Rozum a cit

Část 21

Nazítří se Palmerovi vrátili do Clevelandu a oběma rodinám na panství opět nezbývalo než hledat rozptýlení jen v rodinném kruhu. Tento stav věcí však netrval dlouho. Elinor ještě nestačila pustit návštěvu z hlavy, nepřestala se podivovat, z čeho čerpá Charlotta svou bezdůvodnou spokojenost, proč pan Palmer při své zjevné inteligenci jedná tak prostoduše, a jak podivuhodný povahový nesoulad často přetrvává mezi manželskými dvojicemi, a už jí sir John a paní Jenningsová ve svém činorodém společenském zanícení obstarali další známé, aby měla co pozorovat a hodnotit.

Jednoho dne si zajeli do Exeteru a tam náhodou potkali dvě slečny, v nichž paní Jenningsová odhalila vzdálené příbuzné, a to siru Johnovi stačilo, aby je rovnou pozval na návštěvu, jen co se zprostí závazků vůči svým nynějším exeterským hostitelům. Ti samozřejmě nemohli takovému pozvání konkurovat, a lady Middletonová viděla budoucnost černě, když jí sir John po návratu sdělil, že k nim zakrátko přijedou dvě děvčata, která v životě neviděla a o jejichž společenské vybroušenosti, ba ani slušném chování neměla jediný důkaz – manželovo a matčino ujišťování u ní mnoho neplatilo. že jsou to příbuzné, bylo na celé věci nejhorší, a paní Jenningsová to vzala za špatný konec, když pro útěchu dceři radila, aby s tou noblesou nedělala takové ciráty: jednou jsou z příbuzenstva, a tak se musí všichni navzájem dobře snášet. Jelikož ale už nešlo návštěvu odvrátit, lady Middletonová se s ní jako dobře vychovaná dáma filozoficky smířila a spokojila se tím, že manžela pětkrát šestkrát denně zahrnula vlídnými výtkami.

Slečny přijely a na pohled rozhodně nepůsobily nijak humpolácky ani zaostale. Byly velmi elegantně oblečené, chovaly se přezdvořile, sídlo je okouzlilo, zařízení uchvátilo, a shodou okolností obě přímo zbožňovaly dětičky, takže na zámku sotva hodinku pobyly a už jim milostivá lady byla příznivě nakloněna. Prohlásila, že jsou to vskutku příjemná děvčata, což u ní byl výraz vřelého obdivu. Po této procítěné chvále vzrostla opět v siru Johnovi sebedůvěra ve vlastní úsudek, a tak se hned rozběhl do domku, aby slečny Dashwoodovy zpravil o příjezdu slečen Steelových a ujistil je, že jsou to nejroztomilejší děvčata na světě.

Z takového doporučení mnoho nevysvítalo. Elinor dobře věděla, že nejroztomilejší děvčata na světě se najdou po celé Anglii v nejrůznějších obměnách co do postavy, tváře, povahy i rozumu. Sir John je vybízel, aby se s ním rovnou vypravily na zámek a návštěvu si prohlédly. Tak dobrotivý a ne zištný člověk to byl! Ani sestřenici z třetího kolena si nenechal pro sebe.

„Pojďte rovnou se mnou," naléhal, „pojďte, prosím vás – jen pojďte, musíte mi vyhovět. – Netušíte, jak se vám budou líbit! Lucy je moc hezká, a tak milá a příjemná! Děti se jí drží za sukně, jako by ji znaly odjakživa. Obě se nemůžou dočkat, až vás poznají, protože slyšely už v Exeteru, co je tady za krasavice, a já je ujistil, že je to pravda pravdoucí a že budou koukat. Určitě si je zamilujete. Přivezly plný kočár hraček pro děti. Co že jste takové umíněné a nechcete si dát říct? Vždyť jsou to také vaše sestřenice, když se to tak vezme. Vy jste moje sestřenice a ony sestřenice mé paní, takže musíte být nějak spřízněné."

Sir John se však namáhal marně. Získal pouze příslib, že zítra či pozítří slečny na zámku navštíví. Odcházel celý udivený nad jejich nezájmem a doma pak pěl slečnám Steelovým stejně procítěné chvály na Dashwoodova děvčata jako předtím na slečny Steelovy jim.

Když se pak slíbená návštěva na zámku a následné seznámení uskutečnilo, starší dívka – táhlo jí na třicet a měla nevýraznou, vší oduševnělosti prostou tvář – je věru nijak nezaujala, zato její mladší sestře, které nebylo víc než dvaadvacet nebo třiadvacet, musely přiznat, že je velmi přitažlivá – měla hezký obličej, čiperné oči a uměla se dobře pohybovat, ne sice s pravou ušlechtilostí a půvabem, přece ale tak, že na sebe poutala pozornost. – Obě se chovaly zvlášť zdvořile a Elinor brzy dospěla k závěru, že nejsou hloupé, když viděla, jak se vytrvale a usilovně snaží zavděčit lady Middletonové.