Jak Ven (INCEST)[Marcus & Martinus]

31

T:"Odhoďte zbraň a ruce nad hlavu"zařval jsem s pistolí u jeho hlavy"okamžitě"

Dal jsem ruce na horu a flaska mi vypadla z ruky. Pomaličku jsem se otočil.
"Martinusi? Proč na mě míříš tou zbraní?" Zeptal jsem se opatrně a prohlížel jsem si ho.. Sakra... On je policajt?!

Když jsem uviděl Marcuse tak jsem si oddechl a zbraň uklidil...
T:"Co tady děláš ve dvě v noci sakra ??"štěkl jsem po něm a odemkl dveře od domu...byl úplně na mol

"Musel jsem tě vidět." Usmál jsem se.
"Ty jsi brečel?" Udiveně jsem si ho prohlížel a bez pozvání vešel k němu domů

T:"To ale to je fuk"popotahl jsem nudli co mi tekla z nosu"proč jsi se tak zlil sakra ??"

"Kvůli tobě... Protože tě miluju." Přišel jsem blíže k němu a natlačil ho na kuchyňskou linku.
"Ale řekni mi, proč brečíš." Bříšky prstů jsem ho pohladil po líčku

T:"Marcusi...nejdřív mě pusť"měl jsem z nej strach...bůh ví čeho je schopný

"Až mi řekneš, proč jsi brečel. Nesnesu pohled na to, když brečíš." Přiopilecky jsem se Zasmál políbil ho na špičku nosu.

T:"Kvůli ni"šeptl jsem tiše

"Kvůli Nelly?" Povzdechl jsem si. Určitě ví, že je mrtvá.
"Co se s ní stalo?"

T:"Já nevím"rozvzlykal jsem se úplně"Někdo ji zabil...našli jsme ji ve sklepě upoutanou na nějaké divné věci...vyrvala si kůži"

Takže je po ní. Super. V duchu jsem se radoval.
"Takže... Je mrtvá. To mě opravdu mrzí. Budu tu pro tebe, jestli chceš." Smutně jsem se na něho Usmál a přitáhl si ho do objetí.

Objal jsem ho taky a vzlykal mu do ramene...
T:"Proč to někdo udělal"

"To nevím... Neměla nějaké konflikty?" Pevně jsem ho držel a políbil ho na krk.
Je mi to tak líto Martinusi, že pláčeš, že ti působím takovou bolest, ale brzo všechno bude lepší. Brzo budeme jenom spolu, až odstraním lidi, kteří ti diktují život

T:"Nevím o nich...Vlastně jsem o ni věděl málo"povzdechl jsem si tiše"A ještě k tomu jsem ten případ dostal na starosti já"

Uf... Sakra.
"Tak doufám, že toho krypla brzo dostanete." Odtáhl jsem se a zahleděl se mu do očí

T:"To já taky"povzdechl jsem si tiše"vůbec nemám náladu to řešit"

"Chápu tě." Chtěl jsem ho políbit, ale musím mu dát čas. Přišel o dítě, které jsem mu zabil já... Mrzí mě to, ale já mu mohu dát hezčí budoucnost.

T:"Už mě pustíš??"ozval jsem se tiše

"Jo.. Promiň." Pousmál jsem se.
"Mám odejít." Slabě jsem si povzdechl

T:"Dej si sprchu...potřebuješ se probrat"usmal jsem se"můžeš tu kdyžtak přespat...posteli je tu dost...já si jdu lehnout"poplacal jsem ho po rameni a vydal se do schodů"a opatrně"

Takže tu můžu u něho přespat... Dobrá známka toho, že u něho mám šanci. Pomaličku jsem prošel celý dům, abych našel sprchu a následně si do ní vlezl.

Lehl jsem si do postele a převalil se na bok zády ke dveřím...nechci nad tím přemýšlet...ale ono to nejde...Martinusi přestav si kupu čokoládové zmrzliny a diamantový zámek to tě vždy uklidní...hovno už nejsem malý dítě

Vylezl jsem ze sprchy s ručníkem kolem pasu. Nemohl jsem si nevšimnout pout, které tu měl položené z práce. Co si takhle pohrát s Martinusem? Uchylně jsem se pousmál a čapl po nich. Vešel jsem do jeho ložnice a beze slova jsem se posadil na jeho klín.