Mist- |Avengers|

›všímavá‹

Druhého dne jsem se kolem desáté hodiny ráno vydávala ve svátečním šatstvu pěšky do středu města, kde se měla dražba konat.

Nebylo to daleko a já byla zvyklá chodit pěšky, případně jezdit městskou hromadnou dopravou. Dnes jsem však společně se svou malou korálkovou kabelkou a měkkou tužkou za uchem kráčela ve svých oxfordkách napříč dlážděnými ulicemi Washingtonu.

Procházela jsem čtvrtí, která se ještě několik desetiletí zpět považovala za černošskou a zavrhovanou, avšak já v ní viděla překrásné ulice a staré domy s ozdobnou omítkou a krásnými oblouky nade dveřmi.

V jednom z nich jsem se mohla pyšnit svým ateliérem. Byl to prostor na půdě jednoho z domů, ze kterého jsem měla krásný výhled na město skrz velké francouzké okno z devatenáctého století, které činilo většinu povrchu jedné stěny.

Prošla jsem čtvrtí a ocitla se na malém náměstí na jehož druhé straně byla dražební síň. Rozešla jsem se napříč náměstím a nasadila úsměv. Kolem mě projelo v bezpečné vzdálenosti černé obrněné auto. Předpokládala jsem, že v něm přiváželi nějaké další díla na prodej. Obvykle se zdejší dražební ceny dokáží vyšplhat až na 500 000 dolarů, což není malá suma.

Obchodníci či kupci bývají v balíku a když mají již předem vyhlídnuté dílo, jsou schopni za něj zaplatit astronomické ceny. Není to snadné, ale pro mě jako umělce a dodavatele, je to jeden z příjmů. Člověk si najde známosti a kontakty, udělá si jméno a lidé najednou o jeho díla stojí.

Vešla jsem do noblesní budovy s červeným koberce, vystavenými obrazy a sochami a elegantními obchodníky v drahých oblecích. Nacházely se zde samozřejmě i ženy v dlouhých šatech či oblečcích se spletenými vlasami do drdolů a copů a k jejich ladnosti a noblese jsem ve svých bavlněných kalhotách, úplém triku s rolákem a světlém saku s kudrnatými vlasy sepnutými do falešného culíku a velkými brýlemi na nose, měla daleko.

,,Kenny, jak rád Vás opět vidím," ozvalo se za mnou hlubokým hlasem s britským přízvukem.

Otočila jsem se a spatřila starého podsaditého mužíka v obleku, dvěma bradami a prošedivělým knírkem.

,,Dobré dopoledne Sire Malmedy," odpověděla jsem s úsměvem. Byl to můj první kupec, který si objednal i obraz na zakázku. Měla jsem tehdy zachytit krásu jeho dcery Eleanor Malmedy, která je jen o pár let mladší než já. Když jsem ji malovala, bylo jí osmnáct. Teď už prý i podniká a zakládá rodinu, jak jsem se dozvěděla z mailů, které jsme si ještě nedávno posílali.

,,Ale Kenny, pro Vás jsem přeci Stephan. Mimochodem už teď se těším na Vaše kousky. Vy jste vždycky můj favorit," pronesl a jako obvykle jeho 'r' řinčelo mnohem více než byl americký občan zvyklý.

,,A Vy jste, Stephane, můj oblíbený obchodník," usmála jsem se sladce.

Měla jsem pana Malmedyho ráda. Cestoval na všechny mé dražby až z Londýna a považovala jsem ho za svého patrona.
Když mi bylo nejhůř, dal mi nemalou částku peněz se kterou jsem se dokázala vyšplhat z dluhů a do roka jsem mu ji i vrátila.

To on mohl za můj vzestup v kariéře umělce.

Ozval se gong, který ohlašoval začátek dražby. S úsměvem jsme se rozloučili a každý svou cestou jsme odešli do dražební síně.

Posadila jsem se na kraj poslední řady, kde jsem měla výhled na dražená díla i všechny kupující zájemce.

Na druhé straně síně jsem si všimla vysokého muže s buřinkou a pronikavým hnědým pohledem, který na mě upíral. Když jsem mu pohled oplatila, rychle se odvrátil k právě vystavené sošce Venuše, která byla na můj vkus až příliš abstraktním dílem.

Vlastně jsem usoudila, že za malou dřevěnou hranatou sošku pomalovanou olejovými barvami žluté, modré, fialové a zelené s očima šikmo od sebe, bych nikdy nedala požadovanou částku, jako její kupec.

Možná jsem v tomto ohledu byla příliš staromódní, ale i přes moji toleranci jsem se rozhodla, že ve svém oboru raději zůstanu u portrétů a krajin, které byly mou specialitou.

Během třiceti minut, kdy už každý mohl utratit veškeré svoje úspory, došlo i na mé dílo.

Na stolek se přineslo velké plátno potřené barvami z nejdražších a nejkvalitnějších zdrojů.
Vše v síni na chvíli utichlo a pár pohledů se stočilo na mou osobu. Byl mezi nimi i hnědý pohled dlouháná s buřinkou. Pak se ozvalo klepnutí a zazněla vyvolávací cena.