The story of Terry Potter

Kapitola 21. - Hagrid

Kapitola 21. - Hagrid

5. 10. 1991 – 9:15

TERRESE

Přemluvit Terrese, aby začala znovu kouzlit se pokoušela spousta lidí po celý zbytek září. Zkoušeli to profesoři i studenti. Posílali Terrese sem a tam, jen aby ji mohli posadit do křesla a hučet do ní, že se má přestat bát, že to k ničemu nevede.

Přemlouvali ji. Prosili ji. Přikazovali jí.

A Terrese? Terrese nic.

Kdykoliv s ní chtěl kdokoliv promluvit na téma kouzlení, začala zírat do prázdna a mlčet. Neřekla prostě ani slovo, dokud někdo nezměnil téma.

Hůlku schovala hluboko do kufru a zařekla se, že už na ni nikdy víc nesáhne. Na všechny hodiny poctivě chodila. Odevzdávala eseje a pečlivě si psala poznámky. Ale nekouzlila. Nikdy nekouzlila...

Bylo jí jedno, že ji kvůli tomu spousta lidí odsuzuje. Bylo jí jedno, že ji kvůli tomu spousta lidí pomlouvá. Bylo jí jedno, že jí začal nadávat i jindy milý profesor Kratiknot, když znovu odmítla zkusit ono Lumos. Nezáleželo jí na tom.

A z nějakého důvodu, i přes tohle všechno, byla najednou šťastná jako nikdy. Sice s ní Hermiona stále nemluvila, ale našla oporu v Nevillu Longbottomovi, který – jak se zdálo – měl pro její činy pochopení, a taky ji Ron Weasley naučil hrát kouzelnické šachy...

„Terry?“ ozvalo se za ní jednou na snídani. Byla první sobota v říjnu a Terrese měla v plánu ji strávit osamělou procházkou po Bradavických pozemcích. Otočila se.

„Hledá tě McGonagallová,“ oznámil jí Ron. „Už zase.“

„Dojím a hned za ní zajdu,“ usmála se Terry. Z nějakého podivného důvodu měla ten den dobrou náladu. „Už se z toho pomalu stává tradice, ne? Jsem zvědavá, co vymysleli tentokrát. Filche?“

„Možná,“ pokrčil Ron rameny. „Zahraješ si potom?“

Terry se zazubila: „To si piš,“ slíbila mu. Pak přehodila nohy přes lavici a vstala. „Uvidíme se později,“ řekla Ronovi a odkráčela z Velké síně.

Cestu do pracovny profesorky McGonagallové by už zvládla odříkat i, kdyby ji o půlnoci probudili.* Dvě patra nahoru po hlavním schodišti, pak doprava, u promáčklého brnění doleva, znovu nahoru po schodech a pak zaklepat na třetí dveře vpravo.

„Dále,“ ozvalo se zevnitř toho dne. Terrese vstoupila.

„Dobré ráno, paní profesorko,“ pozdravila ji slušně.

„Ach, zdravím, slečno Potterová, posaďte se,“ řekla profesorka McGonagallová aniž by vzhlédla. Na stole měla štos pergamenů a v jednom z nich právě cosi zuřivě škrtala zeleným inkoustem.

Terrese si sedla do křesla a pohodl ně se v něm uvelebila. Napadlo ji, po kolikáté už v něm asi sedí?

„Než přejdeme k našemu oblíbenému tématu, chtěla bych se na něco zeptat,“ začala profesorka McGonagallová, když odložila pero. „Zajímalo by mne, jak jste mohla tak brilantně napsat druhou část posledního úkolu do přeměňování.“

„Jednoduše,“ pokrčila Terrese rameny, když si vzpomněla na a zadání onoho úkolu. Popište vaše metody při nacvičování kouzla, jež promění knoflík v brouka a naopak. Profesorka McGonagallová pozvedla obočí. „Prostě jsem si to vymyslela,“ řekla Terry úplně klidně. „Tedy, samozřejmě ne úplně celé. Většinu věcí jsem odkoukala od Rona a taky od Parvati. Od Nevilla to totiž moc nešlo...“