Jak Ven (INCEST)[Marcus & Martinus]

35

Smutně jsem zaskučel... A moje nedokončená práce v hajzlu. Vzal jsem si mýdlo a začal se umývat.

T:"Wigume dneska mi je nějak špatně zůstanu doma"
W:"V pohodě stejně ještě nemáme otisky takže by jsi tu byl k ničemu"
T:"Dobre děkuju"usmal jsem se pro sebe a tipl to"domluveno"

Přišel jsem oblečený do kuchyně a usmál se.
"Tak to je super." Objal jsem ho kolem pasu a políbil ho do vlasů.

T:"Tak pojedeme ?"

"Dobře... Budeš řídit?" Zeptal jsem se, když bral klíče od auta a následně jsme vycházeli z domu

T:"Jo jo klidně"

Když jsme dorazili před její dům, přemýšlel jsem, jak to všechno asi tak dopadne... Pokud špatně může se rozloučit se svým životem.

Vylezli jsme ven a vydali se ke vchodu...já zazvonil a čekal

Když se otevřeli dveře, mile jsem se usmál.
"Marcusi, já myslela, že prijede až zítra." Usmála se na mě. Proč to ta kráva hned musí vyslepičit

T:"Co?"Zasmál jsem se"tak jsme přijeli oba o den dřív"zasmál jsem se abych odlehčil situaci

"Neřeš to..." Zašeptal jsem a jeho mamka nás pustila dovnitř.
"Je hezké, že jste se znovu spřátelili. Jakpak jste se našli? To jste se po těch letech poznali?" Vejla mi prsty do vlasů a následně rukou začala pohybovat. Vsadím se, že mé vlasy se rozlítaly do stran

T:"No jo vlastně když jsem vzal Nelly na večeři tak Marcus je číšník...jen chtěl jsem ti říct že s ni už nejsem"

"Počkat.. Cože?! Martinusi Gunnarsene! Ty se k ní hezky vrátíš!" Sklopil jsem pohled. No... Tak to bude asi horší než jsem si myslel.

T:"To asi těžko když je mrtvá"povzdechl jsem si

"Počkat... Co se stalo? Martinusi, musíš mi říct všechno." Vyhrkla.
"Paní Gunnarsen... Já bych. Martinuse nevyzvidal. Je to krátká doba, co se to stalo." Povzdechl jsem si a objal ho kolem ramen.

Objal jsem ho nazpět kolem pasu a rozbrečel se

"Shh..." pohladil jsem ho po vlasech.
"Počkat, počkat... Vy dva..." Začalo ji to pomalu docházet.

T:"Jo"vydechl jsem mezi vzlyky a oběti zpevnil

"Martinusi! Děláš si srandu?! Ty nejsi teplej buzerant!" Vyjela na něj, ale to už jsem se Vymanil z Martinusovo objetí a prudce se postavil.
"Je jeho volba s kým chce být. A navíc, vy by jste ho měla podporovat!" Vyjel jsem na ni.

T:"Marcusi...Klid...půjdeme"zvedl jsem se a vydal k východu

Snažil jsem se zachovat klid a vydal se s ním z domů. Ta zhebne... Hned zítra je mrtvá.

T:"Marcusi...budeme to ignorovat ju?Uz o tom aspoň ví a víc to řešit nebudem"

"Dobře." Krátce jsem ho políbil.
"Tak pojedeme." Vzal jsem ho za ruku a následně mu sebral i klíče. V takovém stavu ho nenechám říditm

T:"Tak jo...nějak mě bolí hlava asi si musím jít lehnout"povzdechl jsem si a sedl si na sedačku spolujezdce

Když jsme přijeli domů, spal jako miminko. Odnesl jsem ho do domu a hned na to jsem opět odjel.
Zaslouží si smrt... Nikdo nebude diktovat mému Martinusovi, co smí nebo ne.

Cítil jsem že mě Mac pokládá do postele a já se zachumlal do peřiny...
T:"Nechoď pryč"zašeptal jsem ale bylo pozdě

Dorazili jsem opět před její dům a nasadil si bílé rukavice. Následně jsem se podíval zda stříkačka s heroinem je naplněna. Víte l, že můžete zabít člověka při větší dávce heroinu a nebo když se netrefíte do žili? Ne? Sledujte mě.
Vešel jsem do jejího domu bez pozvání.

Když jsem se probral tak jsem si šel dát sprchu...pořad mi bylo nějak šoufl...možná to bude tím že jsem nic od rána nejedl...půjdu udělat večeři

Hned, jak mě spatřila, začala na mě hystericky ječet, ale to už jsem ji chytil pod krkem a stříkačku zabodl do krku.
"Zbohem v pekle, krávo." Odhodil jsem ji na zem a stříkačku ji nechal zabodnutou v krku. Usilovně lapala po dechu. Nakonec jsem odešel z domu a rukavice odhodil do popelnice. Sedl jsem do auta a jel zpátky za Martinusem.

Zrovna jsem dělal palačinky když jsem slyšel otevřít dveře
T:"Marcusi to jsi ty?"