Mist- |Avengers|

›bojovná‹

,,A do řitě," vydechla jsem a pohled upírala na vysokého muže s buřinkou a pronikavým hnědým pohledem, který na mě upíral.

Vítr si pohrával s mými krátkými, kudrnatými vlasy a volným oblečením, které jsem měla na sobě ještě z Tibetské svatyně. Po mé snědé kůži se rozlily zimomřivky. A já nemohla odtrhnout své oči od těch jeho. Davy lidí proudily kolem mě, ale já nemohla uhnout pohledem.

Vyhýbej se muži s buřinkou...to on v tom má prsty. Hnědooký muž s buřinkou...

Zarezonovala mi v hlavě Elmundova slova. Nemohla jsem se ani pohnout. Pevněji jsem uchopila poutko tašky, kterou jsem měla přes rameno a odhodlaně a pevně rozhodnutá jsem odvrátila pohled od muže a rychlými kroky se vydala na jediné místo, které jsem v New Yorku znala.

Věděla jsem, jak se tam dostat. Stačilo najít autobusovou zastávku a po trase B se dostat k historickému středu Brooklynu. Neohlížela jsem se. Jediným mým cílem bylo setřást muže s buřinkou, dostat se z Bleeker street, kde jsem se nacházela, do místa mně známému, a když budu mít štěstí, tak cestou nenarazit na žádného agenta SHIELDu nebo Hydry.

Neohlížela jsem se. Nemohla jsem. V tašce jsem pořád měla nějaké ty peníze, oblečení a cestovní malířskou sadu. Kdyby bylo nejhůře, ještě pár dní jsem schopná přežít bez sociální pomoci ostatních.

Několik metrů před sebou jsem zahlédla autobusovou zastávku a přijíždějící autobus. Nečekala jsem a rozeběhla se navzdory nepříjemným pohledům kolemjdoucích. Omylem jsem vrazila do muže v černém kabátě, se zrzavým plnovousem a také během cesty svou taškou přes rameno přetáhla po hlavě jednu malou pihatou holčičku.

Zastavila jsem se u autobusu a nastoupila. Pokusila jsem se popadnout dech, řidič na mě nechápavě hleděl a já se pokusila o klidný úsměv. Přes okno jsem spatřila muže s buřinkou. Rychle jsem z tašky vyhrabala těch pár centů a s falešným úsměvem a hlubokými nádechy se posadila na nejbližší volné místo.

Hlavu jsem opřela o opěradlo a vydechla. Autobus se s trhnutím rozjel.

Podívala jsem se na mapu trasy jízdy a se zklamáním zjistila, že musím projet celým New Yorkem. Bude to dlouhá cesta. Opřela jsem si hlavu o okno a na chvíli zavřela oči.

————

,,Hej, Strangová," ozvalo se mi u ucha.

,,Jmenuju se Knight," odbyla jsem dotyčného a ohnala se rukou.

Pevně stiskl mé zápěstí a já se prudce vymrštila do sedu. Pravou stranu tváře jsem měla otlačenou od spánku na okně a krční páteř mě bolela.

Za oknem už bylo šero, autobus byl stále v pohybu. Otočila jsem pomalu hlavou a pokusila se o výkřik, pusa mi však byla zacpána jeho rukou.

,,Tiše," zašeptal a rozhlédl se po prázdném dopravním prostředku.

Jeho hnědé oči byly studené, ale v obličeji byla vidět značná starost. Nevypadal jako zabiják, ale buřinka byla jasným znakem. Býval by byl i docela pohledný, kdybych ho poznala za jiných podmínek.

,,Chci ti pomoct, ale nesmíš křičet," řekl a sundal svou dlaň z mého obličeje. Zápěstí mi, ale stále držel.

,,Zabil jsi Elmunda," sykla jsem a pokusila se ho kousnout. Neúspěšně.