Jak Ven (INCEST)[Marcus & Martinus]

30

Chytl jsem kliku a pomalu je otevřel...po tom co jsem viděl tak se mi zvedl žaludek a já měl co dělat abych se nepoblil na místě

Seděl jsem na místě a vzlykal. Měl jsem depky... Musím něco dělat. Je načase se zbavit jeho matky. Třeba změní názor.
Loudavym krokem jsem se vydal pro notebook a hledal na Facebooku profil jeho mámi

Byla tu cítit krev a taky jí tu hromady bylo...uprostřed místnosti vysela Nelly která měla celou ruku rozežranou do masa a její hrudník byl jako skalpovaný...
W:"Zatím to vypadá že musela šahat do kyseliny pro klíč a kolem hrudníku měla nějaké zařízení které bylo přidělené k její kůži...když to odemkla musela to odtrhnout...musela zatáhnout za ty řetězy nad ní a tím to vyrvala ale i s kůží...neměla šanci"Koukal jsem na Nelly které hlava směřovala k zemi a místo její hebké kůže na mě koukali její svaly...

Martinusovo máma byla milá... Přes internet. Kdyby byla opravdu tak nevinná, tak by nechtěla po svém synovi dítě. Já se o všechny lidi, kteří se pletou do Martinusova života zabiju. Nella ta už je určitě po smrti. Aspoň jednoho člověka jsem se zbavil. Ale je mi líto toho miminka... Martinus se na něho určitě tak těšil, ale můžeme si ho adoptovat... Bude to od nás hezký čin.
Jinak... Domluvil jsem se s Martinusovo mámou, že se stavím na kafe a popovídáme si. To ještě ani neví, že to bude její poslední den života

T:"Kdy jste ji našli?"
W:"Před hodinou"odpověděl Jerry klidně
T:"Našli jste nějaké stopy?? Otisky jste snímali??"
W:"Chystáme se...Chtěli jsme počkat na tebe...chtěli jsme aby jsi si ten případ vzal ty...ty nejlíp budeš vědět co se mohlo stát"
T:"Ale"
W:"To zvládneš"

Doma jsem se strašně nudil. Potřeboval jsem vidět Martinuse. No co... Vzal jsem flašku, kde byla tak ještě půlka plná alkoholu a vydal se pěšky k jeho domu. Zvonil jsem tam, bušil na dveře, ale neotevřel mi. Smutně jsem se posadil na schody před vchodovými dveřmi a upíjel z flašky.

Když jsme sejmuli otisky tak už jsem to přestal dávat...nechtěl jsem brečet ale brečel...
W:"Gunnarsene už můžete jít domů do pitevny ji pošleme samy"
T:"Dobře děkuju"utřel jsem si své slzy a vydal se k autu...jak se to mohlo stát? Za co si to zasloužila? Jak jsem ji mohl nechat jít? Vše je má vina...
Když jsem dojel domů uviděl jsem před vchodem siuletu člověka...vypadal jako by se chtěl dostat dovnitř...do ruky jsem vzal svůj revolver a vydal se k němu pomalu za zadu...
T:"Odhoďte zbraň a ruce nad hlavu"zařval jsem s pistolí u jeho hlavy"okamžitě"