The story of Terry Potter

Kapitola 9. - Kouzelnický svět

Kapitola 9. - Kouzelnický svět

(A/N: Několik z vás počalo toužit po delších kapitolách. Doufám, že 2560 slov – bez A/N – je dostačující...)

31. července – 8:55

TERRESE

„Pane,“ ozvala se Terrese, „mohu mít otázku?“

„Zajisté,“ odpověděl.

„Tak za prvé,“ začala Terrese, „kdo vlastně jste?“

„Čaroděj, stejně jako vy.“ Zněla odpověď. Terrese se nelíbila.

„Ale já myslím, jak se jmenujete a tak,“ vrtěla Terrese hlavou, „nevím o vás vůbec nic a zdá se, že vy o mě naopak i to, co nevím sama.“

Muž vzdychl.

„Inu dobrá,“ svolil, „ mé jméno je Severus Snape a jsem profesor lektvarů v Bradavicích.“

„To je lepší,“ kývla Terrese na souhlas. „Takže zadruhé, povězte mi všechno o těch Bradavicích,“ vyzvala ho.

Snape se posadil do křesla, zhluboka se nadechl a pak jí více méně ochotně začal povídat o Bradavicích a čas od času jí odpověděl i na nějakou tu otázku ohledně těch Bradavic nebo o světě kouzelníků.

„Takže do Bradavic se jezdí vlakem?“ zněla jedna z Terresiných otázek.

„Ano, vlakem,“ potvrdil profesor Snape, „ostatně, máte to ve vašem dopise.“

Terrese vzala obálku znovu do ruky a prostě ji vysypala na postel. K zemi spadlo několik pergamenů. Všechny do jednoho si je prohlédla.

„Pane? Kde seženu všechny tyhle věci?“ zeptala se, držíc v ruce pergamen se seznamem pomůcek, „a na co by mi, proboha, byla sova?“

„Sovy u nás v kouzelnickém světě nosí poštu, slečno Potterová. A pomůcky seženeme v některé z kouzelnických lokalit,“ odpověděl.

„Kdy?“ vyhrkla Terrese celá nedočkavá.

„Klidně hned, jestliže po tom tak toužíte,“ pokrčil rameny.

 „Opravdu?“ Terrese skoro skákala radostí. Ale pak si něco uvědomila. „Ale, já asi nemám, čím bych to zaplatila,“ řekla smutně.

„Rod Potterových má U Gringottových – to je kouzelnická banka – trezor už po staletí,“ odfrkl si profesor, „a klíč mi, kvůli vám, dal ředitel Brumbál samozřejmě plně k dispozici.“

Terresina ústa se roztáhla do širokého úsměvu a oči jí zazářily nadšením.

„A mohli bychom tedy vyrazit hned?“

„Jestli na tom trváte,“ vzdechl profesor Severus Snape.

„Ale nebudeme se zase pře- přemisťovat? Že ne?“ chtěla vědět Terrese a nervózně na posteli poposedla.

„Osobně bych přemístění preferoval, ale samozřejmě tu jsou i jiné možnosti, jak se do Příčné ulice – tak se tomu místu říká – dopravit,“ řekl profesor tiše, „například Letax, ale ten já pokládám za velmi špinavý způsob dopravy.“

„Jestli mi potom nebude na zvracení, tak mi trocha špíny ani trochu nevadí,“ odsekla Terrese.

Profesor na to neřekl nic. Vstal a vyrazil ke dveřím.

„Sejdeme se dole v obývacím pokoji za pět minut,“ řekl ještě než jimi prošel.

Terrese se unaveně zhroutila na postel. A to bylo teprve půl desáté ráno.