Jak Ven (INCEST)[Marcus & Martinus]

28

Slyšel jsem že něco říkal ale už jsem nereagoval...už jsem spal

Ráno jsem se probral a byl jsem úplně nalepený na Martinuse. Měl jeho ruku kolem pasu a on zas tu moji. Vypadal roztomile, když spal. Nos jsem více zabořil do jeho hrudě a vdechoval jeho osobitou vůni.

Cítil jsem něčí dech a ten mě šimral...musel jsem se zasmát a zahrabal jsem hlavu víc do polštáře

Slyšel jsem jeho krásný smích. Po tak dlouhé době. Políbil jsem ho na hruď a užíval si chvíli s ním. Teď už  nám nic nestojí v cestě. Jsme jenom my dva.
Bříšky prstů jsem mu obkresloval břišní svaly a culil se u toho.

Cítil jsem prsty na mé hrudi...tak počkat...na Nelly byli moc velké...sakra však Nelly včera zmizla a přišel Mac...kurva...rychle jsem otevřel oči a spatřil Maca...
T:"Panrbože já zapomněl na Nelly"

Už je to tu zase. Zase ona.
"Proč se o ní pořád zajímáš? Vždyť... Vždyť je hrozná. Má na sobě tunu make-upu. Snad umělejší prsa jsem u ženských neviděl." Povzdechl jsem si.

T:"Já nevím...stejně nám to poslední dobou skřípe...ale už si nechci hledat jinou...nebavi mě to...a hlavně je těhotná...neřekla mi to ale já našel ten test"

Mé zorničky se roztáhly. Ona celou dobu byla těhotná?!
" A-Ale... Co když není tvoje? Martinusi, já ti dám klidně všechno co mám. Já tě neoodvedu nikdy." Posadil jsem se na něho obkročmo. Nemůže mě opustit. Znovu ne.

T:"Ale já potrebuju trvalý vztah...rodinu...dítě..."
zamumlal jsem tiše"a to ty mi nedáš"sklopil jsem pohled

Do očí se mi nahrnuly slzy.
"Klidně si ho adoptujeme.... Vždyť je to hezké mít dítě, které přišlo o rodiče." Po tváři se mi svezla slza. Nemohu ho nechat jít

T:"Marcusi ale ty to nechápeš...tady nejde jen o mně ale moje rodina chce abych měl dítě...máma se usadila zas s jiným a chce být babička...nutí mě do toho"

"Proč? Proč je posloucháš? Proč že sebe děláš debila?! Ta holka tě podvádí a ty se o ni strachuješ?! Vždyť to dítě ani není tvoje! Martinusi..." Vzal jsem jeho tváře do dlaní a hleděl mu do očí.
"Já ti dám lásku. Pokusím se ti dát všechno, protože tě miluju. A ty musíš být můj. Vždycky to tak mělo být." Přisál jsem se mu na rty.

T"Marcusi"odtahl jsem se"nevím co máš za pocit ale určitě to bude tak pocit stále děcké lásky nebo já nevím jak to říct"

"Žádná dětská láska to nikdy nebyla. Je se s tebou cítím úplně jinak. Tak... Úžasně. Když jsem s tebou, svět je tak nádherný." Nemiluje mě... Opravdu mě nemiluje. Ať si teď nejsem ze mě dělá legraci a řekne mi, že mě miluje... Prosím bože

T:"Marcusi...co chceš slyšet"

"Že mě miluješ." Vydechl jsem a hleděl mu do očí. Jestli mě odmítne, zabiju jeho mámu. Pak mu nikdo stát v cestě se mnou nebude.

T:"Marcusi...já ani vlastně nevím co znamená milovat"povzdechl jsem si tiše"promiň"

"Je to jednoduché, ale pokud se necítíš na vztah, nevadí. Dělej si semnou, co chceš. Klidně si udělej ze mě kurvu, jednoduše cokoliv, hlavně mě nedrž od sebe, protože tě miluju a nechci o tebe přijít." Znovu jsem cítil, že budu brečet. Jenom kvůli tomu, že ho miluju. Už nechci zažívat ty dny jako předtím, když mě opustil poprvé. Nemohl jsem na něho přestat myslet a chtěl ho vidět, jenže on se odstěhoval. Nemohl jsem ho vídat.

T:"Marcusi ale to nejde"utrel jsem mu slzy z tváře "Nemuzu mít kluka a to co se včera stalo byla chyba...proste to tak nejde"schodil jsem ho ze sebe a nandal si boxerky

Tupě jsem seděl a hleděl přes sebe. Nechci, aby mě nechal jít.
"Martinusi... Prosím... Cokoliv se mnou dělej, ale neopuštěj mě." Vzlykl jsem a upřel na něho pohled. Nechci aby mě nechal. Chci abych byl jeho. Jenom jeho a on zase můj

T:"Promiň ale to nejde"koukl jsem se do zrcadla a viděl ho...pohled na něj mě ničil"měl by si jít"