Charlotte je už rok ve vztahu s hokejistou, kterého bezmezně miluje. Jejich jinak bezproblémový život se ovšem potýká s jedním problémem. Charlotte nečekaně otěhotní. Jak spolu zvládnou čelit tomuto problému a zároveň vyřešit stěhování do Ameriky?
Zbytek listopadu a první část prosince utekli jak voda a Martin už se začal balit na mistrovství světa u20 v Buffalu. Když jsem viděla jak se balí tekly mi slzy protože vím, že se mi bude hrozně stýskat. Jak jsem ale viděla, tak tváře se leskly i Martinovi. Odjíždí už zítra a strašně rychle to utíká. Bříško mi sice ještě vidět není, ale hned jak se vrátí a budeme spolu slavit vánoce, dostane dárek ve formě těhotenskýho testu a fotečky našeho miminka.
Protože je Martin hodně zapomnětlivý, zapomněl si zabalit kartáček a pastu. Ještě než stihl zapnout zip, stihla jsem mu ten kartáček s pastou podat. Řekl mi "Co bych bez tebe dělal, doufám, že naše děti budou v tomhle po tobě.,, V tomto momentě mi bylo skoro na omdlení. Ještě nikdy jsem mu v něčem tak důležitým nelhala, a tak jsem se jen usmála a dala mu pusu se slovy " Taky mi budeš hrozně chybět lásko moje největší.,,
Potom už jsme šly jen spát.
Ráno jsem hodila Martina i Lukyho na letiště do Prahy a Luky nemohl vynechat poznámku" škoda že nejedeš s náma,, v tomto momentě jsem ho pořádně objala a dala mu pusu na tvář. Potom už mi zbývalo se rozloučit s Martinem. Bylo to pro mě nejhorší loučení na světě. Sice jel pryč jenom na 14 dní, ale pro mě to bude celá věčnost. Rozloučila jsem se s ním se slzami v očích a řekla mu ,že mu budu fandit i odsud i když je ten časový posun tak velký, vždy si ráda přivstanu na zápasy.
Potom už jsem se ještě rozloučila s Radimem a Daldou a popřála jim hodně štěstí.
Celou cestu domů a vlastně i celý večer jsem proplakala. Buď jsem plakala kvůli tomu, že se mi stýskalo a někdy i bezdůvodně. Byla jsem domluvená s Anne, že svátky strávíme celé spolu, a proto se ke mě na 14 dní nastěhovala. Díky ní se mi podařilo myslet i na něco jiného než jen pořád na to, co asi má láska dělá.
Další den ráno jsem se probudila do postele, ve které jsem byla jenom já a zase na mě přišla úzkost. V hlavě mi běželo celých dlouhých 14 dní mě nikdo nebude hřát, chránit, líbat a mazlit se se mnou. Viděla jsem jen prázdnou půlku postele a uvědomila si, že se Martin stal nepostradatelnou části mého života.
V tom mi zazvonil telefon. Volal Martin.
M:Ahoj Lottie
Ch:Ahoj Lásko
M: Jak to zvládáš?
Jeho hlas ve mě vyvolal tolik emocí, že jsem se rozplakala a z telefonu se ozvalo.... Zlato ty pláčeš?
Ch: Ano, protože se mi už teď stýská. Chybí mi tvoje přítomnost a ani nevíš jak moc mi tě tu všechno připomíná.
M:Zlato nejsem na tom o moc líp, vlastně možná ještě hůř. Musím na tebe pořád myslet a nemůžu se ani pořádně soustředit na hru.
Ch: Lásko tak to ne. Jsi kapitán. Musíš být vzorem všem klukům a táhnout celý tým k vítězství. Můžeme si každý volný moment volat, ale musíš mi slíbit, že se budeš bavit. Já tu mám společnost Anne a věřím že ty se tam taky budeš hodně dobře bavit, takže se pokus si těch 14 dní zpříjemnit ano?
M: Vždycky mě naladíš takovým optimismem že se budu zase usmívat celou dobu jak idiot.
Ch: To ti sluší nejvíc
M: Hele už budu muset končit, kluci tady na mě klepají.
Ch: tak si to užij.
M: Paa lásko
Ch: ahoj
Ani jsem se nenadala a týden bez jeho přítomnosti byl za mnou. Dnes mám naplánovanou návštěvu ultrazvuku. Budu mít první fotku našeho miminka. Po ultrazvuku jsem dostala tu krásnou fotečku a doma jsem ji hned zabalila k těhotenskému testu.
V noci jsem fandila klukům a čekalo mě obrovské překvapení. Jakmile Martin nastoupil na led a zmínilo se jeho jméno, miminko ve mě udělalo pohyb. Na poprvé jsem se lekla ale potom jsem byla vždy ráda když se pohlo, protože jsem měla v sobě prakticky kousek Martina a vždy když se mimi pohlo, zahřálo mě to u srdce.
Zakřičela jsem na Anne. Neuvědomila jsem si, že je už pozdě v noci ale Anne hned přiběhla a vystrašeně se mě zeptala co se děje. Já ji jen odpověděla že se ve mě mimi hýbe, kdykoli se na ledě objeví jeho tatínek. Anne měla co dělat, aby se nerozplakala dojetím.
Nejvíce pohybu jsem pociťovala během rozhovoru s Martinem. A jen jsem šeptala směrem na bříško"Tohle je tvůj tatínek.,, a já se div nerozplakala. Moc jsem si přála aby tady v tento moment byl Martin.
Původně jsem měla jet do Buffala, ale to jsem ještě nevěděla, že budu těhotná. V prvním a třetím trimestru je totiž velmi riskantní létat a tak jsem zůstala doma.
S Anne jsme napekli různé druhy cukroví, ozdobili byt vánoční výzdobou, udělaly jsme adventní věnec, šly se podívat na trhy a celkově jsme si svátky, včetně Štědrého dne velmi užili. K absolutnímu nadšení mi tu chyběl opravdu už jen Martin.
Nemůžu se dočkat na jeho reakci až bude otevírat dáreček ve formě testu s fotečkou. Fotečku jsem si nechala pořídit 4x jedna byla pro mě a Martina, druhá byla pro Martinovi rodiče a jeho sestru, další byla pro moje rodiče a tu poslední dostane můj mladší milovaný bráška, který chytá mimochodem skvostně.
Bohužel se našemu týmu nepodařilo vybojovat medaili ale pro mě jsou to stejně mistři. Vím že budou hodně zklamání ale já budu Martinovi a i Lukymu obrovskou oporou, protože moc dobře vím jaké to je.
Je 2.Ledna. Kluci se mají konečně vrátit domů. No nevím jak zakryju bříško, protože už je malinko větší, ale pokusím se ho nějak zakrýt. Nakonec jsem zvolila černé šaty které bříško optický zmenší viz obr.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byla jsem v celku nervózní, protože jsem ho přece jenom 14 dní neviděla a navíc bojím se jeho reakce na to až ho obejmu.
Už jsem ho viděla přicházet. Konečně jsem zase viděla ten jeho nádherný úsměv. Hned jak ke mě přišel tak mě obejmul a dal mi velkou pusu se slovy "Ani nevíš jaká byla pro mě muka u tebe nebýt 14 dní.,, Přivítala jsem se i s bráchou a jeli jsme domů.
Jaká bude asi Martinova reakce až se dozví, že je táta? To se dozvíte v příští kapitole.
