě spatřil a viděl jak pláču, přišel ke mně a řekl.,, Bez tebe bych to nezvládl.,,To neměl vůbec říkat, protože jsem se zase rozbrečela. Byl to úžasný pocit stát tam s ním a mít radost z jeho výhry. I miminku se to zjevně líbilo.

Vyvrcholilo to tím, když začali skandovat Martinovo jméno.

Asi po hodině strávené na ledě jsem se rozhodla jít domů. Martinovi jsem řekla, ať tam zůstane a slaví svůj úspěch a odešla jsem. Nešla jsem ale sama. Šli se mnou Radim,Dalimil a přijel se podívat i Dominik a abych nezapomněla tak samozřejmě i Anne.

Martinova rodina musela jet domů, takže s námi nemohli zůstat, ale i tak alespoň nejsem sama.

Společně, jsme se u nás bavili.

Když už bylo celkem pozdě a všichni odešli padla na mě únava. Martin ještě nedorazil a tak jsem na něj nečekala.

Ráno jsem se probudila a viděla jsem jeho. Toho úžasnýho a talentovanýho kluka jak nevinně leží vedle mě.

Nechtěla jsem ho budit, protože mu bude jistě celkem dost špatně a tak jsem se pokusila co nejpomaleji a nejtiššeji dostat z postele.

Martin se vzbudil až někdy kolem 1 odpoledne. Věděla jsem, že mu bude asi po včerejšku hodně blbě a tak jsem za ním došla a pořádně ho objala.

On se na mě podíval jen provinilým obličejem a řekl,, Moc se ti omlouvám za to jak vypadám,,. A já mu jen řekla,, Tohle se nestává často a proto ti nemám co vyčítat a navíc si měl důvod.,, On mi odpověděl jen to, že co by si beze mě počal a stále mě držel v objetí.

Mela jsem o něj opravdu strach, protože mu bylo opravdu špatně ale jen jsem ho položila do postele a nechala ho tam.

Další den ráno, když jsem se vzbudila, už vedle mě nikdo neležel. Měla jsem v celku strach, protože jsem ještě nikdy nespala déle než Martin.

Uklidnilo mě, když jsem ho viděla, jak vyšel z koupelny. Měla jsem totiž strach, že se mu něco stalo a já to zaspala nebo tak něco.

Později jsme šli do města. Jen tak jsme si zašli na kávu a tak. Odpoledne nás napadlo, že by jsme překvapili jeho rodinu a navštívili by jsme je. Já a jeho rodiče včetně jeho sestry se máme moc rádi a Martin je za to zjevně rád.

Když jsme k nim přijeli bylo na nich znát, že o naší návštěvě nevěděli. I tak se ale chovali moc mile. Celkem často se mě ale ptali jestli jsem v pořádku a tak. No jsem na to sice zvyklá z domu na to, že se mě Martin pořád ptá, ale tentokrát se mě na to ptal každý. Už mi to začíná lézt celkem na mozek.

Odpoledne jsme si ale v jejich společnosti užili a na zítra plánujeme podobný výlet k mojí rodině.

Když jsme se vrátili domů, bylo už celkem pozdě. Vysprvhivali jsme se a jen jsme si tak v posteli povídali. Najednou jsem si uvědomila, že už si nedovedu představit, že bych takhle v posteli ležela sama a že bych si neměla s kým povídat. V tom ale na mě dolehla únava po dnešku a já usla a spala až do rána.

¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬
Tak to by byla další kapitola. Moc děkuji za Vaše ohlasy velice si vážím každého z nich. Příští kapitola se už bude konat v období mistrovství. Myslím, že se máte určitě na co těšit. Mám ještě jednu otázku. Chtěli by jste ještě nějaký vedlejší příběh, který by se týkal úplně dvou jiných lidí?