Jak Ven (INCEST)[Marcus & Martinus]

38

T:"Slyšel si ho...očividně ne...ale to je jedno..."

"Ne není! Umíráš a já s Tím nemohu udělat nic!" Začal jsem se pěnit a prudce se postavil. Začal jsem do všeho kopat a mlátit.

T:"Nemusíš vše ničit"povzdechl jsem si a vytáhl další cigaretu

"Máš pravdu.... Dej mi cigaretu a za chvíli jsem tady." Vytrhl jsem mu krabičku z ruky, zapálil si a následně odešel z domu.

T:"Kam jdeš"tiše jsem dodal když se zavřeli dveře

"Něco si zařídit." Sedl jsem si do svého auta a odjel jsem pryč.
*
Zabil jsem dva další lidi... Byli nevinní, nic s Tinusem neměli, ale ve mě se vařil vztek.

Zůstal jsem tam sedět další dvě hodiny a čumněl do země...v hlavě mi probíhaly všechny možné myšlenky...přemýšlel jsem fakt nad vším...kolik mi zbývá asi už času

Seděl jsem na lavičce a upíjel z flašky tvrdého alkoholu, než se přede mnou objevila zahalená osoba a než jsem ji stačil pohlédnout do tváře, praštila mě pálku.

Ani jsem si to neuvědomil a už mi po tvářích tekly slzy...je toho ne mě dost...pomalu jsem začal přemýšlet nad všemi různými věcmi...nesmysli i celkem pobýratelnými věcmi...fakt by mě zajímalo proč se tohle všechno poslední dobou děje...z mého přemýšlení mě vytrhl divný skřípavý zvuk...proto jsem se otočil směrem ke dveřím kde jsem uviděl vysokou postavu...
T:"Marcusi co dě-"myslel jsem si že je to Marcus ale když mě to přetáhlo po hlavě panvičkou tak jsem začal váhat

Probral jsem se na studené zemi a zvedl pohled. Tinus!
Rychle jsem se k němu dostal a hladil ho po tváři.
"Jsem tu s tebou." Hladil jsem ho po vlasech

T:"Kde to jsme?"Proml jsem si oči a rozkoukal se kolem...na noze jsme měli okovy a uprostřed místnosti byl stojan se zbraní...Koukal jsem na ni dost vyjukaně...

"Který krypl?!" Prudce jsem se postavil, ale škubl jsem s okovy a zase spadl na zem.
"Co tok sakru je?!" Začal jsem se rozhlížet.
"Zahrajeme si takovou hru? Jako ty Marcusi a Nelly?" Prudce jsem se otočil.

Uviděl jsem stát mezi dveřmi nižší bloncku...
T:"Tess?"vydal jsem ze sebe

"Měla jsi zhebnout." Zasyčel jsem.
"To by jsi si přál." Úšklíbla se.
"Jdi do hajzlu!" Vyjel jsem na ni.
"Mlč Marcusi... Mám říct Tinimu, co si všechno provedl? Co mu způsobuješ? Marcusi, to není láska, ty jsi jim přímo posedlý. Jsi psychopat."

T:"O čem to mluvíš? Jaka hra? Co udělal??"

"Nic." Otočil jsem se rychle na Tinuse.
"Zabil Nelly, zabil ti mámu, doktora, který ti nedokázal pomoci a potom... Dva nevinný lidi a taky se pokusil zabít mě. To ti trošku nevyšlo." Usmála se na mě sladce, ale já se rychle nahl pro zbraň a namířil ji na ni.
"Pokud jsi si nevšiml, mám před sebou neprostřelné sklo." Naštvaně jsem praštil s pistolí o zem.

T:"Marcusi...je to pravda??"

"N-ne! Já jsem nic neudělal." Pohladil jsem ho po líčku.
"Miluju tě..." Pokusil jsem se o úsměv, ale bál jsem se, že se mě bude bát a věřit mi taky nebude

T:"Nerozumím tomu...o jaké hře jsi mluvila??"snažil jsem se zjistit víc