Pregnant with my love

# 19 - Co bude dál?

                  Z pohledu Martina

Blíží se konec září. Jsem moc rád, že jsem si to s Lottie urovnal. Nedovedu si představit, že by jsme spolu nebyli. Je pro mě až moc důležitá.

Probudil jsem se opravdu brzo. Nemohl jsem spát. Lottie ještě spala a malej taky a tak jsem šel dolů. V kuchyni jsem se napil a šel do obýváku. Prohlížel jsem si sociální sítě a různé e - maily. Najednou mi zazvonil telefon a tam se objevila zpráva.

Grace Marver vás začala sledovat...

Hned jsem si vzpomněl odkud tu holku znám. Naposledy jsem ji viděl na tom večírku, kde mě začala líbat.

Chvíli jsem přemýšlel.....

Zase mi zazvonil telefon kde bylo napsáno Grace vám posílá zprávu.

Se strachem jsem zprávu rozklikl a podíval se

G: Ahoj brouku, nechtěl by sis zopakovat to, co se stalo na tom plese akorát trošku hlouběji... Víš jak to myslím😘

M: Ahoj ne nechtěl mám přítelkyni se kterou mám miminko. Navíc ji moc miluji a chci s ní být do konce svého života prosím už mi nepiš. Bude to tak lepší pro nás pro oba. Doufám, že si rozumíme.

G: Já se tě jen tak lehce nevzdám.Údělám vše proto abych tě svedla.❤️

Na tuto zprávu už jsem ji neodpověděl. Nechci s ní mít nic společného. Ze zhora byl slyšet pláč, který po chvíli ustál . Bylo mi jasné, že je Lottie vzhůru. Šel jsem nahoru za nimi. Přišel jsem k ní a políbil ji. Její polibek mě vždy tak zahřeje. Moc si vážím toho, že s ní můžu vše sdílet.

Vzal jsem si Martínka do kočárku a šel se s ním projít. Lottie jsem nechal doma ať si ještě na chvíli zdřímne.

Prošel jsem se s malým až ke stadionu, kde jsem se pozastavil a řekl mu.,, Tady tvůj tatínek pracuje. Jednoho dne, budeš jako tvůj táta.''

Po cestě zpět jsem si představoval, jak bude můj život vypadat třeba za pet let. Přemýšlel jsem i nad tím, že by se mi mohlo podařit mít další miminko a přál bych si, aby to byla holčička. Holčičky jsou totiž k tatínkům přítulnejší než chlapečci.

Došel jsem domů a viděl jsem ten její nádherný zářivý úsměv, který pro mě tolik znamená. Malinký usnul v kočárku a tak jsem ho tam nechal spinkat a šel za Lottie.

Chvíli jsme si povídali a potom jsem se rozhodl, že pojedeme na výlet. Neřekl jsem jí kam sbalil jsem kočárek, věcí pro malého a odvedl mou rodinu do auta.

Lottie na mě celou dobu koukala. Opravdu stojí za to vidět ten její vyděšený výraz, když neví o co se jedná.

Vzal jsem ji na krásné místo. Nebylo tam nic jiného než stromy a klid. Všechno jsme vytáhli z auta a šli si vybrat nějaké pohodlné místo.

Našli jsem jedno moc hezké, kde jsme se posadili. Přitáhl jsem si Lottie blíž k sobě. Bylo to pro mě něco neuvěřitelného. Nikdy bych nemyslel, že budu mít v 19 miminko a ještě s tak nádhernou a hodnou slečnou.

Dává mi všechno včetně své lásky a trpělivosti.

Večer jsme se vrátili domů unavení a tak jsem šli rovnou spát.

Ráno jsem vyrazil na trénink, kde mi oznámili opravdu smutnou novinu. Dozvěděl jsem se, že mě dočasně přesunou na farmu do Charlotte.

Po cestě domů jsem přemýšlel nad tím, jak to Lottie povím.

Byl jsem před bytem. Otevřel jsem dveře a viděl svoji krásnou pozitivní princeznu. Silně jsem ji objal a vyzval ji k tomu, aby se posadila.

Řekl jsem ji o celé situaci. Pochopila to. Plakala a nevěděla co má dělat. Já ji uklidnil a vysvětlil ji, že se můžeme vídat o víkendech, když zrovna nebudu na cestách s týmem.

Rvalo mi srdce vidět ji, jak se trápí a bylo mi jasné, že to nebudu zvládat ani já. Chtěl bych s ní trávit každou minutu v životě a teď se mi život hroutí před očima. Moc mě mrzí, že nebudu každý den se mým malým synem a že neuvidím svoji princeznu.

Nechtěl jsem, aby Lottie viděla, že pláču a tak jsem odešel pryč.

Když jsem se uklidnil, šel jsem za ní a balil jsem si věci.

Další den ráno jsem se připravoval na cestu. Rozloučil jsem se se svou láskou a připravil se na odjezd. Ještě naposledy jsem si pochoval Martínka a měl jsem opravdu na krajíčku. Lottie plakala a nesnažil se nijak krýt své city.

Když se mi vzdaloval nápis Raleigh před očima věděl jsem, že se teď můj život změní.

Byl jsem nesvůj a od té chvíle, co jsem se rozloučil s Lottie jsem se ani neusmál. Byl jsem jako tělo bez duše.

Za 2 hodiny jsem byl na místě. Vybalil jsem si věci a první co jsem udělal bylo to, že jsem zavolal Lottie. Němel jsem to dělat. Slyšel jsem její hlas. A chtělo se mi znovu brečet. Neudržel jsem se a plakal. Plakali jsme oba. Po zavěšení jsem měl deprese, které se navyšovaly.

Další den jsem měl první trénink s novým týmem. Se spoluhráčema jsme si padli do oka.

Vrátil jsem se zpět  na byt a usnul. Byl jsem opravdu vysílený.