Pregnant with my love

#14 Porod

Začíná nám srpen. Už počítáme dny, kdy se nám narodí naše malé miminko.

Dnes ráno se šel Martin proběhnout. Přišlo mi ale divné, že šel běhat v džínách a v civilním oblečení. Měla jsem trošku strach co má v úmyslu.

Nechal mě čekat celé dvě hodiny. Mohla jsem si ukousat prsty nervozitou. Když jsem zaslechla klíče v zámku už jsem jen čekala, že přijde do obýváku. Přišel s úsměvem na rtech, došel ke mně, sedl si za mnou a dlouho mě líbal. V hlavě mi běželo, že byl venku nejspíš s nějakou jinou slečnou a že se mi chystá říct to, že ode mně chce odejít.

Když mě přestal líbat,vzal mě za ruku pomaličku mě zvedl a vedl mě na chodbu. Na chodbě na mě čekala veliká kytice růží s lístečkem miluji tě. To už ale moje hormony nezvládly. Když jsem se ale otočila, Martin nikde nebyl.

Za tou velkou kyticí růží byl vzkaz. Běž do garáže k našemu autu. Neváhala jsem a šla jsem do garáže. Když jsem došla na místo, tak u auta stál Martin a řekl Tak co myslíš, že budeme dělat? Já jsem ho objala a řekla jsem mu o tom, že jsem měla strach, že byl s nějakou jinou dívkou. On mě přitiskl k sobě a zase mě začal líbat. Zeptal se mě, jestli mi to jako důkaz toho že má jenom mě stačí. Řekla jsem že ano.

Potom mě posadil do auta a jeli jsme neznámo kam. Když jsme byli skoro na místě, tak mi Martin zavázal oči a dojel na ono místo. Jakmile jsme zastavili,tak mě Martin chytl za ruku a vedl mě na trávník. Když mi rozvázal oči, viděla jsem něco nádherného. Přede mnou se objevilo něco neuvěřitelného. Byla tam deka na které byla truhla a spoustu jiných věcí. Došla jsem k ní a v té tuhle byli naše společné fotky.

Společně jsme si je všechny prohlédli a strávili tak nádherné odpoledne.

Po cestě domů se mi vybavili všechny ty vzpomínky, které jsme spolu zažili. Pomalu jsem dala ruku na jeho stehno a hladila ho po něm. Vím, že to má rád. Jakmile jsem začala tak jsem viděla jeho široký úsměv na tváři.

Když jsme dojeli domů, tak jsme se už jen mazlili.

Uplynuli 2 týdny a já vstala jako vždy.
Ale strašně mě bolelo břicho. Někde jsem četla, že poslíčci odezní, když půjdu do vany. Dala jsem si koupel a zhoršilo se to a to znamená, že mi začal porod.

Martin ještě spal. Nechtěla jsem ho budit, ale bolest mi nedovolila čekat, až se sám vzbudí.

Když jsem ho vzbudila, tak se rychle převlékl a odvedl mě do auta. Do nemocnice jsme jeli asi 30 minut.

Dojeli jsme do nemocnice a já jsem byla uložena na pokoj. Řekla jsem Martinovi, že jestli chce, tak může jít počkat na chodbu. On mi řekl Z této místnosti neodejdu, dokud si nebudu 100% jistě, že jsi v pořádku a že to nic není. Zase se mi chtělo plakat ale to už se stalo. Došla za mnou doktorka a řekla mi že zhruba za 4 hodiny proběhne porod.

Martin vedle mě seděl po celý 4 hodiny. Díky němu mi ty 4 hodiny uběhl hodně rychle a já začala rodit.
Hrozně mě bolela spodní část těla až po páteř. Můj porod byl vcelku zdlouhavý. Nedařilo se mi přivést Martínka na svět.

Když jsem ale uslyšela pláč, věděla jsem, že jsem to zvládla a že už je na světě můj nádherný, malý syn.

Moje první reakce byl pláč. Martin nevěděl jestli má plakat nebo se smát. Dal mi pusu a když nám miminko zvážili a zabalili, tak ho dali Martinovi do náruče. Je tak nádherný.

Náš malý Martínek je na světě. Nemůžu tomu ani uvěřit. Je to jeden z nejsilnějších okamžiků mého života.

Když byl Martínek nakojený a všechno bylo v pořádku odnesli mi ho někam jinam. Býka jsem opravdu unavená. Martin se se mnou rozloučil a jel domů. Hned jak se za ním zavřeli dveře, tak jsem usnula.

Za tři dny si nás Martin už mohl odvézt domů. Teď už mě čeká jenom bolestivé stahování dělohy.

Hned, jak jsme dojeli domů, tak si vzal Martin Martínka k sobě. Nepustil ho z ruky dokud jsem ho nemusela nakojit. Už teď vím, že bude skvělej táta. Martínek bude nejspíš klidné miminko, protože skoro vůbec nepláče. V tomto ohledu bude po svém úžasném tatínkovi. Došla jsem pomalu k nim a políbila jsem Martina na tvář. Je s malým tak kouzelnej.

Další den jsme měli v plánu jít našeho Martínka vyfotit. Udělali se opravdu nádherné fotky.

Máme už naplánované i návštěvy našich rodin. Zajímá nás jejich reakce na to, až uvidí poprvé Martínka.