Jak Ven (INCEST)[Marcus & Martinus]

16

T:"To je v pohodě"lehce jsem se uklidnil a začal ho hladit po zadech"nemohl jsi to tušit"

"Jenže nutil jsem tě. Jsem strašně zvědavý člověk." Ještě více jsem nasál jeho vůni, která mě ukliďňovala.

T:"Nech to být"zašeptal jsem mu do vlasu

Zvedl jsem hlavu a nevím, jak se mi to povedlo, ale moje rty se otřeli o ty jeho. Sakra! Víc jsem to posrat nemohl.
"Eh..." Zrudl jsem a nebyl schopný slova.

Trochu jsem se otřásl a koukal jsem na něj sakra zaraženě...klid Martinusi...byla to nehoda...nechtěl to udělat...

"Promiň..." Dostal jsem ze sebe. Panebože... Proč mi to bylo příjemné, ale já nejsem a nejsem na kluky!
"A-Asi p-půjdeme n-někam j-jinam... Teda... Já... P-půjdu někam j-jinam."

T:"Nechod nikam...byla to nehoda...ty se stávají"lehce jsem se pouslam a doufal že neodejde...jeho objetí mi na to bylo až moc příjemné

"A... Um...jo...nehoda... Ty se stávají." podrbal jsem se ve vlasech.
"A co budeme dělat?" Pousmál jsem se.

T:"Já nevím ale teď mi to takhle vyhovuje"zamumlal jsem a dále ho obímal

Znovu jsem dýchal zrychleně. Co mám dělat, co mám dělat?! Rukama sem sjel drobet níž, ne na zadek, zas takový úchyl nejsem.

Nechal jsem ho...bylo mi s ním příjemně...byl jako můj medvídek na spaní...bylo to zvláštní ale šlo od něj příjemné teplo...

Nemohl jsem to vydržet. Měl jsem tváře v jednom ohni a snažil se Dýchat normálně, ale nešlo to.
"Mu-musím na z-záchod." Rychle jsem se mu vyškubl a utekl na záchod. Chtěl jsem tam být, ale všeho bylo na mě moc. Zamkl jsem, aby za mnou nemohl a Opřel se o dveře