Jak Ven (INCEST)[Marcus & Martinus]

37

T:"A co? Zeptal jsem se zmateně...

"Máte rakovinu." Povzdechl si doktor, jelikož já jsem se ke slovu neměl. Brečel jsem a sviral jeho ruce ve svých dlaní

Nic jsem na to neříkal...co bych taky měl

Vraždil jsem pohledem doktora. Měl jsem chuť zabíjet.
"Martinusi, bez do auta." Příkazal jsem mu.

T:"Musím do práce"povzdechl jsem si a vzal si jeho klíče..."dojdeš domu?"

"Dobře. Hlavně opatrně." Pohladil jsem ho po líčku
"Nějak tam dojdu." Usmál jsem se.

T:"Díky"jako tělo bez duše jsem se zvedl a odešel k autu...a zas na místo činu

Otočil jsem se na doktora a popadl jsem propisku. Než stačil vykřiknout, dal jsem mu ruce před pusu a přirazil ho na dveře.
"Buď ho budete operovat a zachránite mu život, nebo jste mrtvý." Zasyčel jsem.
"Nemufu... Je to pfo celvém tele." Zamumlal mi do dlaně, ale já mu vrazil vší silou propisku do krku. Vykřikl bolesti a začal se bránit. Kopl mě do břicha a já Zaskučel jsem bolesti.

Nechtěl jsem tam...proč se sakra zastavil někdo u mích blízkých...co jim kdo udělal ? Však jak znám svou rodinu tak nikdo neměl potíže...teda nevím jak Nelly ale ta už je mrtvá tak co sakra...a teď moje matka...kam to ještě zajde

"Ty kryple..." Zasyčel, ale já mu vrazil pěstí a rychle hrabl po polštáři na jeho židli. Sedl jsem si na něho obkročmo a začal ho dusit.

Když jsem měl celkem jasno co se stalo tak jsem si to zapsal do deníku a začal v těch dvou vraždách hledat nějakou spojitost...každá je úplně jiná...nemůže to být stejný člověk

Přestal se bránit a když jsem sundal z něho polštář už nedýchal. Šáhl jsem mu na tep a nedýchal. Úšklíbl jsem se pro sebe. Polštář jsem vrátil na stejné místo a vydal se domů

Po zdlouhavých hodinách mi konečně dovolili jít domu a já úplně vyčerpaný odešel do auta...je mi blbě...mám chuť na cigára...musím si pro ně zajet na pumpu

Seděl jsem v obýváku a nervózně poklepával nohou, občas jsem se prošel k oknu, abych viděl, kde je Martinus.
"Kde doprdele je?!" Shodil jsem na zem vázů a pohlédl do zrcadla.
Měl jsem černé kruhy pod očima a zdálo se mi, nebo škubu s hlavou? To je ale teď jedno. Kde je ale k sakru ten Martinus!

Došel jsem před dům kde jsem odhodil tašku a sedl si na schody...tady se vždy nejlíp kouřilo

Zaslechl jsem auto a přiskočil k oknu. Auto tam bylo, ale Tinus nikde.
Prudce jsem otevřel domovní dveře, ale pohled mi spadl na blonďatého může.
"Tinusi?! Co blbneš!" Vytrhl jsem mu cigaretu z ruky.
"Máš rakovinu a kouříš?!" Křičel jsem na něho, jelikož jsem o něho měl strach.

T:"Co s tím...stejně je to už jedno...dřív nebo později chcípnu...nechci si odpírat prostý radosti života"řekl jsem chladně,klidně a hlavně vyčerpaně

Posadil jsem se vedle něho a smutně si povzdechl.
"Ale já tě Miluju a nechci, aby si se takhle níčil." Povzdechl jsem si.

T:"Pozdě"pouze jsem šeptl a opřel se o jeho rameno...

"Musí existovat něco, co ti pomůže." Povzdechl jsem si a políbil ho do vlasů.

T:"Slyšel si ho...očividně ne...ale to je jedno..."