Mist- |Avengers|

›rozhodná‹

,,Prodáno pánovi v buřince s číslem 67 za neuvěřitelných 300 milionů dolarů!" vykřikl muž u mého obrazu a klepl kladívkem do stolku.

Ohlédla jsem se po onom kupčím a pozastavila jsem se nad jeho kamenným výrazem. Obvykle kupujícím na tváři pohrává alespoň úsměv. Tento člověk vypadal jako z kamene a jeho tvář neukazovala žádný cit.

Mohlo mu být okolo pětadvaceti, světlé vlasy měl silnou vrstvou gelu načesané dozadu pod buřinku a jeho hnědé oči propalovaly modrou malbu, jejíž majitelem se stal.

,,To je pro dnešek vše dámy a pánové, děkujeme vám za účast a uvidíme se zase příště."

Ozval se potlesk a smetánka s oblibou v umění se začala hromadně zvedat z rozkládacích židlí a vydávala se buďto poklábosit se známými nebo vyzvednout své koupené dílo.

Pořád jsem pohledem propalovala dlouhána s buřinkou, kterému se na tváři pomalu rozlil posměšný úsměv. Vycítil můj pohled. Zamračila jsem se a prudce vstala, přičemž jsem málem srazila starou paní o berli ověšenou perlovým náhrdelníkem.

,,Ta dnešní mládež," uslyšela jsem ji tisme zahudrovat a sama jsem se trochu začervenala studem.

Když jsem se opět a naposledy otácěla k místu, kde seděl můj kupec, už jsem nespatřila kulatou semišovou buřinku ani jeho hnědé oči, ale pouze prázdnou rozkládací židličku.

Většina lidí, kteří chodí na dražby a aukce jsou podivíni. Někteří jsou vášniví sběratelé, jiní překupníci na černém trhu a ostatní jsou milovníci umění, kteří si žijí ve vatě a rádi podporují mladé umělce v přesvědčení, že se jim to někdy vrátí.

Vymotala jsem se z davu noblesní smetánky a vydala jsem se k panu Elmundovi, který by se z části dal považovat za mého účetního, který mi mimo jiné kontroloval bankovní účet a když se prodalo nějaké to moje dílo, peníze šli nejdřív jemu, strhl si dvě procenta a zbytek šel mně. Někdy ho podezírám, že si strhl procent pět, ale má ženu a dítě a jeho hlavním povoláním je práce průvodce v národní galerii zde ve Washingtonu, takže mu těch pár procent nemám za zlé.

Elmund byl hubený blonďatý muž středního věku a nepříliš vysokého vzrůstu, jehož obličej zdobily pečlivě sestřižené vousy, úzké rty a zelené oči kolem kterých se značilo pár vrásek, které vystoupily na povrch vždy, když se zářivě usmál.

,,Zlatíčko," pronesl svým jižanským dialektem.
,,Dneska jsi zaválela. Ten chlapík, tuze zvláštní chlapík, ale vyplatil hotově. Tady v obálce máš svůj podíl. Už teď se těším až ti na účet budu moct připsat další skvělou výhru v loterii. Ty se nezdáš, ale ti australané pro tvou tvorbu prostě mají slabost," říkal šťastně.

,,Byl Australan?" zeptala jsem se.

,,Jistěže, to jsi přeci chtěla, ne? Aby se tvůj obraz dostal do Austrálie."

,,Ano, jsem za to ráda. Elmunde, byl bys tak hodný, prosím a převedl mi polovinu té obálky na účet. Nechci se domů tahat s miliony dolarů v kapsách," poprosila jsem.

,,Pro tebe všechno, zlatíčko," řekl a polovinu obsahu obálky si strčil do vnitřní kapsy saka a s rozloučením odklusal k nejbližší bance.

S mírným úsměvem na tváři a obálkou s penězi zastrčenou v kabelce jsem se vydala ven z budovy s myšlenkou na ateliér, kde jsem měla v plánu dokončit sochu a následně domů, kde bych dokončila obraz jablek.

Bohužel jsem se ten den domů nedostala...