Pregnant with my love

#24 - Přípravy v plném proudu

Je prosinec. Tento měsíc je měsícem pohody, lásky, rodiny a dárků. Náš prosinec byl ale poněkud stresující.

Svatba má být už příští měsíc a nám chybí ještě spoustu věcí k zařízení. Ještě jsme nevybrali žádnou výzdobu, jídlo, hudbu a dokonce stále nemáme dort. To vše se má ale v tomto měsíci změnit.

Prosinec je ale také měsíc Vánoc a ty přece nemůžeme našemu Martínkovi sebrat. Jsou to jeho 1. Vánoce a my chceme, aby byly zkrátka perfektní. Vzhledem k tomu, že už je 20. prosince, tak bych měla začít shánět nějaké dárky. Anet se rozhodla, že s námi bude do svatby a bude se nám částečně starat o Martínka, aby jsme si mohli v klidu vyřešit věci kolem svatby.

Dnes nás čekala návštěva cukrářství, kde vybereme nějaký krásný dort. Brzy ráno jsme se vydali na cestu, protože jsme měli před sebou dlouhou cestu do Charlotte, kde na nás čekala paní s návrhy na dort. Půl cesty jsem ani nepromluvila. Martinovi to nedalo, zastavil a vytáhl mě z auta. Zeptal se mě Lásko co se děje? A já mu řekla celou pravdu. Víš celkově na mě padá ten stres ze svatby a ze všeho kolem. On mi s klidem jako vždy řekl Zlato to je úplně normální, že si ve stresu. Musím přiznat, že jsem taky nějakou dobu byl, ale potom jsem si uvědomil, že si beru tebe. Člověka, který mi změnil život o 180° a bez něj bych si už nedovedl svůj život představit a vše to ze mě opadlo. Potom mě krátce políbil a vrátili jsme se zpět do auta.

Za chvíli jsme byli na místě a natěšeně jsme vcházeli do cukrářství. Sedli jsme si ke stolku a vyčkali, než přijde paní, která nám měla představit své dorty. Všechny vypadali nádherně, ale nakonec se našel ten nejkrásnější . Vybrali jsme ho a mohli jsme se vrátit domů.

Bylo něco kolem 3. hodiny odpoledne, takže nebylo tak pozdě na to, aby jsme se stavili v nějakém nákupním centru. Ani já ani Martin totiž nemáme vybrané žádné dárky.

Zastavili jsme u velkého nákupního centra. Nejprve jsme šli společně vybrat dárky pro Anet a Martínka a potom jsme šli každý po své ose. Martinovi jsem šla nakoupit nějaké věci do Calvin Klein, později jsem mu vybrala nějaké sportovní věci a na závěr jsem mu šla vybrat novou kravatu a hodinky. Pro ostatní členy rodiny jsem nakoupila různé věci.

Nejprve jsem šla naložit věci do auta já. Následně jsem je zakryla dostatečně velkou dekou a do druhé půlky kufru poté dal dárky Martin.

V garáži jsem musela počkat v autě, abych neviděla jeho věci a až potom jsem mohla já vzít ty své a schovat je na dostatečně bezpečné místo. Schovala jsem je do mé skříně, kde mám brusle a zaházela je mými starými kostými z mistrovství.

Došla jsem do pokojíčku našeho Martínka a dala mu velikou pusu na tvář. Bylo něco kolem 8, a protože byl už vykoupanej, tak jsem ho jen uložila a šla dolů za Martinem a Anet. Spolu jsme si povídali a později jsme si šli lehnout.

Další den ráno, jsem šla prvně do sprchy. Martin me nejspíše slyšel a později se přidal. Po společně sprše jsme šli dolů ruku v ruce na snídani.

Sotva jsem dosnídala, už se hlásil z pokojíčku Martínek. Utíkala jsem rychle po schodech na horu a vytáhla ho z postýlky. Sešla jsem s ním dolů a položila ho Martinovi do náručí. Martínek má 5 měsíců takže už může zeleninové příkrmy. Dnes jsem mu k snídani udělala rozmixované batáty s banánem. Moc mu to chutnalo.

Dnes me nečekalo nic zajímavého. Odvezla jsem Martina na kontrolu s nohou a potom jsme celý den strávili doma. Odpoledne se Anet rozhodla jít s Martínkem na procházku,takže jsme s Martinem měli čas pro sebe.

Je asi jasné, jak jsme ho společně strávili. :)

Když se Anet vrátila, tak jsem si vzala Martínka a chovala ho. Skoro hodinu jsem ho nepustila z ruky. Vzal mi ho až Martin, protože mi volal Radim. Hned jsem to vzala.

Radim:Ahoj krásko,tak co? Jak žijete?

Lottie: Ahoj, je moc hezký, že voláš. Máme se super a vyčkáváme Santu.

Radim: Snad Ježíška ne? Panebože v Americe nejste ani rok a už berete jejich zvyky.

Lottie: Promiň. Jen to tady na mě všude vyskakuje. Doma máme pořád Ježíška. Nechci, aby Martínek neznal české tradice, protože tady nebude žít celý život, pokud tedy nebude tak skvělý hokejista jako jeho táta.

Radim: Lottie pomalu se s ním rozluč,protože ten se domů vrátí až mu bude 40. Bude to určitě skvělý hokejista jako Martin.

Lottie: Tak teda díky za uklidnění.

Radim: No není zač. Hele už musím končit za chvíli jdu na trénink.

Lottie: Jasně tak tam všechny pozdravuj. Ahoj

Radim: Ahoj

Po telefonátu jsem si převzala opět Martínka. Martin si sedl vedle mě a objímal mě.

Je moc krásný, že jsme jako jedna krásná rodina. Doufám, že to tak zůstane na věky věků,protože tohle je to nejlepší, co člověka může potkat. Nemyslím si, že bych mohla mít někdy lepší život. To, co mi poskytne Martin a Martínek by mi totiž těžko někdo vynahradil. Spoustu lidí si myslí, že jsem s ním jen kvůli penězům a kvůli Martínkovi, ale je to jinak. Mám dost svých peněz. Přece jenom jsem vrcholová sportovkyně a mám své úspory,takže kvůli penězům s ním rozhodně nejsem. Jsem s ním kvůli tomu, že máme stejný smysl pro humor, stejně dobré srdce a spoustu dalších věcí. Toto bych přála zažít opravdu každému a kdyby to jen šlo, tak bych si přála, aby měl každý z vás do jednoho minimálně tak krásný život, jako mám já teď,protože co víc si přát, než to, co je pro mě v životě nejdůležitější.

================================
Tak je tu zase po dlouhé době nová kapitola. Chtěla bych vám všem poděkovat, za to, že můj příběh čtete a za podporu,protože to číslo přečtení a číslo hvězdiček se nevytvoří samo o sobě. Bez vás by mému příběhu něco chybělo. Moc si vážím každého z vás. Vaše autorka❤️❤️❤️