Pregnant with my love

# 6-Pohlaví

Začíná únor. Leden byl docela dost hektický. Oslavili jsme mé narozeniny, Martinovi narozeniny a celkově byl leden jeden z těch náročnějších měsíců.

Tento týden už se dozvíme pohlaví našeho miminka. Den ode dne se těším víc a víc na to až zjistím, jestli mi bude po bytě pobíhat malá holčička a nebo chlapeček.

Vzbudila jsem se překvapivě brzo. Budím se tak od té doby, co jsem otěhotněla a to jsem si myslela že těch devět měsíců se vyspím no a vypadá to, že to bude naopak. Mohlo být tak 5 ráno. Šla jsem si udělat čaj.

Potom jsem si sedla před okno a začala přemýšlet nad tím, co bude s náma dál, protože už v srpnu se máme stěhovat do Ameriky no a já mám termín porodu v červenci takže už se budeme stěhovat s miminkem. Počítali jsme s  tím, že děti budeme mít už v Americe, ale ani ve snu nás nenapadlo, že budeme mít miminko tak brzo a ještě v přelomu stěhování.

V Americe budeme mít mnohem větší byt i se zahrádkou. Jenom mám strach že Martin bude mnohem víc cestovat po státech než že bude doma.

Během přemýšlení se za mnou objevil Martin, který mě jemným polibkem probudil z přemýšlení. Je brzo ráno a on má dneska schůzku ve městě s majitelem bytu, který jsme si koupili. Říkal mi abych s ním šla, že si bude jistější když budu vedle něj a že budu v bezpečí. Nevím čeho se pořád bojí. Proč by se mi mělo něco dít? Vždyť jsem jenom těhotná a ne nemocná. Ale pro jeho klid jsem mu řekla, že půjdu s ním.

Když jsme došli do centra, chytl mě za ruku. Bylo úplně cítit jak si mě pomalu přitahuje blíž k sobě. Zeptala jsem se ho. Ty se o mě pořád bojíš? Proč? On mi odpověděl. Cítím se mnohem líp, když tě mám blíž u sebe. Mám prostě strach že se ti nebo miminku něco stane. Kolikrát se v noci se strachem probouzím. V ten moment jsme se zastavili a já ho objala a políbila. Vůbec jsem nevěděla, že má takové starosti a strašně mě to mrzí. Nevím co mám udělat aby se cítil líp. Moji starost  o Martina pocítilo i mimi. Začalo strašně silné kopat až jsem zakřičela. Martin se mě vyděšeně zeptal jestli je vše v pořádku. Já mu jen řekla. Myslím že mimi má o tebe stejné starosti jako já. Potom mi řekl. Ty se teď nemůžeš stresovat musíš být v klidu, odpočívat a neřešit mě.

Když jsme došli na místo, tak tam ten pán ještě nebyl. Martin si sedl vedle mě a pevně mě objal a hladil po bříšku. To se zjevně miminku líbilo a tak začalo kopat. Bylo to poprvé co to cítil i Martin. A tak udiveně ucukl a řekl. Co to bylo? Já jsem se jen zasmála a řekla no to mimčo jen kope. Je to úplně normální líbí se mu to jak mě hladíš. Kope takhle i když tě slyší jak na něj mluvíš. Potom už přišel majitel bytu a probírali jsme to, kdy si vyzvedneme klíče, protože být je už koupený.

Když jsme vše vyřešili, šli jsme pomalu domů. Už jsem nebyla schopna ničeho jenom jsem se najedla a šla spát. Probudila jsem se až ve 4 odpoledne. Měla jsem domluvenou návštěvu bráchy.

Šla jsem centrem, protože to byla nejkratší cesta k němu. Po cestě jsem potkala tu roztleskavačku. Dívala se na mě takovým divnym pohledem ale já ji jen obešla a šla dál.

Když jsem došla k bráchovi, tak mě překvapilo, kolik tam měl lidí. Byl tady Radim, Dalda a dokonce i Domča. Udiveně jsem se jich zeptala. Kde jste se tady vzali? A oni mi řekli že to je překvapení pro mě. No tak jsme spolu strávili krásný odpoledne. Kluci tu budou ještě zítra protože Dominik je s Plzně a Radim z Hradce tak tu přespí. Navíc se už zítra dozvíme to pohlaví miminka a to je věc kterou si nemůžou nechat ujít.
################################
                 Další den ráno....
Vzbudila jsem se zase brzo ale tentokrát mi to tak nevadilo, protože v půl sedmé mám být u doktorky. Martin už byl vzhůru se mnou. Řekl mi, že půjde se mnou. Já mu nemohla a ani nechtěla odporovat a tak jsme šli.

Když jsme došli k doktorce, bylo tady tradičně přeplněno. Asi za půl hodiny jsem z ordinace zaslechla,, Dostálová'' Martin mě chytl za ruku a šli jsme pomalu do ordinace s ultrazvukem.

Když už jsem byla připravená tak mi doktorka řekla. Budete mít krásné zdravé miminko a bude to............................ ..........chlapeček.

Když to řekla začala jsem plakat. Otočila jsem se a viděla jsem i Martina jak pláče. Řekla jsem mu. Tak holčička příště. V tom mě chytil a pořádně objal. Řekl mi. Já budu mít kluka. Musí to být hokejista po tátovi. A já mu řekla. Doufám, že bude alespoň tak dobrý, jako je jeho tatínek.

Po cestě domů jsem to zavolala mým rodičům a Martinovým taky.

Když jsme dojeli domů,tak  jsem se k Martinovi otočila a řekla mu. No tak tu za 5 měsíců budeme mít Martínka.
Martin byl úplně beze slov jenom mě objal a začal mě líbat. Líbali jsme se strašně dlouho. Potom jsem zavolala bráchovi ať s klukama přijdou k nám.

Dojeli asi za 10 minut a napínavě čekali na to až jim to povíme. Martin k nim přišel s vážnou tváří a řekl jim. Kluci, musíme se začít radovat. Povedlo se mi zplodit mého hokejového zástupce. Potom za mnou přišel pomalu Luky a řekl mi. Vidíš, už od malička sis přála mít jako první miminko chlapečka a teď se ti to splnilo. Doufám že se ti splní i to, o čem  sníš teď. A jak se vůbec bude jmenovat? Já mu s úsměvem na tváři řekla. Bude se jmenovat tak, jak jeho úžasný a nenahraditelný táta.....Martínek. Luky ještě dodal. Nikdy jsem tě neviděl tak šťastnou jako teď. Jsem za tebe strašně moc rád. Slibuji ti, že budu ten nejlepší strýček na světě. Já ho potom beze slov jen objala.
************************************

Tak pohlaví už víme. V další kapitole se to zase malinko zkomplikuje. Doufám že se vám zatím můj příběh líbí. Byla bych moc ráda za názor v komentářích.