Mist- |Avengers|

›unáhlená‹

,,Podej mi ruku," řekl táta a já ho okamžitě poslechla. Neměla jsem sílu vzdorovat.

Chytl mou tmavou dlaň a kolem jeho zápěstí se opět objevily oranžové kruhy. Až teď jsem si všimla i zářivých runových písmen. Oranžová pomerančová záře se zeleně pistáciovou nepopsatelně kontrastovala a zároveň ladila.

Otec pozoroval reakci zelené záře na jeho kouzla a ta se dostavila prakticky okamžitě. Po několika málo sekundách našich propletených rukou se má záře dala na ústup a pohasla. Energie mě opustila a pohltila mě únava. Do teď jsem byla schopná se pod náporem adrenalinu držet při vědomí a neusnout, teď jsem však skoro okamžitě padla vyčerpáním k zemi. Bylo toho na mě už moc.
———

,,Kingsley?" zatřásl mi někdo s rameny a oslovil mě. Nesouhlasně a nesrozumitelně jsem zamručela.

,,Kingsley, dělej. Nemáme času na zbyt," mumlal mi otec do ucha a nepřestával se mnou třást.

Promnula jsem si obličej a podívala se na něj. Vypadal rozrušeně. A ve vrásčité a vousaté tváři byly vidět známky starosti.

,,Nějaké zprávy o Elmundovi?" zeptala jsem se tiše. Ležela jsem ve Stevově pokoji na zemi a otec se skláněl nade mnou, zatímco Steve s pomocí Wonga balil všechny věci, které byly po pokoji rozházené.

,,Řekneme ti to později, teď se rychle seber, musíme tě dostat do New Yorku," naléhal táta. Pomalu jsem se postavil a pokusila se najít balanc, abych se pod vlivem bolavé hlavy zase nesesypala na dřevěná prkna podlahy.

,,Proč? Teď jsem přiletěla do Tibetu!" zaúpěla jsem vzdorovitě. Nikdo se mě, ale na nic neptal, takže mé protestování bylo úspěšně odignorováno. Steve mi do rukou vrazil mou zabalenou tašku s věcmi a postrčil mě k otci, zatímco on prostým pohybem oranžově jiskřících rukou otevřel portál do jiného prostoru přímo v pokoji.

,,Tak tohle je na mě už moc," zamumlala jsem vyčerpaně, ale otec mi nedával moc prostoru na stěžování a okamžitě mě strčil skrz portál do jiné svatyně, jak mi později došlo, když jsem se rozhlédla.

Vyčítavě jsem se podívala skrz portál na otce a Steva. Zamračila jsem se a bez dalších okolků a slov, kdy by mě jistojistě opět neposlouchali, jsem se vydala k dřevěným dveřím naproti, doufajíc že to bude východ. Ani nevím, co mě to popadlo. Chtěla jsem zpátky svůj starý život.

Uchopila jsem měděnou kliku a tašku si přehodila přes rameno.

,,Kingsley!" zahřměl otcův hlas. Neohlížela jsem se. Otevřela jsem dveře a ovanul mě starý známý vzduch velkoměsta.

,,Okamžitě se vrať! Zbláznila jsi se?!" vykřikl otec a rozeběhl se ke mně. Nic jsem neodpovídala, jen jsem proklouzla dveřmi ven, zabouchla je za sebou se zlomyslnou myšlenkou na otcův zlomený nos, seskočila z pár schodů, které scházely do ulice od nenápadného domu a zařadila jsem se do davu, který proplouval čtvrtí New Yorku.

Nechtěla jsem už mít s otcem a tou jeho povedenou smetánkou a SHIELDem nic společného. Raději ať si mě zajmou překupníci než abych se nadále musela účastnit jeho plánů. Elmund je kvůli mně někde zraněný! A je to jenom Strange chyba!

Ani jsem nezaznamenala tu slanou kapičku vody, která mi začala stékat z tváře. Byla jsem neuvěřitelně naštvaná a zoufalá. A do toho všeho se na protějším chodníku objevil vysoký muž s černou buřinkou a širokým vítězným úsměvem.