Jak Ven (INCEST)[Marcus & Martinus]

36

Zrovna jsem dělal palačinky když jsem slyšel otevřít dveře
T:"Marcusi to jsi ty?"

"Kdo jiný." Přišel jsem k němu a obejmul ho kolem pasu.

T:"Já se jen ptám...dáš si??"ukázal jsem na palačinky

"S radostí, ale pak bych chtěl něco více." Zkousl jsem mu ušní lalůček a Uchylně se Úšklíbl

T:"Copak si žadáš?"zasmál jsem se a vypl sporák

"Tebe." Uculil jsem se a začal mu dělat menší modřiny na krku

T:"Pojď se najíst mám hlad jak vlk"zasmál jsem se a vydal se ke stolu

"No tak..." Zaskučel jsem a následoval ho

T:"Co"zasmál jsem se a narval si palačinku do pusy

"Já chtěl sex a ty mě takhle odbiješ." Strčil jsem si jedno sousto do úst.
"Ty jo... Máš to dobrý." Usmál jsem se.

T:"Aspoň že přiznaš pravdu"zasmál jsem se a strčil si další do pusy ale to se mi zvedl žaludek a já běžel do koupelny

"Martinusi?" Šel jsem za ním a začal ho hladit po zádech

T:"Jsem v pohodě"zamumlal jsem

"Nemyslím si..." Políbil jsem ho do vlasů.
"Martinusi, měli bychom zajít na vyšetření." Pousmál jsem se.

T:"Jsem v pohodě...nikam nejdu"

"Martinusi! Neodporuj mi! Já tě tam i klidně dotáhnu! Zítra tam pojedeme." Povzdechl jsem si a objal ho kolem pasu.

T:"Ale zitra jdu do práce"

"Potom to vyřešíme." Políbil jsem ho na krk a následně ho postavil na nohy.
"Půjdeš si lehnout, ano? Přinesu ti kýbl nebo lavor, aby jsi mohl zvracet." Usmál jsem se na něho.

T:"Dobře děkuju"usmal jsem se a došel do ložnice

"Postarám se o tebe, nemusíš se bát." Položil jsem ho do postele a přinesl mu lavor až k posteli. Následně jsem si lehl k němu a objal ho kolem pasu. Musel jsem být u něho, kdyby se stalo něco horšího.

T:"Nemusíš se o mě tak starat"zsmal jsem se a zavřel oči"Poradil bych si snad nějak...jsem samostatný vlastně od ty doby co jsem začal chodit"

"Ale mě se líbí o tebe starat." Usmál jsem se a začal ho líbat na krku.

T:"Jo ale pořad tu pro mě být nemůžeš"usmal jsem se a objal ho

"Aspoň se o to pokusím a teď spi... Třeba se z toho vyležíš." Vášnivě jsem ho políbil.

T:"Dobre"zavřel jsem oči a zabral

...

Byli jsme už v nemocnici a já nervózně přešlapoval. Měl jsem strach, co se tak asi s Martinusem děje.

Doktor mi dělal všelijaké vyšetření a já jen seděl
D:"Pane Gunnarsene vnímáte?"
T:"Prosím?"
D:"Radši to řeknu vašemu bratrovi"od kdy mám bratra ?

"Mohl bych s vámi mluvit?" Zeptal se mě doktor a já zakýval na souhlas.
"Váš má bratr má rakovinu." nechápavě jsem zamrkal.
"Nemám sourozence." Nechápavě jsem si prohlížel.

Seděl jsem na lehatku a Koukal do země...nějak jsem nechápal co se se mnou děje...nevnímal jsem o čem se Marcus a doktor baví...bylo mi to fuk...teď jsem si chtěl hlavně zapálit...měl jsem na to chuť

"Martinus Gunnarsen není váš bratr?" Pozvedl obočí.
"Přítel." Opravil jsem ho, ale on se znechuceně zatvářil.
"Má rakovinu." Vydechl a já se za Tinusem rozběhl

Jen tak jsem seděl a najednou mi začal vybrovat mobil...vytáhl jsem ho z kapsy a koukl kdo volá...Wigum
T:"Ano Wigume??"
W:"Dobrý den Gunnarsene"
T:"Nové zprávy??"
W:"Ano...neměl by jste ležet?"
T:"Teď jsem v nemocnici"
W:"Aha...tak...jen jsem chtěl říct že přišli otisky a ještě jedna věc tu je"
T:"Ano?"
W:"Máme tu další případ...zvládl by jste dva?"
T:"Proč já je tady dost lidi co nic nedělají"
W:"Ano...to ano ale jde o vaši matku tak proto"
T:"Cože??"vykřikl jsem ale stratil signál...kurva co?? Čumněl jsem na displej a mezi tím přišel doktor a Mac

"Martinusi..." Uveznil jsem ho ve svém objetí.
"Zaplatím mu operaci." Vydechl jsem.
"Je pozdě... Je to rozlehlé po celém těle." Do očí se mi nahrnuly slzy.

T:"A co? Zeptal jsem se zmateně...