T:"Nerozumím tomu...o jaké hře jsi mluvila??"snažil jsem se zjistit víc
"Klíč je v té pistoli, ale jednoho musíte zastřelit. Jeden náboj máte v pistoli. Užijte si hru." Hned, jak zmizela jsem se nevěřícně podíval na Tiniho. Nemohlo to tak být... Nějak se ven určitě dostaneme.
T:"Cože??"Vykřikl jsem hlasitě...rychle jsem se postavil a vzal do ruky pistoli"Marcusi promiň mi to ale já chci ještě nějakou tu chvíli žít"zamířil jsem na Marcuse a zmáčkl spoušť
Než jsem stačil cokoliv říct, Martinus výstřelil a svalil se na zem. Pistol střelila obráceně a můj... Můj Tinus...
"Tini.." Zašeptal jsem, ale jeho tělo se nehlo.
"Tinusi!" Rozbrečel jsem se.
"Ty krávo!" Zařval jsem a snažil se k Tinusovi natáhnout.
"Martinusi..." Vzlyklal jsem a nahl se pro pistol a namířil ji do stěny a mackal spoušť. Nic..
"Promiň..." Vydechl jsem a brečel. Hlavu jsem si složil do dlaní.A JE TADY TO CO VŠICHNI TAK NERADI SLÝCHÁTE
KONEC 🖤🔪
ČTEŠ
Jak Ven (INCEST)[Marcus & Martinus]
FanfictionPotichu jsem se k ní připlížil a chytil ji ze zadu. Hned se začala svijet, tak jsem ji přiložil dlaň k ústům. Máchala a všude kolem sebe kopala. Nahl jsem se blíže k jejímu uchu. "Neboj se zlatíčko... Zahrajeme si takovou menší hru." Usmál jsem se...