Rozum a cit

Část 34

Paní Fanny Dashwoodová měla takovou důvěru v manželův úsudek, že hned na druhý den navštívila jak paní Jenningsovou, tak její dceru, a důvěra se jí vyplatila: přesvědčila se, že dokonce i starší dáma, ta osoba, která k sobě vzala manželovy sestry, je hodna její pozornosti, a co se lady Middletonové týkalo, tu prohlásila za dámu nesmírně okouzlující, jaká se hned tak nenajde.

I lady Middletonová nalezla v paní Dashwoodové zalíbení. Obě měly stejně chladné, sobecké srdce, a to je sbližovalo, a k obapolným sympatiím přispívala ještě důležitost v obou případech připisovaná banálním formalitám a pomalá chápavost.

Způsoby, jimiž paní Dashwoodová zaujala lady Middletonovou, si rozhodně nezískala uznání u paní Jenningsové: té se jevila jako pyšná nicotná osůbka s nevlídným vystupováním, protože se s manželovými sestrami přivítala chladně, neměla jim ani co říci a z té čtvrthodinky, kterou obětovala domu na Berkeley Street, seděla dobrých sedm a půl minuty mlčky.

Elinor by byla moc ráda věděla, i když se na to nehodlala zeptat, zdali je Edward ve městě; Fanny by však ani za živý svět nebyla před ní dobrovolně vyslovila jeho jméno, leda kdyby jí byla mohla sdělit, že o svatbě se slečnou Mortonovou je rozhodnuto, anebo dokud se nesplní manželovy naděje ohledně plukovníka Brandona: věřila totiž, že je dosud poutá hluboká láska, a proto nehodlala zanedbat žádnou možnost, aby je od sebe oddělila slovem i skutkem. Informace, kterou Fanny nebyla ochotna poskytnout, byla brzy zprostředkována odjinud: Lucy se krátce nato přišla dát politovat, že se s Edwardem nemohou sejít, přestože přijel do města s manželi Dashwoodovými. Netroufá si prý přijít do Holbornu, aby se neprozradil, a přestože oba nepopsatelně dychtí po setkání, nezbývá jim nic jiného než si psát.

Edward jim vzápětí dal na vědomí sám, že je v Londýně, neboť se dvakrát stavil v Berkeley Street. Dvakrát tu nalezli jeho navštívenku, když se vrátily domů z návštěv a pochůzek. Elinor těšilo, že přišel, a ještě víc ji těšilo, že se s ním nesetkala.

Manželům Dashwoodovým Middletonovi tak učarovali, že se rozhodli – jakkoli neměli ve zvyku kvůli někomu utrácet – uspořádat na jejich počest slavnostní oběd, a krátce poté, co se seznámili, je za tím účelem pozvali do výstavného domu v Harley Street, který si na tři měsíce pronajali. John Dashwood pozval i sestry s paní Jenningsovou a vynaložil zvláštní péči, aby si zajistil i plukovníka Brandona. Ten se vždycky rád dostavil tam, kde byly slečny Dashwoodovy, a třebaže ho přezdvořilá pozornost jejich bratra trochu udivovala, ochotně mu vyhověl. Hosté měli mít také příležitost seznámit se s paní Ferrarsovou, Elinor však nemohla vypátrat, zda jsou pozváni i její synové. Očekávala však zmíněnou společenskou událost s živým zájmem i kvůli Edwardově matce samé: mohla před ni sice nyní předstoupit bez bytostného rozčilení, jaké by byla kdysi při seznamovacím ceremoniálu jistě prožívala, mohla jí čelit a přijmout lhostejně jakékoli mínění, které si o ní paní Ferrarsová vytvoří, přesto však na ni byla neméně zvědavá než dřív.

Vzrušení, s nímž hleděla vstříc banketu u Dashwoodových, se brzy nato ještě znásobilo, ač nikoli pocity výslovně příjemnými, když se doslechla, že nebudou chybět ani slečny Steelovy.

Získaly si lady Middletonovou svou neúnavnou úslužností, a proto přehlédla, že Lucy není dokonalá dáma a její sestra se už vůbec neumí chovat, a stejně jako sir John projevila ochotu pozvat je na týden na dva do domu na Conduit Street. Slečnám Steelovým se pak náramně hodilo, jakmile se doslechly o banketu u Dashwoodových, aby svou návštěvu zahájily pár dní před stanoveným datem.

Jako neteře právníka, který se kolik let staral o bratra, by asi byly nezískaly místo u tabule paní Fanny Dashwoodové, leč jako s návštěvou lady Middletonové se s nimi musela smířit, a Lucy, která si už dávno přála získat přístup do rodiny, aby si utvořila přesnější představu o jejích členech i vlastních nesnázích a aby se jí dostalo příležitosti všem se zalíbit, překypovala štěstím, když třímala pozvánku paní Fanny Dashwoodové v ruce.