The story of Terry Potter

Kapitola 2. - Fideliovo zaklínadlo

 2. kapitola – Fideliovo zaklínadlo

10. srpna 1981 – 14:20

ALICE

V domě v Dlouhém Spáru žili už přesně rok. Už přesně rok se Alice nedostala dál, než sahalo Fideliovo zaklínadlo. Už přesně rok neviděla jiné lidi, než byli Neville, Frank, jeho matka a Brumbál.

Brumbál... To on za tohle všechno mohl! To on mohl za to, že plakávala celé noci kvůli tomu, že neví, jestli jsou její rodiče v pořádku. Brumbál jim nedovolil ani odebírat poštu. A jejich dům nebyl připojen k Letaxové síti.

Brumbál... Alice už jej začínala nenávidět. Brumbál... Ten senilní bláznivý stařec.

„Brumbál!“ vykřikla Alice znenadání hlasitěji, než by si kdy pomyslela, že je schopná.

„Alice, drahoušku, jsi v pořádku?“ zeptal se jí opatrně Frank, když se uklidnil. Rok života v izolaci se na něm také pořádně poznamenal. Kdysi to býval neuvěřitelně dobrý bystrozor. Jeden z nejlepších, co na ministerstvu vůbec byli.

„Samozřejmě, že jsem v pořádku,“ odpověděla Alice.

„Tak proč tak křičíš?“

„Já jenom, že musíme za Brumbálem,“ vyhrkla rychle první nesmysl, co ji napadl, „hned teď. Přemístíme se do Prasinek a pak tam dojdeme pěšky.“

Frank nestačil říct ani slovo a Alice už popadla svou hůlku a jeho ruku a s oním hlasitým 'Prásk!' se přemístili.

10. srpna 1981 – 14:23

BELLATRIX

Bellatrix Lestrangeová držela společně s Luciusem Malfoyem hlídku nad Prasinkami. Už čtyři hodiny se vznášela na koštěti nad vesnicí. Zadek ji bolel a zbytek těla měla také ztuhlý.

„Luciusi, jak dlouho tady ještě budeme trčet?“ zasyčela na něj.

„Dokud nás Pán Zla nezavolá a nebo nebudeme vystřídáni,“ zněla odpověď stejně nemilá jako osoba, která ji vyřkla.

 'Prásk!' Ozvalo se pod nimi.

 Bellatrix i Lucius vytáhli hůlky.

 „Co to bylo?“ rozhlížel se Lucius.

 „Přímo pod tebou, ty ignorante,“ napověděla mu Bellatrix, která s hůlkou v ruce sledovala dvě postavy, které se zjevili uprostřed hlavní ulice v Prasinkách.

 „Alice, co to děláš?“ ptal se muž vyděšeně.

 „Co myslíš?“ šklebila se na něj žena a začala rychlým krokem mířit k Bradavické cestě, „přemístili jsme se, co asi jiného.“

 „Vraťme se zpátky, tohle je nesmysl, nemáme tu být,“ prosil ji muž.

 „Vrať se sám,“ odsekla žena jménem Alice, „já jdu za Brumbálem.“

 Bellatrix po slově Brumbál zbystřila.

  „Ale já se nemůžu vrátit!“ muž už skoro křičel.

„A proč jako?“ Alice začala také zvyšovat hlas, „myslíš, že tvoje žena bez tebe nedokáže ujít pár kroků, Franku? Já jsem bystrozorka a něco vydržím!“

„Ale já se nemůžu přemístit, když nemám hůlku!“ zakřičel manžel té ženy na celou ulici.

O několik metrů nad nimi začala neviditelná Belatrix usilovně přemýšlet. Bystrozorka Alice s manželem, co se jmenuje Frank. Bystrozorka Alice s manželem, co se jmenuje Frank... To už přece někde slyšela. Ale kde to bylo? A pak jí to došlo.