Rozum a cit

Část 33

Marianna se sice zprvu zdráhala, potom však přece na sestřino naléhání svolila, že se s ní a s paní Jenningsovou vydá na půl hodinky ven. Vymínila si však, že nepůjdou nikam na návštěvu a nebudou od ní požadovat nic, než aby je doprovodila ke Grayovi na Sackville Street, kde měla Elinor zařídit, aby mamince předělali nějaké staromódní šperky.

Přede dveřmi zmíněného klenotnictví se paní Jenningsová rozpomněla, že na konci téhle ulice bydlí dáma, kterou by měla navštívit, a jelikož ona sama v obchodě nic nepotřebovala, dohodly se, že než si její svěřenky svou věc vyřídí, ona vykoná tu návštěvu a vrátí se pro ně.

Slečny Dashwoodovy tedy vystoupily po schodišti, shledaly, že uvnitř je už mnoho lidí, a proto se jim nikdo z prodavačů nemůže okamžitě věnovat, a že tedy budou muset počkat. Nezbývalo jim než usednout u jednoho z pultů, kde se jevila naděje na poměrně rychlé obsloužení: stál tam totiž pouze jeden pán. Elinor možná doufala, že si z galantnosti trochu pospíší, jenomže tenhle gentleman byl nadán takovým bystrozrakém a vytříbeným vkusem, že proti tomu galantnost neměla šanci. Dával si dělat pouzdro na párátka, a dokud se nedohodl na rozměrech, tvaru a ozdobách, přičemž nejprve čtvrt hodiny prohlížel a hodnotil každé pouzdro na párátka v klenotnictví, než náležitě rozehrál svou vlastní vynalézavou fantazii, neměl čas věnovat pozornost dvěma dámám vedle sebe jinak, než že je třikrát čtyřikrát přejel důkladným pátravým pohledem od hlavy k patě; tímto projevem zájmu se vtiskl Elinor do paměti jako osobnost výrazné, vrozené, ničím nezkalené nicotnosti, i když zahalené v luxusních výtvorech poslední módy.

Marianna byla ušetřena trapných pocitů pohrdání a nevůle nad beztaktním zkoumáním jejich zevnějšku a dětinskými projevy znechucení, s nimiž neznámý hodnotil různá pouzdra na párátka k výběru mu předkládaná, protože nic z toho nevnímala: dokázala se ponořit do vlastních úvah a zapomenout na okolí, a to stejně v klenotnictví pana Graye jako ve vlastní ložnici.

Konečně byla záležitost zdárně dovršena. Slonovině, zlatu i perlám se dostalo náležitého rozmístění, pán určil poslední den, do kdy dokáže přežít bez pouzdra na párátka, zvolna a pečlivě si natáhl rukavice, věnoval slečnám Dashwoodovým poslední pohled, ale takový, jenž spíše vyžadoval než vyjadřoval obdiv, a odkráčel se šťastným výrazem nelíčené domýšlivosti a předstírané lhostejnosti.

Elinor bez zbytečného okolkování vyřídila, co potřebovala, a právě když dohodla poslední podrobnosti, stanul jí po boku další pán. Zvedla k němu oči a s překvapením zjistila, že je to její bratr.

Vzájemná radost ze shledání byla natolik vřelá, aby to v klenotnictví pana Graye zanechalo příznivý dojem. John Dashwood ve skutečnosti viděl sestry docela rád, jejich přítomnost zde působila dobře, a sám se dotazoval po jejich matce pozorně a uctivě.

Elinor zjistila, že jsou s Fanny v Londýně už dva dny.

„Byl bych vás z té duše rád navštívil včera," pravil, „ale nebylo to možné, protože jsme museli Harrymu ukázat divoké šelmy v Exeterském zvěřinci, a zbytek dne jsme strávili u paní Ferrarsové. Harrymu se to nesmírně líbilo. Dnes jsem se k vám chystal rozhodně zajít, vybude-li mi volná hodinka, ale člověk má vždycky tolik zařizování, když přijede po čase do Londýna! Přicházím objednat pro Fanny pečetítko. Zítra ale se mi to snad už povede vykonat návštěvu v Berkeley Street a seznámit se s vaší ochránkyní paní Jenningsovou. Slyšel jsem, že je to dáma velmi zámožná. A Middletonovi, s těmi mne musíte také seznámit. Jsou z příbuzenstva mé nevlastní matky, a proto jim rád prokáži veškerou úctu. Slyšel jsem, že v nich máte na venkově výborné sousedy."

„To je svatá pravda. Starají se, abychom měli, co potřebujeme, s pravým přátelským zájmem a ochotou, že ti to ani vypovědět neumím."

„To slyším nesmírně rád, namouvěru, nesmírně rád. Tak to má i být: jsou to lidé se značným majetkem, vaši příbuzní, a můžeme od nich tedy samozřejmě očekávat, že se vůči vám budou chovat ohleduplně a zdvořile a vyvinou snahu, aby se vám za daných okolností dobře dařilo. A tak si tedy v tom svém zahradním domečku spokojeně žijete a nic vám nechybí! Edward nám váš domov popsal víc než uspokojivě: prý je to rozkošné hnízdečko a vám všem zřejmě plně vyhovuje. S radostí jsem přijal jeho zprávy, to mi věřte."