Mist- |Avengers|

›zachráněná‹

Probudila jsem se v měkké posteli, zachumlaná do voňavých peřin v místnosti, kde proudil svěží čerstvý vzduch a za oknem bylo slyšet švitoření ptáků. Obličej mi hřálo slunce a v těle jsem měla příjemný pocit tepla a spokojenosti.

Občas mi vystřelila bolest do některých míst, kde jsem měla rány a modřiny a měla jsem ztuhlá záda a krk, ale jinak jsem se už dlouho necítila tak dobře, jako právě onoho rána.

Spokojeně jsem zamručela a překulila se na druhý bok, ruku si dala pod hlavu a nechávala stále zavřené oči, doufajíc, že tenhle sen nikdy neskončí. Cítila jsem, jak mě po vlasech pohladila něčí ruka a zprudka jsem otevřela oči.

Oslepil mě náhlý příval světla a znepokojeně jsem zamručela. Nade mnou se ozval tichý smích. Rozmrkala jsem počáteční slepotu a zaostřila na osobu, která seděla vedle mého lůžka.

,,Tati," zamumlala jsem nevěřícně a třeštila oči na muže. Usmíval se od ucha k uchu a oči měl zaplavené slzami, ostatně stejně jako já.

,,Tati!" vyjekla jsem a padla otci kolem krku. Pevně mě objal kolem pasu a obličej zabořil do mých dlouhých, tmavých, kudrnatých kadeří.

,,Dokázal jsi to. Našel jsi mě," mumlala jsem mu do ramene a vzlykala štěstím.

,,To Kathrine Stark tě našla. To jí bychom měli děkovat," zasmál se a hladil mě po zádech.

Kathrine Stark. Prolétlo mi to hlavou jako hurikán. Jména, slova, myšlenky, nápady, vědomosti, budoucnost i minulost. Před očima se mi míhaly obrazy a vzpomínky, tváře a postavy. V uších se mi ozývaly hlasy a jen některé mi byly povědomé. Bylo to jako vidina, jako věštba.

,,Musím s ní mluvit," vyjekla jsem a odtáhla se od otce.

,,Ne, teď musíš ležet a zotavovat se," zamítl táta a ramena mi zatlačil zpátky, abych ležela. V hlavě mi pořád svítilo sedm jmen sedm dívek a před očima jsem viděla našeho nepřítele.

,,Jak dlouho jsem spala?" zeptala jsem se, jako bych byla pořád v transu.
,,Čtyři dny."

,,Čtyři dny? Musíme si pospíšit. Potřebuju mluvit s Kathrine a s Furym, taky potřebuju, abys mi vrátil kámen času, a okamžitě musíme-"

,,Kingsley uklidni se! Nic takového nepřipadá v úvahu! Právě jsi se vzbudila, byla jsi dva roky v zajetí a teď se chováš, jako kdybys měla o světě lepší přehled než my. Vzpamatuj se, prosimtě."

,,Tati, ty to nechápeš! Tohle všechno," rozhodila jsem abstraktně rukama kolem sebe.

,,SHIELD, Hydra, můj únos, Kathrine Stark v bezvědomí, útok Lokiho na New York...to všechno se děje kvůli kamenům nekonečna, kvůli jejich Strážkyním. Musíme je najít. Musíme být tým. Kdyby se jen jediná z nás přidala na opačnou stranu, jsme v koncích. A čas se krátí," vysvětlila jsem rychle a snažila se přesvědčit otce.

,,Právě jsem tě našel, nechci tě zase ztratit."

Najednou si hraješ na starostlivého tátu?

,,Sám moc dobře víš, že jinak to nejde. Kámen mě ochrání, když bude třeba," uklidnila jsem ho. Nevypadal příliš přesvědčeně, ale moc dobře věděl, že to jinak nejde.

,,Kamenů je sedm-" začala jsem s vymýšlením plánu, který se mi v hlavě skládal jako puzzle.

,,Šest," opravil mě Strange. Věnovala jsem mu rychlý nesouhlasný pohled a pokračovala.

,,Vysvětlím ti to později. Ty víš, že musíme najít všechny Strážkyně, ale nevíš, kde je hledat, ani kdo jsou, ale já to vím. Vím, kde jsou a co musíme udělat abychom je našli a porazili Thanose!"

Steven Strange chvíli přemýšlel a jen tiše seděl. Vzala jsem ho za ruce a povzbudivě je stiskla.

,,Zvládneme to. Jsme přeci Strangovi."

—————

,,Takže Kenny, kdo jsou zbylé Strážkyně kamenů nekonečna a kde je najdeme?" začala Kathrine Stark, malá hubená brunetka s čokoládovýma očima a vážným výrazem ve tváři.

Po jejím boku stál Steve Rogers a vedle dvojice vyčkával Fury. Všichni mě skenovali pohledem, doktor Strange, táta, stál vedle mě jako morální podpora.

Seděla jsem ve Furyho pracovně, v nemocničím bílém hábitu, s obvazy po většině částech těla a nadopovaná všemožnými farmaceutiky, ale odhodlaná a plná energie začít s hledáním zbylých Strážkyň. Pravděpodobnost, že náš plán vyjde byla jedna budoucnost ku 865 miliardám budoucností, i přes to jsme to museli zkusit. Byl to poslední možný fungující plán

,,Chcete jména?" nadhodila jsem řečnicky. Fury mě probodl nepříjemným pohledem a dal mi tím jasně najevo, že svými vtípky si teď akorát tak zahrávám s ohněm.

,,Bianca Bright, Zoey West, ty Kathrine Stark,Juliet Wilson a Claire Stevanson. Claire musíme mít na své straně, ať se stane cokoliv. Je jediná, která ví, kdo a kde je poslední strážkyně posledního kamenu. Čas je klíč, ale je ho nesmírně málo. Nevím, kde jsou, ale vím, že my jsme jediná šance na pokus o záchranu vesmíru. Musíme se spojit, jinak proti Thanosovi nebudeme mít žádnou šanci," osvětlila jsem naši situaci.

,,Takže náš protivník se jmenuje Thanos," vysoukal ze sebe po chvíli ticha Steve Rogers. Přikývla jsem.

,,Vy jste zachránili mě. Teď je na čase, abych já pomohla zachránit vás," promluvila jsem po další delší odmlce a upřela pohled na Furyho.