Jak Ven (INCEST)[Marcus & Martinus]

26

Když jsem platil Martinusovo jídlo, dostalo se mi do ruky jeho telefonní číslo, na čemž jsem se pro sebe Usmíval jako blbec

...

T:"Nechceš mi jako vysvětlit co to mělo znamenat v té restauraci??"vykřikl jsem hned po tom co jsem zavřel dveře
N:"Myslíš si jakože si tě nechám zbalit nějakým buzíkem?? To v žádném případě"
T:"Prosím tě jsem tu přece jen pro tebe"
N:"A proto s nim flirtuješ co?? Myslíš si že jsem kráva??"
T:"Cože?"
N:"Chce tě a ty s nim flirtuješ...věřím že se s nim stejně za chvíli vychrápeš...to by ti bylo podobný"zařvala na mě a mě došli nervy
T:"Vypadni od tud"zařval jsem a ona za sebou zabouchla dveře

Po práci jsem se musel projít. Přemýšlel jsem, co asi tak napíšu Martinusovy. Pouhé "Ahoj" je trošku trapné. Procházel jsem kolem parku, kde jsem spatřil Nellu, jak naštvaně chodí z jednoho místa na druhé. Potichu jsem se k ní připlížil a chytil ji ze zadu. Hned se začala svijet, tak jsem ji přiložil dlaň k ústům. Máchala a všude kolem sebe kopala. Nahl jsem se blíže k jejímu uchu.
"Neboj se zlatíčko... Zahrajeme si takovou menší hru." Usmál jsem se pro sebe. Je načase se jí zbavit.

Nelly se nějakou tu hodinu už nevracela a já začal mít deprese...co když se ji kvůli mě něco stalo? Co když se stratila...potrebuju nějakou psichicky podporu a první kdo mě napadl tak byl Marcus...on mě určitě podrží...vzal jsem tedy mobil a našel ho v kontaktech

Odtáhl jsem ji do sklepa, kde jsem rychle zamkl, aby mi neutekla.
"Ty psychopatická buzno! Pusť mě!" Začala ječet, ale já na dveře ukázal vztyčený prostředníček a následně odešel z domu. Věděl jsem o jedné budově, kde jsem se rozhodl, že si opravdu zahraji s ní hru. Samozřejmě, že tam nebudu, kdyby přijela policie, tak by mě ihned chytla.
Mezitím, co jsem připravil výbušniny, které byly přivázané za provázek s klíčkem. Ten jsem měl v plánu dostat do jejího žalůdku. Mohla by si ho vytáhnout, ale to nedokáže, jelikož musí být velice opatrná, jinak to bouchne. Začal jsem se pro sebe culit při myšlence, že Martinus je jenom můj a ona zdechla.
-
Její bezvadné tělo bylo přivázané k židli. Klíč s provázkem byl přesně tam, kde jsem chtěl, aby byl a zapl jsem jenom hodinový odpočet. Poté jsem odešel. V klidu jsem šel domů, když v tom mi kapse začal vibrovat Martinusovo číslo. Mé tváře začaly žhnout a já to nervózně přijal.

T:"Marcusi"vyjíkl jsem do telefonu"Nelly někam odešla a já nevím kam..."po tvářích mi začali stékat slzy...štve mě ale i tak ji mám rad

"Nelly? To je tvá přítelkyně? Neboj se, ona se najde." Nezajímá se o mě, zajímá se jenom o ni. Už aby zdechla. Nemáš šanci utéct.

T:"Pomůžeš mi ji najít? Já tady chytam depky...snad se ji nic nestalo...mohl bych za to já"povzdechl jsem si tiše

"Mám přijet? Určitě se do rána najde. Možná přespala u kamarádky." Snažil jsem se vyznit soucitně. Teď ho žádná Nella zajímat nebude. On bude jenom můj...

T:"Přijedeš? To nemusíš...ale můžeš"to poslední jsem zašeptal a doufal ze přijede...chci někoho kdo mě uklidní

"Jenom mi řekni kde bydlíš a hned jsem tam." Usmál jsem se pro sebe. Konečně budeme sami a můžu mu říct, co k němu cítím

Nadiktoval jsem mu svou adresu a už jen čekal

Přijel jsem před dům a hned vylezl z auta. Zamkl ho a zazvonil na zvonek. Byl jsem celkem nervózní... Jak mu to řeknu? Hele Martinusi, mé city k tobě jsou pořád stejný a chtěl bych, aby jsi byl jenom můj. To asi těžko. Uchechtl jsem se pro sebe a nervózně poklepával nohou

Otevřel jsem dveře a hned ho objal...

"To bude v pořádku..." Moje srdce mi bušilo jako o závod. Měl jsem ho tak blízko sebe, po dlouhé době.

T:"Kde muže být???"vzlykl jsem

"Neboj se... Je u kamarádky. Určitě ano. Pojď půjdeme domů." Usmál jsem se a Líbnul ho do vlasů, které tak krásně voněly. Mám pocit, že se mi brzo podlomí nohy

T:"Dobře"vtáhl jsem ho dovnitř a zavřel za námi dveře

Neodolal jsem a přírazil ho na dveře. Chtěl jsem cítit jeho rty na těch svých. Nahl jsem se blíže k jeho rtům a přemýšlel, zda to mám udělat nebo ne.

Nejdříve jsem sebou polekaně cukl ale pak ho už v klidu sledoval...co se chytá jako udělat??

Jemně jsem položil své rty na ty jeho a pomalu s nimi Pohl.

Ani nevím proč ale hned jsem pohyb zopakoval...

Zajel jsem mu rukama pod tričko. Chtěl jsem ho tak moc. Aspoň nebude myslet na tu obludu, která už je asi tuhá. Usmál jsem se do polibku a rukama mu obkresloval břišní svaly.

Otřásl jsem se díky jeho doteku a líbal ho dál...byl mi ten polibek nějakým způsobem příjemný

"Tini.. Chci tě." Vydechl jsem do polibku a za boky si ho více přitáhl k sobě

T:"Marcusi...nemůžeme udělat tu stejnou chybu jako kdysi...jsi ještě pořad malý-"Zasekl jsem se uprostřed věty a mlčel