Pregnant with my love

#3- Zvrat

Vzbudila jsem se nečekaně brzo a nedobrovolně. Vzbudila mě obrovská nevolnost, která mě dohnala až do koupelny. Byla jsem ještě unavená a tak jsem si šla zpět lehnout. Martin pořád klidně spal. S těmito nevolnost i jsem se vzbudila ještě dvakrát a potom jsem si řekla, že už ani nemá cenu spát.

Snídat jsem nechtěla, ale připravila jsem snídani alespoň pro Martina. Když se probudil byla už snídaně připravena. Hned se mě zeptal jestli jsem v pořádku. Já mu zalhala že ano.

Když jsem došla do koupelny k zrcadlu a viděla svůj bledý obličej,rychle jsem ustoupila. Myslela jsem si, že mi nejspíše jen něco nesedlo. Dneska jsme byli oba doma a tak jsem zůstala celý den v posteli a Martin šel někam s kamarádama.

Uz jsem nevěděla co mám dělat, a tak jsem si začala psát s Anne.

Ch: Ahoj Anne

A:Ahoj

A:Děje se něco

Ch:Ano, děje

A:A co?

Ch: Od rána mi není dobře, pořád zvracím a mám hroznou nechuť k jídlu

A:To je nějaký zvláštní

Ch: Já vím ale tak třeba mi jen něco nesedlo

A:No nejspíš...

Když ale ty ranní nevolnosti neustoupili ani po týdnu začalo mi to být už hodně divné.

Ch: Anne?

A:Ano?

Ch:Ty nevolnosti neustoupily

A: Ajaj

Ch: Myslíš že jsem jako...

A: Co?

Ch: No... těhotná

A:Je to dost možný, kdy jste spolu s tvým milovaným naposledy spali

Ch: Před týdnem, před těma nevolnostma

A: No tak je mi to jasný

Ch: Mě asi taky, hele jdu si udělat test a potom hned k doktorovi. Musím s tím něco udělat, protože už jsem nebyla týden na tréninku a trenérovi to už přijde hodně divný.

A: To bude nejlepší :)

Šla jsem do lékárny pro těhotenský test a potom rovnou domů. Když jsem si ho udělala, netrpělivě jsem čekala na to, jak to dopadne.

Asi po 5 minutách jsem si prohlédla test a ten ukázal, že jsem těhotná

A: Tak co?

Ch: Anne jsem nejspíš těhotná.

A: Jak jako nejspíš?

Ch:No test mi ukázal že jsem těhotná, ale jdu ještě k doktorovi.

A: Určitě běž, a nezapomeň mi napsat

Ch: No jo...

Za půl hodinky jsem došla na gynekologii. Kde jsem tradičně čekala dvě hodiny, než se něco stane. Mezitím mi napsal Martin.

M: Lottie,jsi v pořádku? Kde jsi?

Ch: Lásko neboj jsem jen u doktora kvůli těm nevolnostem.

M: Doufám, že to nebude nic závažného. Potom mi zavolej, vyzvednu tě.

Ch: dobře

M: Miluji tě 😘😘😘

Ch: Já tebe víc 😍

A v tom zavolali moje jméno. Když jsem vešla do ordinace, začalo mi zničehonic hrozně bušet srdce. Potom mě vyzvali abych si odložila a doktorka mě začala prohlížet. Kontrola byla celkem zdlouhavá a já věděla, že určitě buď něco nebude v pořádku, nebo mi potvrdí moji verzi.

Po zhruba půl hodině důkladné kontroly mi řekla. "Slečno gratuluji vám, čekáte miminko.,, a já se v šoku rychle oblékla a utíkala ven. Ještě jsem zavolala Martinovi ať přijede.

Hned jak jsem zavěsila, se mi udělalo tak nehorázně zle, že jsem měla co dělat abych doběhla na záchod.

Venku už na mě čekal můj vyděšený přítel. Hned se mě ptal co se děje a já mu jen odpověděla "Nic se nestalo, prý mi jen opravdu něco nesedlo.,, A on řekl" Tak to jsem rád.,,

Měla jsem obrovský strach mu to říct, ale jednou mu to budu muset stejně říct jen ne dnes. Dnes už toho bylo na mě až příliš, a proto jsem v autě usla. Probudila jsem se až doma.

Když jsem sešla dolů, tak tam Martin nebyl. Řekla jsem si, že se asi někam zase vydal s kamarádama. A měla jsem pravdu. Na stole stál dopis.

Nechtěl jsem tě budit. Odešel jsem za klukama. Vrátím se domů kolem 5-té. Doufám, že už ti je líp.
                                    Moc tě miluji
                                                   Martin

V tom mi zavibroval telefon a na něm byla 1 nepřijatá zpráva od Anne.

A: Tak co?

Ch: Jsem těhotná

A: Tak to moc gratuluji

Ch : Anne?

A: Ano?

Ch: Mám strach.

A: Z čeho?

Ch: Z toho, že až se to dozví Martin, tak že ode mě odejde a že mě nechá samotnou i s miminkem.

A: Neboj se, však nám nedávno přece říkal, že se těší na to, až bude tatínek

Ch: To máš pravdu

A: No tak vidíš není se čeho bát. Už to vědí kluci?

Ch: Ne. Víš to jen ty a já.

A: A nechceš jim to říct?

Ch: Nejprve se to dozví Martin.

A: Dobře

V tom jsem slyšela jen cvaknutí  zámku a ze dveří vyšel Martin s kytkou v ruce. Byla to nádherná kytka.

Večer, když jsme se najedli mě začal líbat a svlékat mě a já ho zastavila. Hned se mě zeptal proč? A já mu řekla dnes se na to necítím a v hlavě jsem si říkala a sakra, takhle to už dlouho nepůjde a navíc za chvilku to bude i vidět. On mě tedy jen položil vedle sebe a jemně mě hladil.

V hlavě se mi promítalo několik verzi toho, jak to ponese, až se dozví, že jsem těhotná. Byly to jak kladné tak záporné verze.

Potom jsem začala opět zničehonic plakat. A on si mě přitiskl blíž a zeptal se co se děje. Já mu jen řekla, že jsem si na něco vzpomněla a on mi to uvěřil.

Později jsem začala přemýšlet i nad tím, jak ho zastavím příště, až se se mnou bude chtít vyspat.

Chvilku jsme jen v tichosti seděli a objímali se a potom mi řekl. "Tak letošní vánoce oslavíme o týden později.,, A já mu na to jen kývla.

Potom už jsem šla spát. Dnešní den mi dal celkem zabrat. Usínala jsem v jeho obětí. Dokonce jsem se probrala už jen jednou a říkala si, že to bude čimdál lepší.

Tahle kapitola byla celkem dramatická. Jak to vlastně dopadne? To se dozvíte v další kapitole, kterou rozdělím nejspíš na dvě části.