Mist- |Avengers|

›zmatená‹

Zabočila jsem do uličky nedaleko od mé čtvrti a spatřila známého dlouhána s buřinkou. Na tváři se mu rozlil pobavený úsměv a hnědý pohled stočil k mé maličkosti.

Pokusila jsem se tomu nevěnovat pozornost a poklidně kolem něj projít, ale když jsem ho obcházela, chytil mé předloktí, přitočil si mě k sobě a do ucha mi zašeptal:

,,Jste moc šikovná, slečno. A taky dost viditelná, stejně jako Váš otec. Vaše rodové prokletí bypluje zanedlouho napovrch. Jen tak dál a budete první na rudém seznamu."

,,Co prosím?" zavrčela jsem rozhozeně a nechápavě jsem ho probodla pohledem, nepatrně naklonila hlavu na stranu, abych mu viděla do očí. Pokusila jsem se trhnutím ruky osvobodit ze sevření, ale marně.

Nadechoval se k další odpovědi, když tu se z druhé strany silnice ozvalo pronikavým mužským hlasem: ,,Nechte ji být!"

Muž jen naštvaně zavrčel, naposledy se na mě podíval a konečně povolil stisk a o několik kroků ode mě ustoupil. Rychle jsem se od něj vzdálila, neschopná jakkoliv zpracovat to, co se kolem mě dělo. Pohlédl přes mé rameno na dotyčného, který ho vyrušil, narovnal si buřinku na hlavě a poté spěšně odkráčel pryč.

Ohlédla jsem se v domnění, že zahlédnu toho, jenž mi pravděpodobně právě pomohl dostat se z problémů, které mohly být velmi nepříjemné a mohly nastat, ale na opačném chodníku jsem zahlédla jen párek městských holubů, kterých tady po Washingtonu D.C. bylo plno. Spokojeně vrkali, jakoby se nestali svědky žádné neobvyklé situace.

S hlavou plnou otázek a paranoidních myšlenek jsem se raději rychle vydala přímou cestou do bytu. Představa, že bych se večer vracela z ateliéru a někdo by si na mě počkal za rohem se mi nejevila jako příliš slavná a pohodlná volba.

Naneštěstí si na mě někdo počkal za rohem i tentokrát, ale nebyl to ten, koho bych čekala.

,,Phile?" vyjekla jsem překvapeně a zadívala se na jeho otcovskou tvář.

,,Ahoj Kenny," usmál se a pokývnul hlavou na pozdrav.

,,Co tady děláš? Co práce? A jak se má Cassie?" zeptala jsem se nadšeně. Už je to pár let, co jsem Phila viděla naposledy na jedné z mých výstav.

,,Momentálně je na škole, ale jistě se s ní už brzy uvidíš, to ale není důvod proč tu jsem. Bohužel jsem tu pracovně," pronesl a já až teď pohled zaměřila na jeho černý oblek a luxusní auto, které za ním stálo.

Něco tady nesedělo. Phil byl přeci průměrný americký občan, tohle by si,
jakožto zaměstnanec cestovky,
v životě nemohl dovolit.

,,Myslela jsem, že děláš v cestovce," vydechla jsem tiše a očima těkala mezi autem a Philem. Dnešní den dostal velmi rychlý spád díky velmi nečekaným a podezřelým situacím.

,,Heh, ne Kenny. Opravdu ne. Prosím sedni si do auta," pobídl mě a otevřel mi dveře na místo spolujezdce. Byla jsem ještě více zmatená než před pár minutami.

,,Co se děje?" vypadlo ze mě, když se i Phil usadil.

,,Jde o to," začal a nasadil si na nos sluneční brýle i přes skutečnost, že venku slunce svítilo jen minimálně. Chtěl dodat na autentičnosti a dramatickém dojmu?

,,Že po tobě někdo jde. Ten chlápek s buřinkou, překupníci umění, a jiné nezákoné organizace, které máme už pár let v hledáčku. Pravděpodobně chtějí abys jim zfalšovala nějaká díla a když bys nechtěla, mučili by tě, a pak asi i zabili," řekl s klidem, zatímco mně se v hlavě rodili všemožné scénáře o mé smrti.

,,C-cože?!" vypadlo ze mě hystericky. V hrudi jsem najednou cítila tlak a srdce se mi rozpumpovalo. Měl s tím snad něco společného i muž s buřinkou?

,,Jen klid. Přesně za devadesát minut tě u tebe doma vyzvedne náš agent a dopraví tě do bezpečí-"

,,Agent? Jakože tajný agent? Phile děláš si ze mě srandu? Kdo vůbec jsi?" vyjekla jsem. Phil mě chytl za předloktí a donutil mě, abych se trochu uklidnila.

,,Tak hele, Kenny, tady jde o minuty. Ne, nejsem pracovník cestovní kandeláře. Ano, přijde tajný agent. Jsem agent SHIELDu. Co to je, to teď není důležitý, důležité je, že klíčové heslo je broskev," řekl a podíval se na mě přes tmavá skla brýlí.

,,Broskev?" nechápala jsem. Přišlo mi to absurdní.

,,Ano. Už jen 87 minut. Nezapomeň broskev. Sbal si to nejnutnější na neurčitou dobu, pokud máš zbraň, vem ji s sebou," rozkázal.

Měla jsem spoustu otázek. Co se děje? Proč se to děje? Co je sakra SHIELD? Od kdy je Phil tajný agent a proč za mnou vůbouc posílají tajné agenty?!Vždyť já nejsem schopná falšovat jiné obrazy! Nemůžou po mně jít překupníci!

Přes to všechno jsem ze sebe vysoukala jenom jednu chabou otázku.

,,Co je to rudý seznam?"

Phil si mě prohlédl skrze tmavá sklíčka soucitným pohledem a poté mě povzbudivě poplácal po rameni.

,,To nechceš vědět. A teď, jdi," přikázal mi.

Hlavou mi vířilo snad ještě více myšlenek a dotazů než předtím. Nevěděla jsem, co dělat, komu věřit, na co se ptát. Byla jsem zmatená, v hlavě mi to šrotovalo, ale ve stresové situaci jsem nebyla schopná přemýšlet a uvažovat.

I přes to všechno zmatení jsem kývla a pokusila se ignorovat svou paniku. Naposledy jsem pohlédla na Phila, a pak bleskově vyběhla z auta. Neohlížela jsem se a okamžitě vyrazila domů.