Jak Ven (INCEST)[Marcus & Martinus]

8

T:"Neplač to nějak zpravíme"usmál jsem se na ní a snažil se taky nesmát...Marcus je takovej hajzl

"Vypadáš jako rozkvetlá slunečnice." Začal jsem se tlemit hlasitěji.
"Marcusi! Omluv se sestře!" Stekla po mě máma a já si zakryl pusu, bych se nezačal smát.
"Promiň... Pampeliško!" Začal jsem se smát znovu.
"Jdi do pokoje! Jsi bez večeře!" Zakřičela na mě máma a já se smutně rozešel k sobě do pokoje

E:"Ale notak Elis...Však má pravdu...kdyby na sebe ve 14 letech nepatlala takovou tunu Make-up tak se ji to nestane"odsekl očividně její táta a já se taky musel usmát...má pravdu

Naštvaně jsem si lehl na postel a koukal do prázdna. Máma se jenom zastává Tess a na mě kašle. Myslí si jaká je modelka, přesto je to hrozná namyšlená nána... Tak jako všechny ostatní ženský

Pomohl jsem Tess a ta pak šla pomoct povině matce s večeří...bylo my Marcuse líto a ani nevím proč...vydal jsem se za ním nahoru a zaklepal na dveře kde bylo napsáno velkým tiskacím MARCUS

"Hm..." Zamručel jsem. Nikdo neocení mou srandu. Pro ně jsem jen rozmazlený malý prcek, co čumí po holkách. Můžou být rádi, že ne po klucich

Otevřel jsem dveře a uviděl tu malou osůbku s blonďatými vlásky sedět zády na postely...
T:"Marcusi"optal jsem se tiše

"Co potřebuješ?" Zarazeně jsem se na něho podíval a na rtech se mi objevil úsměv.

T:"Jen jsem ti chtěl říct že to směšné bylo...holky hold nepochopí srandu"taky jsem se na něj usmál a sedl si vedle něj

"Opravdu?" Rozzářili se mi oči a hned jsem ho objal kolem pasu.
"Jsi jako můj starší bratr, i když se moc neznáme." Zasmál jsem se.

T:"Ale prosím tě"zasmál jsem se a taky ho objal"hele...pokud se chceš líbit holkam tak se jim nesmíš smát a musíš jim pomáhat i když je to sebemenší hovadina"

"Jakože mám být na ně hodný? Vždyť se ani nechápou můj humor." Odtáhl jsem se.
"Aspoň to zkusím." Povzdechl jsem si.

T:"Holky nikdy nechápou humor ale ty musíš chápat ten jejich což je dost obtížné"